Nevím čím to je, ale Bon Jovi spoustu lidem leží v žaludku. Ne že bych byl jejich uctívačem, ale jejich poprock přinesl za jejich dlouhou kariéru spoustu výborných písniček a vytýkat jim, že jsou moc pop a málo rock, je poněkud pofiderní - každý hraje, co ho baví. A Bon Jovi narozdíl od spousty dalších současných hvězd jsou klasická živá kapela, která navíc má za sebou velkou historii. A jo, Jon je pěknej kluk a holky na něho letí. A co? Nemůže přece každý vypadat jako Ozzy.

Bon Jovi jsou v současné době jednou z mála anomálií v hudebním byznysu. V rádiích a na hudebních televizích nejsou zrovna moc vidět a slyšet, přesto se jejich desky stále slušně prodávají a na koncerty chodí i statisíce lidí. Po ne zrovna destimilionovém prodeji dosud poslední desky "Bounce" po nich asi firma chtěla hitový výběr, do čehož se kapele moc nechtělo (jeden na triku s názvem "Crossroads" už má). A vzhledem k tomu, že platí za vynálezce unplugged a občas si nějaký odpojený koncert vystřihli, chtěli udělat desku akustických verzí svých hitů. Dopadlo to ovšem úplně jinak (viz. recenze desky), nahrávka "This Left Feels Right" se nesla v poloakustickém duchu, přičemž velká většina skladeb byla změněna zásadním způsobem - mnohé melodie se nesou na úplně jiných tónech. K desce se konaly pouhé dva koncerty, jejichž záznam je nyní dostupný fanouškům na DVD "This Left Feels Right Live".

Samotná dvojice vystoupení se konala a byla nahrávána v komplexu hotelu a kasína Borgata v Atlantic City, a tak se dočkáte mnoha pohledů na luxusní stolečky, vyparáděné kočky, ale i na jásající fanoušky. Pro kapelu přece jen intimní koncert (jen tisíc lidí) přináší velmi příjemný posluchačský zážitek. Kromě dvanácti přepracovaných skladeb z "This Left Feels Right Live" zaznělo i šest dalších kousků z repertoáru kapely a dokonce i dvě nové písničky, původně plánované právě pro tuto desku. Pokud člověk překousne stále poněkud arogantně působícího Jona, musí si zamilovat naopak věčně usměvavého a bezprostředního Richieho Samboru, který si koncert užívá asi nejvíc ze všech. Istrumentální bezchybnost je samozřejmostí a slyšet dávné pecky jako "Lay Your Hands On Me", "Bad Medicine" či "It's My Life" s proměněnými melodiemi, ve zcela jiných tempech a samozřejmě radikálně odlišnými aranžmá je velmi zajímavé. Škoda jen, že kromě úvodní hybné "Love For Sale" se většina koncertu nese na pomalejší vlně, občas by to potřebovalo trošku popohnat. K vybavení koncertu není co vytknout po stránce obrazové ani zvukové - výborný střih a spousta kamer přináší výborný obrazový zážitek, zvukové formáty nabízejí kromě sterea a DD 5.1 a nádherné DTSko, které při využití akustických nástrojů a perkusí zažívá důvod své existence. Jen alespoň anglické titulky zde mohly být.

Co by to bylo současné hudební DVD bez bonusových materiálů, že? Toto obsahuje půlhodinový dokument ze zákulisí příprav nahrávání dévédéčka, který by ale klidně mohl být zkrácen, zas tolik zajímavého se z něj nedozvíte. Potěší kromě jiných evropských jazyků i anglické titulky. Sekce Outtakes přináší pár do záznamu nezařazených proslovů Jona a Richieho, spíš se jedná o vtipné hlášky než cokoli jiného (tady titulky naopak překvapí - když nejsou u koncertu, proč zde ano?). I tak by výbava stačila na současný standard, DVD ovšem vyšlo i v limitované edici s bonusovým diskem. Ten je velmi pěkně oděn do gamblerského hávu (pamatujte, nahrávalo se v kasínu!), takže si s kapelou můžete zahrát poker, shlédnout šest živě nahraných písniček z londýnského Hyde Parku (kde jsou davy a davy lidí) - jen obrazová a zvuková kvalita se s koncertem na prvním disku vůbec nedá srovnávat. Patnáctiminutový rozhovor se členy kapely (hrají při něm karty) není nijak objevný a navíc je nějak podivně useknut, najdete tu ještě fotogalerii a tři skladby z koncertu, při nichž na obrazovce vidíte pohledy devíti kamer najednou - mnohem lepší, než využití různých úhlů pohledu, jak je zvykem. V limitované edici je tedy dvojdévédéčko skutečně našlapané.

To, co kapela udělala na cédéčku a následně i na dévédéčku "This Left Feels Right" může někdo označit za prosté rabování archívů a snahu vytlouct ze starých skladeb nový kapitál. Na druhé straně je to v tomto případě velmi osobitý pohled na dávné hity, v podobě DVD pro tento formát navíc velmi kvalitně podán. Pokud si chcete užít polointimní a poloakustický koncert, Bon Jovi vám ho dopřejí. A klidně si jako návštěvníci skutečného koncertu dejte ke sledování nějaké to víno k pití, k tomuhle vyloženě sedne.