Mnoho fanoušků kdysi vyhlášeným rockerům dnes nemůže přijít na jméno kvůli tomu, že postupem času stále více měknou a stávají se víceméně popovou formací. Tím víc, že z kapely odešel i kytarista a zpěvák Richie Sambora a nevypadá to, že se hned tak vrátí. Poslední album "What About Now" kritika po celém světě strhala, protože po opravdové rockové muzice na něm není skoro ani památky.

Ještěže existují archivy. V hlubokých osmdesátých letech byla skupina plná energie, elánu, síly i tvůrčí invence. A tak po absolvování fenomenálního turné ke třetímu řadovému albu "Slippery When Wet" usedli Bon Jovi se Samborou ke stolu a začali tvořit materiál pro následné album s takovou chutí, že dostali nápad: "Jedno album bude málo, uděláme dvojité LP." Na tom se nakonec s Mercury Records nedohodli.

Původní název zněl "Sons Of Beaches", nakonec byla deska pojmenována podle rodného kraje kapely - "New Jersey". A hned více jak šestiminutový otvírák "Lay Your Hands On Me" jasně dokazuje, kde se nachází hlavní gró této nahrávky. Z celého alba doslova prýští energie všemi směry, díky remasterovanému zvuku může ekvalizér vaší hifi soupravy vyletět do povětři, Sambora předvádí triky na svých jedno-, dvou- i tříkrkých kytarách a samotný frontman je ve velmi dobrém hlasovém rozpoložení.

Členům kapely bylo tenkrát kolem pětadvaceti let a této výhody využili ve prospěch desky, kterou zdobí i obrovská živelnost, nespoutanost. Z raritních fotografií, pořízených u příležitosti vydání původního alba, lze vysledovat, že americká parta v té době patřila k vyznavačům stylu nazývaného hair-metal. Divoké účesy, trvalá ve vlasech, oholené hrudníky a tetování seděly perfektně ke stylu muziky, kterou Bon Jovi tehdy produkovali. A když se chtěli zklidnit, sáhli po perfektně procítěných baladách "Living In Sin" či "Ill Be There For You". Nejen z nich je cítit ohromné erotické dusno, napětí, které by se dalo krájet.

To skladbám dodávají i texty. Slovy frotmana kapely Elán Jožo Ráže, většina písní, co Bon Jovi zpívají, je o lásce a zbytek je o tom s velkým T. Ne tedy zcela do puntíku. Například "Blood On Blood" (původně se jmenovala "Stand By Me") pojednává o přátelství dvou kluků na život a na smrt. Písnička uhání zběsilou rychlostí tak, aby člověk stihl naskočit do vlaku domů. "Homebound Train" je jedna z nejtvrdších písní Bon Jovi vůbec. Ale aby té tvrdosti nebylo přespříliš, ani na tomto disku nesmějí chybět akustické kytary, koně a klobouky, prostě to, co se hodí do country stylu. "Love For Sale" i "Ride Cowboy Ride" znějící z LP desky dokreslují barevnost tohoto alba, i když už tolik nebaví, stejně jako "99 In The Shade".

Jako bonus se na první nosič ještě vešla hodně povedená akustická verze skladby "Born To Be My Baby", "Love Is War" a cover od Thin Lizzy "The Boys Are Back In Town". Písně se nacházejí na singlech a jejich B-stranách.

Druhý disk "The Sons Of Beaches demos" dává v mnohém odpověď na otázku, proč se písničky nevešly do původní sestavy alba. Ani po několikerém poslechu nemají v sobě ty ukazatele, co zdobí základní dvanáctku. Chybí jim drajv, hitovost a spousta motivů se v nich často opakuje. Několik skladeb je zde v alternativních verzích a víceméně pro fajnšmekry se zde nacházejí také chuťovky v podobě písně "House Of Fire" z repertoáru Alice Coopera či Joan Jett nebo skladby "Does Anybody Really Fall In Love Anymore?", kterou původně autoři Bon Jovi, Richie Sambora a Desmond Child napsali na desku zpěvačky Cher "Heart Of Stone". Poslední položkou je "Diamond Ring". Tu už fanoušci znají z desky "These Days", kde se objevila v tiché akustické verzi. Zde je hlučnější, ale poněkud rozpačité pocity z druhého disku přece jenom urovnává.

Celkově lze říci, že tato náplast za poslední tvorbu formace je více než hřejivá. Mladší fanoušci si mohou vyslechnout odpověď na otázky, proč si tuto desku koupilo skoro dvacet milionů lidí a stala se v rockovém žánru jednou z nejprodávanějších v hudební historii, proč album bylo měsíc číslem jedna v americké hitparádě a proč hned pět na něm umístěných singlů okupovalo americkou Top 10. V posledně jmenované statistice dokonce drží Bon Jovi primát: žádné další rockové desce se to nepovedlo. I formát rozkládacího dvoudisku s šestatřicetistránkovým bookletem plným informací, fotografií i textů působí dotaženě, takže se kupující nemusí cítit nikterak ošizen. Za svůj ranec peněz dostane opravdovou nálož muziky, fotek a informací o své oblíbené kapele.