Tvá první kapela Piráti patřila k pionýrům rapu v Československu. Jak ses vlastně k téhle hudbě dostal, čím tě uhranula?

Skupinu jsme založili s Petrem Vyšohlídem a Bélou Kuhnem v roce 1988. V létě toho roku jsem přivezl z Londýna LP "Hip Hop and Rapping In The House" a Petr si zase přivezl drum machine odněkud z Německa. Pak jsme viděli v polské televizi Beastie Boys a jejich videoklip "No Sleep Till Brooklyn" - a bylo vymalováno. Bílej rap hozenej do parodie na bigbeatový máničky, ostrý kytary a nadhled. Prostě zábavný pojetí muziky, který nám imponovalo.

V té době frčela nová vlna a my byli od každého trochu: Black Sabbath, Pére Ubu, Cabaret Voltaire, Depeche Mode, Led Zeppelin, Herbie Hancock a jeho album "Future Shock" atd. Objevily se první PC, Atari, přicházel technologický boom. No a jediný styl, ve kterém bylo možný všechny tyhle v nás nahromaděné hudební potraviny nějak zkoktejlovat, byl ten náš pirátský crossover.

Jak vnímáš, jako pamětník a pionýr, současnou podobu rapu? Zajímá tě vůbec, máš prostor to nějak sledovat?

Je úplně jinde než za našich časů. Když to řeknu blbě, hiphopová hudba dneška je z hlediska stylu syntetický derivát všeho, co vydává zvuk. Takže se vyvinul a vyvíjí, hledá nová vyjadřovací hudební citoslovce, a to je skvělé. A z pohledu hudebního byznysu se z něj stal mainstream jako prase. Taky dobrý. Moje uši už ale už chodí jinými cestami, takže o domácí scéně nemám přehled. Nemůžu k tomu nic víc říct.

Jak bys porovnal první inkarnaci Pirátů 44 z devadesátých let se současnou sestavou?

Uf, to by bylo na studii. Dnes je všechno úplně jinak. A tím nemyslím špatně, ale jinak, nesrovnatelně. Prostě svět se po všech stránkách nachází úplně jinde. Technologie záznamu zvuku, vybavení pro muzikanty, možnosti internetové sebeprezentace atd. Jde o krásně demokratický trh. Máš kapelu, věříš si, tak máš tisíc možností, jak to vykřičet do světa a zkusit zaujmout. Záleží to jen na tobě. Nádhera.

Mě baví testovat všechny možnosti, které současný hudební byznys kapelám nabízí. Takže jsem si pod sebe stáhl Artist Profile Pirátů 44. Do té doby patřil vydavateli Indies. Spotify totiž kapelový profil zakládá automaticky a zpřístupní jej tomu, kdo tam jako první nahraje pod tím jménem nějaký titul. Indies tam nahráli třeba někdy před deseti lety svůj katalog, takže i naše první album z roku 1992.

A já si ho při příležitosti, kdy tam vkládám singly z nového alba, poslechl. No a byl jsem dojatý. Má silnou jednotnou hudební identitu a místy jsem byl příjemně překvapený, jaká to je sympatická alternativa. Abych ale nechodil okolo horký kaše ohledně srovnání - alternativní duch Pirátů 44 přetrvává, tělo je k nepoznání.

Co tě přimělo značku Piráti 44 oprášit a po čtvrtstoletí nahrát novou desku?

Naštvání. Měl jsem připravených pár skladeb pro svůj de-folkový projekt. Pak Rusák napadl Ukrajinu a najednou slyším z různých stran a dokonce ze svého okolí známých, že to ten Rusák dělá dobře a bůh ví, čí jsou to zájmy, a podobné kecy. Strašné. Vždyť já si myslel, že od těch komoušů a barbarských Rusáků má střední Evropa navždy klid. Houby.

Vyděsila mě představa, že by tady vyhráli volby komouši a Rusáci by tady zase začali uplatňovat ten svůj odporný neandrtálský teror. Ptal jsem se sám sebe, jak můžu jako zodpovědný občan téhle země pomoct zabránit tomu, aby se to nestalo. Kromě jiného mě napadlo oprášit elektrickou kytaru, dát volume doprava a sešlápnout distortion. To ale s mým de-folkem nejde moc dohromady a vzpomněl jsem si na Piráty 44, kterým tahle kombinace sluší...

