Justin Bieber byl ještě donedávna nešťastnou figurkou hudebního byznysu, která i po třech albech stále trpěla kvůli svým bezpohlavním začátkům a naivním hitům typu "Baby". Jenže léta běží a z klučíka, který kdysi zazpíval Usherovi tak, že mu na místě nabídl spolupráci, je dnes celebrita první kategorie, o níž se spíš než v hudebních médiích dočtete v bulváru. A co si budeme namlouvat, aférky s brazilskými prostitutkami nebo jízda pod vlivem alkoholu už tak nevalný mediální obraz příliš nevylepšily. Ať už je ale popularizátor otřesného novotvaru swag jakýkoli, jeho čtvrté album "Purpose" je prvním, kterému by i jeho dosavadní odpůrci mohli dát šanci.

Kvalitativní nárůst jeho tvorby se samozřejmě neudál ze dne na den. Jednadvacetiletý zpěvák na něm pracoval dva roky a dle svých slov mnohokrát mohutně mazal a začínal zase od nuly. Ten nejdůležitější impuls pro desku tematicky se držící omluv, víry a zotavování se, ale bylo jeho setkání se Skrillexem a Diplem. Dvojice současných producentských es si jej vybrala na svou možná trochu nedoceněnou prvotinu společného projektu Jack Ü a singl "Where Are Ü Now" se stal nečekaným hitem. Trojice proto ve spolupráci pokračovala a je velmi důležité říct, že Skrillex s Diplem mají na konečné podobě "Purpose" obrovský podíl.

Fanynky interpreta s často se měnícími účesy to neuslyší rády, ale jejich hvězda není ani dnes žádným velkým umělcem. Zpěvákem je přinejlepším průměrným, z nástrojů zvládá tak maximálně pár jednoduchých akordů na kytaru a o jeho tanci spočívajícím ve vykopávání nohou před sebe je skoro škoda mluvit. Jeho jedinými taháky tak zůstávají vzhled a obrovská popularita u náctiletého publika. Tu opravdovou práci ale za něj vykonávají jiní.

"Purpose" je producentským albem a šikovné ručičky pánů v pozadí by jej prodaly masám, ať už by za mikrofonem stál kdokoliv. Současný zvuk mířící od pomalého R'n'B (většina skladeb), dance popu ("Sorry"), tropical housu ("What Do You Mean?") až k folku (Edem Sheeranem napsaná a jeho zvukem ovlivněná balada "Love Yourself") a klavírnímu popu ("Life Is Worth Living") je poslouchatelný právě a pouze díky tomu, že za ním stojí Skrillex s Diplem. Vždyť ze třinácti skladeb v základní edici jich má první jmenovaný na svědomí hned šest. K těm zbylým byly přizvány další producentské špičky v čele s Bennym Blancem, Ianem Kirckpatrickem, The Audiables a spoustou dalších.

O tom, jak dlouho se výsledný produkt piloval a předělával, svědčí i množství slíbených hostů, kteří se ve výsledném tracklistu neobjevili. Ostrouhali tak třeba Kanye West, Ariana Grande, T-Pain, Cody Simpson i producent Rick Rubin. Namísto nich na albu najdete spolupráci s Big Seanem, Halsey nebo rostoucí rapovou hvězdou Travisem Scottem.

Na rozdíl od povznášejících a chytlavých singlů se ale zbytek desky až příliš utápí ve stereotypním R'n'B, které ani náhodou nepřipomíná to od Jasona Derula nebo Kwabse, ale táhne se od jedné písně ke druhé jako zaschlá žvýkačka, čímž dává vzpomenout na vysmívaná emo alba jiného Kanaďana - Drakea. Táhnoucí se rozchody, opětovná shledání a další rozchody se Selenou Gomez se zkrátka někde projevit musely. Navzdory tomu se ale Bieber a spol. i tak snaží, aby se jednalo v zásadě o pozitivní poselství ve stylu: "Život má smysl, žij ho naplno."

A opatrně pozitivní je i finální ortel. "Purpose" je studiovkou, které vám neřekne o Justinu Bieberovi jako umělci téměř nic. Je to velmi dobře připravený produkt producentů, který je určen k rychlé konzumaci a do něhož byl hlavní protagonista přizván vlastně až jako taková finální přísada. Možná že i díky tomu se jedná o jeho nejlepší desku a vlastně první album, které by si jeho odpůrci mohli poslechnout a nemuseli se u něj celou dobu jen nervózně ošívat. Na druhou stranu by vám ale hodnocení šest z deseti mělo indikovat, že pokud zůstanete u Justina Timberlakea, Prince nebo Pharella Williamse, o nic zas tak světoborného určitě nepřijdete.