Skrytý klenot The Academic naplnil pražské Futurum, příště už půjde do většího

10.04.2024 11:17 - Jan Trávníček | foto: Universal Music

Velmi nenápadné irské kvarteto s názvem The Academic se na scéně pohybuje už od roku 2013, na showcaseovém festivalu Eurosonic se ukázalo o tři roky později. Teprve v posledních pár letech je o něm ale slyšet stále více. Přesto by marketingová mašinerie kolem něj mohla být ještě silnější. Je o co stát.

Live: The Academic

support: Isaac Anderson
místo: Futurum Music Bar, Praha
datum: 9. dubna 2024
setlist: Why Can't We Be Friends, Permanent Vacation, Different, Pushing Up Daisies, This Is Your Life, I Feel It Too, Buying Smokes, Don't Take It Personally, Reptilia (The Strokes cover), Acting My Age, Television, Chasers, Bite My Tongue, Not Your Summer, Northern Boy, Mixtape 2003, Girlfriends, Easy On The Eyes, My Very Best, Bear Claws
Fotografie z vystoupení bohužel nemáme, pokud pro nás chcete psát nebo fotit, ozvěte se na redakce@musicserver.cz.

V poměrně krátké době se nám v Česku sešly dvě předkapely z dosavadních dvou koncertů Louise Tomlinsona, které k nám někdejší člen One Direction přivezl. Nejprve to byli o poznání popovější Only The Poets, kteří se na další sólové vystoupení vrátili před pár dny do vyprodaného MeetFactory, nyní se přijeli ukázat zase The Academic.

Indierocková kapela už v O2 areně neskrývala potenciál. Patřila mezi velmi příjemná překvapení a rozhodně mezi to nejlepší, co šlo v posledních několika letech ve vysočanské hale v roli předskokanů vidět. Ostatně nejen jejich hudbou, ale obecně i samotným indie rockem se prý stále silněji inspiruje také sám Tomlinson. The Academic ovšem měli ve Futurum Music Baru ještě jeden úkol - a to vynahradit samostatnou show těm, kteří se na ně těšili už v roce 2020 na stejném místě, ale pandemie jim tehdy plánovaný koncert neumožnila odehrát. Jak to tedy nakonec dopadlo?

V prvé řadě vyprodaně. A to tak, že do posledního místa. Publikum tvořené primárně z pubertálních slečen a patrně i fanynek zmíněného Louise naplnilo klub jako už dlouho ne. A podobně jako v případě Only The Poets přišlo připravené. Pištělo se sice o něco méně, nechyběly však transparenty, nebo zdvižené mobily v každé druhé písničce. A co je hlavní - nepostrádal večer ani sborově odzpívané texty. Což je potěšující, zvlášť když přihlédneme k tomu, že The Academic mají zatím do velkých hvězd daleko.

Upřímně řečeno, koukat moc nebylo na co - čtyři vesměs statičtí muzikanti obstarávající ty nejklasičtější nástroje prostě dělali to, co umí nejlépe. Konfety vzduchem nelétaly, do publika se neskákalo a světelná show byla úplně obyčejná. Také frontman toho moc nenamluvil, největší interakce s publikem proto přišla v momentě, kdy fanynky skandovaly v půli setu "We love you" a on jim na to trochu unaveně odpověděl "We love you too." A samozřejmě skupinový dřep s výskokem během nového singlu "Chasers", jenž je ostatně skvěle rozjetou jízdou sám o sobě.

Jenže nic z toho vůbec nevadí, hlavně že bylo co poslouchat. Zatím poslední kolekce "Sitting Pretty" by sice ve dvacítce odehraných songů mohla mít početnější zastoupení, neboť je výborná, ocenit si ale zaslouží skladatelská zručnost skupiny. Jasně, nejsou to žádní Kensington, The Hunna ani Editors, ostatně k přiblížení se k ikonám indie rocku jim v sestavě schází minimálně aspoň synťáky. Přesto je na nich znát, že se učili od minimálně velmi kvalitních ostrovních zdrojů.

Pojítka najdeme zejména s The Kooks, kterým kdysi předskakovali, s The Strokes, od nichž zahráli jeden song nebo koneckonců i od The Libertines, kdyby byli právě střízliví. A nad rámec toho z jejich skladeb stříká velmi pozitivní vibe, jaký známe třeba od amerických Switchfoot.

Jejich songy stojí na solidních kytarových základech, nosných melodiích a robustní rytmice. A i když neobjevují nic nového ani nezbourají výroční žebříčky, je velmi osvěžující slyšet zase jednou poctivou muziku hranou na skutečné nástroje, která nepotřebuje berličky typu autotuneu nebo half-playbacku. A navíc nabízí víc zpěvných refrénů, než byste možná čekali.

Ono je vůbec bezvadným zjištěním, když v celém odehraném setlistu, mezi jehož vrcholy se řadí obzvlášť zpěvné a chytlavé "Don't Take It Personally", "Bite My Tongue" nebo "Bear Claws", nenajdete písničku, která by si vysloužila slabší hodnocení než 7 z 10. Zkrátka to uteklo a bylo to moc příjemné. A když už se k nám jejich vzory nechystají, The Academic posloužili v jinak koncertně tradičně docela mrtvém měsíci jako potřebná potrava pro po živé muzice hladovějící uši.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY