"'74 Jailbreak" je v diskografii australské kapely AC/DC (pro naše pamětníky též Praha/Děčín) výjimečným počinem hned z několika hledisek. Předně je třeba zdůraznit, že album bylo vydáno v roce 1984, ale obsahuje nahrávky pořízené o desetiletí dříve, které se díky vydavatelské politice tehdy nedostaly na mimoaustralský trh. Čili se jedná o jakési splacení dluhu, aby nebyli fanoušci v jiných částech světa ochuzeni o celkem zajímavé skladby.

Další specifikum je ve stopáži desky - obsahuje jen pět nahrávek a má necelých pětadvacet minut, takže je to spíše jen EP nebo minialbum než dlouhohrající deska, taky obsahuje jednu coververzi, což není u AC/DC zas tak obvyklá věc ("Baby, Please Don't Go" od Big Joe Williamse). Zvuk alba je typický pro sedmdesátá léta, třeba "You Ain't Got A Hold On Me" zní jako od Kiss. AC/DC si zde teprve definují svůj charakteristický projev, jež se dodnes příliš nezměnil. Od první písně je jasné, že kostru tvoří ústřední kytarový riff Anguse Younga, kolem něhož se nabaluje vše ostatní včetně vysokého hlasu Bonna Scotta.

Vrcholem desky jsou dvě závěrečné položky - šest a půl minuty dlouhá "Soul Stripper" je ukázkou, dá-li se to tak říci, až taneční písně v podání AC/DC - obsahuje pravidelný tep bicích s výraznou basovou linkou, až po dlouhém instrumentálním úvodu přichází zpěv, nezbytný halekavý refrén a pěkné kytarové sólo. Závěrečná "Baby, Please Don't Go" ještě zvýší obrátky a kapela podává excelentní výkon završený po prvním falešném konci skvělým dialogem Youngovy kytary a Scottových odpovídaček.

"'74 Jailbreak" je jen pro skalné z nejskalnějších. Pro běžného posluchače má málo skladeb a jsou to spíše rarity než velké hity, ovšem dobře se v nich ukazuje prazáklad, na němž stavěli AC/DC v budoucnu - blues a boogie.