B-Side Band - Všechno je teď tak, jak má být. Uvidíte nás častěji sami za sebe

06.03.2024 08:00 - Hana Bukáčková | foto: Tino Kratochvil

Po deseti letech dali vale spolupráci s Vojtěchem Dykem. Nechtěli dále pokračovat v zavedené estrádě, toužili spíše po méně prvoplánovém a více autorském směru. Řeč je o brněnském B-Side Bandu, který vydal desku "Tam a zpět" a po osmnácti letech svojí existence odstartoval pomyslnou novou éru. Témat k povídání bylo dost.
Jak dlouho jste v sestavě? A jak velké v ní máte slovo a do jaké míry se podílíte na tvorbě?

Pavel Zlámal: Třináct let (nebo čtrnáct?) Ohledně slova v kapele - já jsem hlavně dělník, moje role je pracovat uvnitř celku a pro celek. Jinak k dramaturgii a dalším tvůrčím nápadům se může vyjádřit vlastně každý, tedy i já, no a pak to někdo musí zodpovědně poskládat v nějaký ucelený rámec, že? A na základě všech výborných rad členů skupiny to nakonec dělá kapelník Josef. No, a po nějaké době pozorování běhu věcí u nás jsem se nakonec s radostí i zapojil do psaní hudby a aranžmá.

B-Side Band
© B-Side Band
Tomáš Vunderle Koudelka: V B-Side Bandu jsem od začátku. Byl jsem myslím i u té prapůvodní Pepovy myšlenky založit kapelu. Pak jsem byl asi rok dva mimo, když se skupina ještě jmenovala jinak, ale od oficiálního startu B-Side Bandu jsem v dresu bez přestávky dodnes. Takže nějakých osmnáct let? Ptáte-li se, jaké mám v sestavě slovo, tak věřím, že když chci být slyšet, tak jsem. Občas je sice třeba mluvit víc nahlas a hledat způsoby, jak to správně formulovat, ale trpělivost se mezi osmnácti chlápkama většinou vyplácí. Na tvorbě původních písniček mám svůj podíl, ale od těch skvělých aranžmá, kterými jsme známí, tu jsou jiní členové - třeba Peťa Kovařík, nebo právě Pavlík Zlámal.

Každý má i jinou práci. Jak těžké je vaše kalendáře sesynchronizovat, abyste tam našli společný časový průsečík?

Pavel: Někdy je to těžké dost.

Tomáš: Je to občas hodně napínavý, ale já to mám tak, že BSB má přednost před ostatními projekty. Kromě jednoho, a to je moje rodina - děti. A tam to na sebe občas narazí, protože už pár let jsem hlavně táta a až pak všechno ostatní.

Osmnáct let za sebou, aktuálně ve složení osmnácti členů, to je B-Side Band v roce 2024. Tolik muzikantů pospolu - bijí se ve skupině ega, nebo je umíte držet na uzdě? Co je podle vás klíčem k soudržnosti takového mnohohlavého tělesa?

Pavel: Ego samo o sobě nemusí být nutně špatná věc. Je explozivní, silovou energií. A jako vždy a ve všem i zde záleží na míře. Z druhé strany by totiž mělo být ego vyvažováno a tříbeno empatií, respektem k druhému, smyslem pro kolektiv, pro společné cíle a společné dílo. Netvrdím, že je nebo vždy bylo všecko jednoduché, ale myslím, že BSB je parta dobrých kámošů s jistým životním nadhledem a zkušeností, nikoli pouze umělý konstrukt profesionálů.

Tomáš: Krocení ega je disciplína, které se konkrétně v naší branži musíš věnovat vlastně denně. Ideálně ovládat svůj nástroj a svoje ego. Ta soudržnost, kterou u nás cítím, je podle mě daná tou partou, která je těmi léty vybroušená a bez rušivých elementů. Osobně mám všechny kluky v kapele fakt rád a cítím se mezi nimi dobře. Svou roli, a velmi podstatnou, v tom hraje samozřejmě věk. Už do nějaké konfrontace prostě nejdeš bez rozmyslu.