Šel jsi do toho rovnou s vizí celého alba, nebo to vykrystalizovalo až postupně?

V té době přišel důležitý moment, který album tematicky nasměroval - přečetl jsem si znova román "1984". Všechno se mně najednou začalo spojovat s tím, co už jsem měl napsáno, a zároveň jsem začal přesně vědět, co potřebuju ještě napsat. Napsal jsem asi dalších patnáct skladeb a uvažoval o dvojalbu. Postupně jsem ale pochopil, že by to bylo na realizaci moc velké sousto. Hodil jsem zpátečku, vybral deset skladeb, které zapadají do orwellovského konceptu, a začal je pilovat. Nejsou to politické písně. Vyprávějí o lásce, vztazích, osobních ztrátách, pádech, neklidu, strachu ze ztráty svobody, smrti, hledání naděje a bůh ví o čem ještě.

Jak tvoříš? Vychrlíš text v náhlém záchvatu tvůrčí energie, nebo pečlivě skládáš slovo za slovem?

Dělám si průběžně poznámky a vracím se k nim. Rozepíšu je a nechám uležet. Pak se k nim zase vrátím a upravuju je. Ve druhém kole už většinou vím, jestli to bude kluk, nebo holka (úsměv).

Vydal jsi také dvě básnické sbírky. Považuješ básnění a skládání písní za odlišné disciplíny, nebo je naopak vnímáš jako spojité nádoby?

Ani ne. Obojí mám pověšené na jednom věšáku. Občas se mně i stalo, že jsem něco, co bylo básní, přešil do transgender textové verze a použil. Psaní je pořád jedna disciplína. Za básníka se ale nepovažuju.

Nahrávka hned v několika rovinách odkazuje na dílo George Orwella a jeho knihu "1984". Čím tě tento autor fascinuje?

Byl to děsivý vizionář. Stejně jako třeba Ray Bradburry. A taky demokrat. To mně imponuje. Z knihy jsem si vytáhl epizodní milostný příběh Winstona a Julie. A protože jsem objevil možnosti tvorby videí v AI, udělal jsem si k písním i videa. To je taková pecka! V klipu "Tady a teď" jsem si mohl dovolit vytvořit svoji představu schůzek Winstona a Julie v pronajatém bytě. Jejich svět je obrazově barevný, svět Velkého Bratra za okny je černobílý.

Když v roce 1989 padli komouši, bylo mi téměř pětadvacet. Vím, jak se za komoušů žilo hnusně. Lidem zbývala možnost se svobodně těšit z přítomnosti toho druhého alespoň ve svých oprýskaných bytech. Tam na ně bolševik nedosáhl, tedy pokud nebyli disidenti a neodposlouchávala je StB.

V "Pod hladinou řeky" jsem zase vytvořil svoji představu setkání na náplavce Winstona a Julie poté, co se vrátili po zatčení a mučení v Místnosti 101. A ten chlápek za volantem je Winston, který třeba po dvaceti letech projíždí okolo té náplavky, vynořují se mu vzpomínky a pak to nějak skončí.

Název přímo využívá Orwellovu Místnost 101, kde je člověk konfrontován se svým největším strachem. Můžeš naznačit, z čeho máš největší strach ty a jak se to do alba otisklo?

Ze ztráty svobody a demokracie. Pro mě to znamená přijít o právo na soukromí, možnost demokraticky volit, cestovat a mít svobodný přístup k informacím. Nic z toho současné Rusko svým občanům už nenabízí. Začíná to být lágr typu Severní Koreje.

A jak se to do alba otisklo?

To bych nechal na posouzení posluchačům. Nejvíc ale asi ta temnota prosákla do atmosféry, která je povětšinou mollová.

V bookletu zdůrazňuješ, že "svoboda není samozřejmost". Jaký je tvůj recept na to si svobodu uchovat?

Připomínat a opakovat, jak hnusná je ideologie komunismu, fašismu, palestinského hamasismu a jiné. Všechny je hážu do jednoho pytle. Učit ve školách, jak se na naší zemi komunismus podepsal, pouštět ve školách dokumentární filmy, na kterých jsou naše hranice omotané ostnatým drátem, vykonstruované soudní procesy z padesátých let minulého století atd.

