S hudbou Fat White Family jste zatím nemuseli mít tu čest, ale možná jste už slyšeli některou z šílených historek, které o nich kolují. Je to prý nejšpinavější a nejnebezpečnější banda na scéně. Frontman, jehož nejoblíbenější koncertní outfit je mimochodem na Adama, si měl během show jednou potírat tělo svými exkrementy. A z nedávné doby je také profláknutá kauza o možném připojení se muzikantů k ISIS, nepřestane-li songwriter Mac DeMarco okamžitě hrát.

Některým posluchačům stačí tyto indicie, aby svůj vztah s kapelou ukončili ještě dříve, než začal. Ti odvážnější překročí práh dosud jediné nahrávky uskupení, dva roky starého debutu "Champagne Holocaust". A třeba začnou spíše hlásat další z přídomků, které se partě okolo bratří Saoudiů a Saula Adamczewskiho (ex-The Metros) dostává, a to poslední skutečný rock'n'roll. Když přehlédnete všechna šokující fakta z pozadí kapely (kterým spíš dodávají patřičnou hrůzu novináři než sami vcelku neškodní hudebníci), Fat White Family totiž dělají jednoznačně hudbu, jež se svým stylem a podáním dnes řadí už k unikátům.

Následovník prvotiny "Songs For Our Mothers" nechce z této nekompromisnosti nijak slevit a debutově se představí 22. ledna. Už teď Britové vypustili první singl "Whitest Boy On The Beach", k němuž před několika dny přidali i videoklip. Hudebně se jedná o zase něco nového a svůj ušpiněný rock'n'roll formace vyleštila až skoro do disko lesku. Vizuálně se jedná také o změnu a Fat White Family mají jednu ze svých méně pobuřujících chvilek. (Protože stříhání vlasů, momentka na nahé tělo či masáž býčím jazykem je jen slabý odvar některých kousků minulých.)

Prostředí klipu a název songu může vyvolávat asociace na uprchlickou krizi. Autor textu, zpěvák Lias, se nebrání ani této interpretaci, nicméně song podle něj popisuje doslovnou situaci, když si během pobytu ve Španělsku připadal jako nejbělejší kluk na pláží.