B-Side Band

B-Side Band Josefa Buchty je jedním z nejvýraznějších hudebních těles na české scéně. Už od svého vzniku v roce 2006 se formace výrazně prosadila nejen u nás, ale i v zahraničí. Obnovená premiéra finální, rozšířené verze "Missy Jazz" Jaromíra Hniličky, neotřelá spolupráce s nejrůznějšími umělci napříč českou hudební scénou i featuringy s mezinárodními hudebními hvězdami a držiteli Grammy, jako jsou například Kurt Elling, Judith Hill, New York Voices nebo The Puppini Sisters - to vše dokazuje, že B-Side Band patří mezi špičku svého žánru. Svojí schopností prolomit žánrové hranice a přinést bigbandovou hudbu na hlavní pódia největších mezinárodních festivalů (Colours of Ostrava, Metronome nebo Rock for People) se mu podařilo získat uznání fanoušků i kritiky po celém světě. Kromě vyprodaných celorepublikových tour a velkých koncertů těleso vystoupilo i na prestižních scénách festivalu Smetanova Litomyšl, MHF Český Krumlov nebo MFF Karlovy Vary. V neposlední řadě pánové deset let spolupracovali s Vojtěchem Dykem, díky němuž se dostali do většího povědomí. V roce 2024 startují pomyslnou novou éru s deskou "Tam a zpět".

Vaše jméno si lidi zapamatovali především díky spolupráci s Vojtou Dykem, která za mě fungovala. Čím to, že jste si řekli sbohem?

Pavel: Nejspíš se tato spolupráce již uvnitř vyčerpala. Kapela si přála hudebně-dramaturgický posun dál, aspoň kousek od prověřeného, avšak spíše estrádního repertoáru směrem k něčemu hudebně zajímavějšímu, méně prvoplánovému, potažmo více autorskému. Což může znamenat i posluchačsky náročnějšímu. A to byl podle mě jeden z důležitých bodů vyplynuvší neshody mezi BSB a VD.

Tomáš: Fungovala skvěle, byla tam ta chemie, kterou chcete jako divák na koncertě vidět. Je přirozené, že to postupně slábne, ale jsou mechanismy, jak ji sytit. Za sebe můžu říct, že jsem o to snažil. Chtěl jsem nastartovat tvůrčí atmosféru, nosil jsem nápady na písničky, s Vojtou jsme o tom mluvili, psali si… Někdy to přes to všechno nejde. Myslím si ale, že všechno je teď tak, jak má být, a přeju mu jen to dobré. Mrzí mě jen, že to sbohem jsme si zatím ani neřekli.

Byl to pro vás náročný krok postavit se na vlastní nohy a zamířit do světa s vlastní autorskou deskou?

Pavel: Náročný krok to samozřejmě je. Je to rozhodnutí na více úrovních. A v takové chvíli je potřeba kus odvahy, taky vytrvalosti, odolnosti a dobré vůle, poněvadž něco takového se nezhmotní za týden a už vůbec ne silou.

Tomáš: Na vlastních nohách stojí B-Side Band už 18 let. Nemusíte o nás mít strach.

Josef Buchta prohlásil, že jste se poslední roky plácali na místě a hodně se i trápili. Čím to? Chyběla múza, nebo za to mohl covid? Co vás tak svazovalo?

Pavel: Covid - necovid. Nechyběla ani tak múza jako spíš domluva a rozhodnutí. Nějakou dobu jsme čekali, jak se vytříbí vztah BSB & VD - respektive jak se Vojta vysloví vůči úmyslům se posunout. No, a nerozhodnuté věci jsou jako koule uvázaná k noze, že ano? Tolik asi z mého pohledu k tomu plácání se.

Tomáš: Covid je kapitola sama pro sebe a doufám, že je to definitivně za námi. Určitě nás to velmi ovlivnilo, ale to přešlapování bylo spíš důsledkem nepochopení se a různých pohledů na to, kam se po deseti letech spolupráce s Vojtou vydat. On to prostě cítil jinak a to spustilo proces našeho rozchodu.

Co naopak bylo tím impulsem pro restart?

Pavel: Rozchod s VD.

Tomáš: Pro mě žádný extra impuls nebyl potřeba a ani jsem ho nevnímal. Byl jsem už tak nějak uvnitř tvůrčího procesu a prostě jsem jen logicky pokračoval dál. Ale od toho okamžiku, kdy jsme se rozhodli pracovat dál na desce sami, je v kapele fajn atmosféra a uvolnilo se napětí.

B-Side Band
© Tino
Co můžeme od této nové éry očekávat?

Pavel: Věříme, že čerstvý vítr, snad něco, co mluví také přímo z nás a za čím si budeme hudebně stát.

Tomáš: Že nás uvidíte častěji sami za sebe, že teď budeme věnovat mnohem víc energie do vlastních nápadů a jejich realizace. Víte, plnit představy jiných a krýt jim na jevišti záda je složitá, ale krásná a naplňující práce, budeme v ní určitě pokračovat. Fokus teď bude jen víc dovnitř sestavy.