Prostě nezapomínat a pořád připomínat. A k tomu říkat: Podívejte, kam to vede, když budete volit komouše a hajzly, kteří vám slíbí všechno, co chcete, jen proto, abyste je volili. A pak vám zakroutí krkem.

Z velké části textů na nové studiovce cítím jakousi rezignovanost. Pletu se?

To bych nechtěl, aby to tak vyznělo. Já se snažil do většiny textů dát na konec vždycky něco, co má dávat naději.

Můžeš být konkrétní?

Třeba v úvodní "Katapultovaný". Na konci zpívám: "Na nový život na dně světa, jeho duše plány splétá…" Tím mluvím o druhé šanci, kterou vnímám jako naději. Mimochodem, ta píseň je o kamarádovi, který skočil z okna. A já se vlastně v tom textu snažím najít odpovědi, co ho k tomu činu vedlo. V "Tady a teď" zase utěšuju "bude to dobrý" a vyzývám: Pojďme si společně užít přítomnost tady a teď. Já vím, je těžké to v tom hledat, ale věřím, že když se posluchač trochu ponoří pod hladinu řeky těch jednotlivých sdělení, vynoří se s úsměvem.

Jasně. Je to "těžká práce zkusit být andělem".

Přesně.

Co ti dává energii do života, do práce?

Zase se budu opakovat: To, že se můžu svobodně rozhodovat, co chci a nechci dělat. Za komančů to nešlo.

Co ty a meditace a východní filozofie? Poslední dvě skladby nahrávky, "Bardo" a "Odpojený", mají v sobě jakousi vyrovnanost a snahu se "rozplynout ve všehomíru"...

Nikdy jsem nemeditoval a o buddhismu jsem sice něco málo přečetl, ale i poté jsem zůstal městským floutkem, co má rád pohodlí a kulturu. A když se ptáš na tyhle dvě poslední písně... záměrně jsem je dal po skladbě "101", ve které jsem opustil sám sebe a ocitl se v prostoru Bardo. Tady jsem přešel od Orwella k "Stepnímu vlkovi" Hermanna Hesse. Odpojuju se a zpívám o přesvědčení, že všichni jsme nesmrtelní. Vidíš, optimistický závěr jako prase (smích).

Oba videoklipy, k písním "Pod hladinou řeky" a "Tady a teď", vznikly s pomocí umělé inteligence. Jak se na tenhle fenomén současnosti díváš - nemůže se stát nástrojem nesvobody?

Vítám to, protože třeba mně konkrétně to přináší širší možnosti při tvorbě. Vůbec by mě ještě před rokem nenapadlo, že si budu moct ve svým kompu udělat videoklip téměř bez kompromisů v takové kvalitě. A jasně, že je potřeba být ve střehu, ať nedopadneme jako v Orwellově světě "1984". Ten vlastně řídí nějaký anonymní mozky, o kterých nikdo nic neví.

Dnes je tady pár oligarchů, kteří mají firmy sbírající data o nás všech. My jim ta data dobrovolně předáváme v online prostoru a vlastně tak nevědomky přispíváme ke vzniku těch anonymních mozků, které v budoucnu budou řídit náš svět. Tady je krásně vidět, jak je "1984" nadčasový román a že vypovídá i něco o nás dnes. Není to děsivý?

Trochu jo.

Brrr!

Vraťme se ještě ke kapele. Doba je zrychlená, muzika Pirátů 44 se soustředí na texty a chce sdělovat. Kdyby došlo na nejhorší a posluchač by si mohl pustit jen jednu skladbu, která by to byla? Která podle tebe nese nejsilnější poselství?

Hm, asi "Tady a teď". V té se snažím sdělit, že i když se člověku třeba všechno okolo rozpadá, existuje místo, kde může vždycky najít radost, útěchu, lásku, pochopení. Prostě krásné obyčejné věci, které jsou zadarmo. A přitom jsou tak cenné.

Plánuješ Piráty 44 vytáhnout také na koncertní pódia?

Pro letošní rok určitě ne, ale už se mně ozvalo pár pořadatelů festivalů, jestli hrajeme. Tak mám o čem přemýšlet.

Jak si aktuálně stojí tvůj indiefolkový projekt Eskamotër & Echo Orchestr?

Je momentálně zcela pohlcený Piráty 44.