Sampler s až úsměvně nabubřelým názvem je obdivuhodný už tím, jak rozdílné a často až duchem si odporující skladby se na něj jeho anonymním tvůrcům podařilo sesypat dohromady. Pořekadlo o absenci paty i hlavy zde vyskakuje automaticky jako na semaforu červený panáček podle Murphyho zákonů ve chvíli, kdy vstoupíte na přechod. Co je skutečnou jednotící ideou, se mi ani po několika posleších nepodařilo odhalit. Nejspíš se musím spokojit s obvyklou představou, že jde o oběživo, konkrétně pak o to, o které jde vždycky až v první řadě. Nejde o stájové promo, protože skladby jsou původně vydané na různých značkách. Pokud mělo jít o výběr z hitparád, tak zjevně mnohé z nich nedolehly k mému uchu, protože pár jmen i skladeb lze sotva označit za známé, natož populární. Kvalitativní výchylky mezi jednotlivými písněmi jsou často podobné křivce bangladéšských seizmografů loni o Vánocích, a jestliže vydavatel album na webu žánrově charakterizuje jako "výběr mapující poslední trendy v rockové muzice", už to skoro není k smíchu jako spíš k pořádné tryzně za zprzněné nebožačky. (Myslím ty písničky, aby bylo jasno!)

Nejde ani tak o to, že mnozí zastoupení s rockem mají společné tak maximálně to, že také používají elektrickou kytaru a bicí, takže třeba zástupce od kapely Keane je klasický popový oplodňovák jak vyloupnutý z romantického filmu o tom, jak ona ho má ráda, ale on dává přednost svému prodavači hot-dogů. Za mnohé vypovídá fakt, že jeden z největších zastoupených nářezů tu najdete od... U2. Nicméně i když by náhodou byl libovolný posluchač postižen momentální hluchotou či nulovým hudebním rozhledem, aby považoval některé přítomné za rockery, jestlipak by mi dokázal vysvětlit, co je čerstvého - při vší úctě k nim - na kapelách jako jsou The Cure, U2, Limp Bizkit nebo pánovi, co si říká Marilyn Manson?

Mezinárodní výběr, ke kterému český vydavatel přihodil písničky od Sunshine, Eastpark a Divokýho Billa ("Je to trochu víc - smím to tak nechat?"), je prý zaměřen na posluchače, kteří jsou znechuceni na objednávku vyrobenými kapelami a objevy Pop Idols (čili u nás SuperStars). Nerad bych byl špatným prorokem, ale skoro mám dojem, že u nás bude tenhle výběr nejlépe přijímaný právě těmi, kteří si jinak pochvalují skvělý hlas Martiny Balogové či Sámera Issy.

Výběr je odfláknutý i produkčně. Nejen že se, jak už bylo řečeno, nikde nedočtete, kdo má tuhle úžasnou kompilaci na svědomí, ale v bookletu vlastně najdete jen pouhopouhý seznam skladeb s reprodukcemi alb, ze kterých pocházejí. Vydavatel české verze si k tomu nedal ani práci s pořádným masteringem, takže hlasitostní skok, který vás čeká mezi první a druhou skladbou, mě až vylekal. Kdybych měl hledat plusy, pak vedle pár skvělých jednotlivých písniček (třeba zábavné "Laura" Scissors Sisters či "Go With The Flow" opravdu rockových QOTSA) bohužel zasazených do spousty balastu pro komerční rádia, mě toho už moc nenapadá. Jako celek tohle album nestojí za nic. Vidím to na kulisu do auta - až si tam tedy někdy koupím CD přehrávač a budu chtít poslouchat něco, u čeho není potřeba myslet.