Pro desku "Tam a zpět" jsou charakteristické široké aranže, oba dva jste v tomto oboru zkušení. Jak se aranžuje pro B-Side Band? Byl to dlouhý proces, nebo bylo v tomto ohledu směřování jasné?

Pavel: Byl to proces. Deska vznikala pod rukama. Jednoznačné určení (estetické, žánrové, bigbandové) jsme si nedali, chtěli jsme jít naproti autorství a z toho vycházející pestrosti, i s tím rizikem, že by to někdo mohl považovat za nekonzistentní.

Z výsledku je cítit nadhled a lehkost. Je to odrazem procesu tvorby?

Pavel: Pokud tak působí, jsme šťastní. To je cíl. Za tím samozřejmě stojí mnohé zvažování, zkoušení variant a kdeco dalšího - normálně soustředěná práce. Některé skladby byly od počátečního záměru více ložené, jiné si žádaly hlubší a trpělivější průzkumy, poněvadž je důležité, aby kapela pouze neinterpretovala, ale chápala, o co kráčí - což se pak nachází kdesi pod první viditelnou vrstvou toho všeho.

Tomáš: Songy vznikaly přirozeně, bez ambicí být někde nutně použity, podobná atmosféra byla i u zkoušek a natáčení. Po mnoha letech jsme společně tvořili ve zkušebně i ve studiu a nebyli pod téměř žádným vnějším tlakem. Pokud je to znát, o to líp.

Proč dostala název "Tam a zpět"?

Tomáš: Nikdy přesně nevíte, kam vás život zavede, jestli si tu cestu vybíráte sami, nebo vás po ní něco vede. Není ta pomyslná cesta TAM spíš cestou ZPĚT a naopak? Anebo je to úplně jedno? Nevím, ale ten název mi sedí.

Pestrobarevný je i obal. Má značit hudební pestrost, nebo je to symbol něčeho jiného?

Pavel: Pestrost by to mohla vyjadřovat.

Tomáš: Vidím v něm ty podobné otázky, o kterých jsem teď mluvil.

Kde jste hledali inspiraci? Máte nějaké skladatelské vzory?

Pavel: Při mé omezenosti jsou mi vzorem všichni důležití bigbandoví skladatelé a aranžéři: Duke Ellington, Count Basie, Woody Hermann, Quincy Jones, Thad Jones, Bob Mintzer, John Clayton a řada dalších. Dále i skladatelé klasické a soudobé hudby včetně tvůrců avantgardních. Výčet by byl nekonečný... Nelze však opomenout školení legendárního bromovce Zdenka Nováka, který se o BSB léta staral a jehož zkušená aranžérská ruka spoluformovala zvuk kapely.

Tomáš: Vzorů jsou za 47 let mýho života desítky a inspirace všude kolem. Jsou to ale vlastně jednoduché písničky s českými texty, takže je asi jasné, komu v tomto směru celý život koukám přes rameno. Díky, Vlasto, Radku, Wabi, Ivo a všichni další.

B-Side Band
© B-Side Band
Do jaké míry byla jaksi nadžánrová podoba autorské desky B-Side Bandu daná a do jaké vznikala za pochodu? Přece jen to ani zdaleka není jen jazz nebo funk, jak by asi mohlo leckoho napadnout. Bandleader Josef Buchta dokonce mluví o folku…

Pavel: Žánrová pestrost byl rámcový záměr pro tuto desku, a jak již bylo řečeno dříve, konkrétní podoba jednotlivých aranží se vyvíjela, respektive rozhodovala v průběhu. Samozřejmě že dechová složka musí být připravená v jisté ucelené formě už na začátku. Může se ale i dále proměňovat, vyvíjet, popřípadě kompletně přehodnotit, přijde-li štěpný nápad - třeba ohledně jiného žánrového nasměrování. Folk, funk, swing, pop, jazz, to vše je tak v tomto rámci povoleno, třebaže se nenutíme do jejich ortodoxních poloh.

Tomáš: Bylo asi jasné od začátku, že to bude hodně písničková deska. Táhne nás to tímto směrem delší dobu, album "Folk Swings" je to toho jasným důkazem. Hraju sice hlavně na basu, ale kytary mám všude po ruce. Zároveň jsem si jistý, že to není definitiva a že se příště posuneme zase kousek jinam.

Pavle, podívám-li se do výčtu vašich projektů a naplánovaných koncertů, máte docela nabitý program. Jak náročné je toto přebíhání mezi styly, řekněme od jazzové improvizace k big bandu či jazzové moderně?

