Vazby s Českem jsou v případě Emiky úplně přirozené, pod jménem Ema Jolly se narodila v Anglii jako dcera Brita a Češky. Ale i přes své rozsáhlé hudební aktivity byla samozřejmou volbou pro letošní ročník Festivalu Spectaculare. Debutové album "Emika" vydala pod jedním z nejslavnějších elektronických labelů Ninja Tune. Přitáhla k sobě zaslouženou pozornost posluchačů a kritika ji trochu neohrabaně zařadila jako feministickou odpověď na post-dubstep. Obzory širší než produkce temných, ale chytlavých linek dokázala Emika na následující desce "DVA", na které se soustředila na otázku dualismu i roztrhané vazby mezi západem a východem vlastní personality. Brzy na to se rozhodla zakončit spolupráci s Ninja Tunes a vydávat svou hudbu pod vlastní značkou. Třetí a zatím poslední řadové album "DREI" je věnované nočnímu životu Berlína, kde Emika bydlí už celou dekádu. Klíčová ale pro její vývoj byla spontánně natočená deska "Klavírní".

V pohodlí anglického domova nanovo objevila klavír, se kterým v dětství zahájila svoje dobrodružství s hudbou a inspirovaná mimo jiné Leošem Janáčkem složila řádu křehkých neoklasických skladeb. "Dílo 13" použila jako výchozí bod pro elektronickou píseň "Miracles" na "DREI" a stejná skladba se taktéž objeví jako součást chystané symfonie. Vystoupení v Paláci Akropolis však znamenalo odpočinek od vážné hudby a návrat na taneční parket. Slyšeli jsme jedinou (titulní) skladbu z připravovaného březnového EP "Flashbacks" s vysamplovaným vokálem sopranistky Michaely Šrůmové.

Koncert se ale nesoustředil jen na kompozice, po vydání debutového alba Emika dodržovala ještě písničkovou strukturu i na koncertech, tady to byl už jeden nepřetržitý set husté a tmavé zvukové vlny. Příležitostně došlo na opravdové písně naznačené - zvláště na začátku - tichým vokálem Emiky. Ale s červenou rtěnkou, v černém saku a podprsenkou se nejevila jako popová diva, nýbrž jako sebejistý zvukový inženýr, který dokonce zvládne zachránit publikum před znovu otravující vibraci zdí Akropole. Samotná show byla povedeným nezávazným zážitkem a uvolněná Emika by bývala ráda pokračovala ještě o dvě hodiny navíc.

Stroon jako předskokan nejen dokázal, kolik světové hudby nabízí slovenská elektronika, ale navázal taky na dřívější vystoupení Masayoshi Fujity. Dalibor Kocian, zástupce labelu Exitab, byl stejně jako Emika v případě svého debutového EP označován jako slovenská odpověď na post-dubstep. S každým pravidelně vydávaným EP vyvíjí svůj zvuk, na loňské novince dosáhl až ke kytarovému noiseu. Tady představil svůj značkový a okouzlující mix čistého znění vibrafonu a nápaditého techna. I přes nesnesitelně ukecané publikum bylo slyšet, že Stroon nebyl pouhým přídavkem, ale podstatnou součástí Festivalu Spectaculare.