Pavel: Náročné je to v míře schopnosti být flexibilní a vůči kontextu citlivý. Řemeslně i myšlenkově. Jde mimo jiné i o to nezanášet bezmyšlenkovitě či samolibě různá klišé případně zlozvyky jednoho stylu do druhého. Samozřejmě pokud to není umělecký záměr - ale i ten musí být odůvodněný a konkrétním provedením obhájený - nakonec to, o co jde, je hudební sdělení. Jistěže má každý, v míře svého chápání a přijímání hudby, jiná měřítka, tudíž jako tvůrce musím vždy přijímat riziko, že se nezavděčím každému. Ale to už k tomu všemu patří.

B-Side Band
© Tino
Sto lidí - sto chutí. Ale které jsou ty nejoblíbenější kousky na "Tam a zpět" právě pro vás?

Pavel: Těžko říct. Asi "Magnum" a "Polštáře".

Tomáš: Snad to nevyzní moc sebestředně, ale pro mě je ta esence téhle desky v songu "Sníh", ke kterému napsal Rybíz nádhernej text, Gus Isidore nahrál kytary jak bůh a Jirka to zpívá přesně tak, jak to má být.

Co vy a vtípky na Brno, které jsou oblíbené po celé republice? Ptám se i proto, že váš humor se v některých skladbách zrcadlí, viz "Brno Mars".

Pavel: Spousta vtipů na Brno je vlastně i povedených, zvlášť když se podávají s nadhledem. Jenže upřímně - ne každý z hlavního města je takového nadhledu schopen, a tak někdy vidíme spíš jakousi urputnou snahu vysmát se a přitom je víc úsměvná právě tato snaha. No, každopádně v kruzích, kde se já pohybuji, máme humor rádi a naopak nás vtipy na Brno ještě nabíjejí pro legraci ze sebe sama (mimochodem tento humor považuji za obzvlášť léčivý, doporučuji...).

Tomáš: My v Brně jsme hodně pro humor, napsali jsme o tom i řadu písní…

Pavel se zabýval studiem improvizace. Do jaké míry můžete při živém hraní improvizovat? Jestli je tam vůbec nějaký prostor…

Pavel: Pokud máte na mysli živé hraní s BSB, tak ke zvyklostem big bandu patří i prostor pro improvizaci, třebaže má v rámci aranžmá své určené místo a většinou má podobu sóla některého z nástrojů. Tedy i u nás takový prostor existuje. Kolik jej ve výsledku je, potom záleží na konkrétním hudebním programu. Jinak improvizace v hudbě je velmi obsažné téma, nehledě na to, že improvizace jakožto princip onen hudební rámec dalece přesahuje, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Ale to by bylo na samostatnou diskusi.

Tomáši, jste autorem několika skladeb na albu, některé jste sám i nazpíval. Za mikrofonem se střídáte s Petrem Tomanem a Jiřím Kalouskem. Osobně ve vašich projevech ale nevnímám moc velké rozdíly. Bylo cílem znít podobně?

Tomáš: Cílem určitě ne, i když já bych rád zněl podobně jako Jirka Rybíz. V životě jsem se ani na sekundu necítil zpěvákem a to, že kluci nechali znít můj hlas ve dvou písních, mě hodně překvapilo a je nakonec asi taky.

B-Side Band
© B-Side Band
Tomáš se řídí podle hesla "Nic není nemožné". Máte, Pavle, taky nějaké?

Pavel: Moje heslo posledních let je: "Zůstaňme lidmi." (Každý může zapřemýšlet o celé významové šíři tohoto hesla a do jaké protiváhy je stavím.)

B-Side Band vznikl před osmnácti lety. Co považujete za jeho největší úspěchy? Pomineme-li tedy čerstvou nahrávku...

Pavel: Je mnoho koncertů a projektů, které BSB provedl, a já za svůj úspěch považuji fakt, že jsem mohl být z velké části u toho. Poněvadž každý jeden počin byl na této cestě důležitý. Kromě dlouhodobého spojení s Vojtěchem Dykem, které je asi v nejširším povědomí, pak nad některými dále kvalitativně ční například spolupráce s New York Voices, Kurtem Ellingem, Judith Hill, ale třeba i autorské (BSB) zpracování písní českých folkových legend na albu "Folk Swings". Nicméně za největší úspěch považuji, že má BSB vůli pokračovat a nezůstávat na místě.

Tomáš: Bezesporu to, že se z party kluků stala respektovaná kapela. A že na bilancování je ještě čas.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY