Jméno pětatřicetileté Karol G zatím v Česku nerezonuje tolik jako ve světě, zdejší rádia její tvorbu prakticky ignorují - navzdory tomu, že jde o jednu z komerčně nejúspěšnějších představitelek španělsky zpívající scény posledních let.

Rodačka z Medellínu přezdívaná Bichota (slangový výraz pro silnou a sebevědomou ženu) dosud získala jednu Grammy, osm Latin Grammy a řadu dalších ocenění. Její hity sbírají stamiliony či dokonce miliardy přehrání a turné k albu "Mañana será bonito" z přelomu let 2023 a 2024 s se zařadilo k nejvýdělečnějším šňůrám hispánských interpretů všech dob - jen závěrečné čtyři koncerty na legendárním stadionu Santiago Bernabéu v Madridu navštívilo přes 200 tisíc diváků.

Její šestý příspěvek do diskografie přišel poměrně rychle po tom předchozím - desku "Tropicoqueta", na které vzdávala poctu svým latinskoamerickým vzorům v čele s Thaliou, vydala teprve loni v červnu.

Aktuální nahrávku "No me arrepiento de sentir tanto" dokonce podle svých slov dokončila mnohem dříve než před jejím srpnovým vydáním, ale chtěla jí dopřát čas. Nechala se slyšet, že po medializovaném rozchodu s Feidem, taktéž velkou hvězdou latinskoamerické scény, se bála, aby deska nevyzněla jako kalkul.

Z té je přitom patrné, že se Carolina Giraldo podobně jako na zmiňované loňské kolekci snaží vymanit z poměrně jednotvárného a uniformního zvuku stojícího na souhře reggaetonu a urban popu, který definoval její dřívější masivně streamované hity.

Většina skladeb skutečně nabízí intimní atmosféru, která interpretce umožňuje vyzpívat se ze svých bolístek. Celé album se textově točí kolem rozpadu vztahu, na který se dívá z různých úhlů pohledu - někdy se protagonistka bolesti a frustraci z rozchodu poddává, jako v úvodní zvukově úmyslně roztříštěné "Te llevas To", jindy ještě v koutku duše doufá v návrat, například v následující "Maybe". V jiných položkách se snaží minulost zkrátka jen přijmout a jít dál.

Podobně jako předchozí počin "Tropicoqueta", který obsahoval dokonce dvacet položek, však i novinka o čtrnácti kouscích trpí nevyrovnaností.

Některé ze zařazených písní patří s přehledem k těm nejzdařilejším, jaké Karol G dosud natočila - ať už jde o působivý anglicky zpívaný duet s Brunem Marsem "Still", který ale paradoxně více zapadá do muzikantského světa hostujícího zpěváka, nebo o minimalistickou, až étericky křehkou výpověď "Final feliz", ve které velmi podmanivě pracuje s vokálem.

Povedly se melancholické "Si lo ven" či "Con quien andará?", ve které se objevil i úryvek hitu "Porque te vas" španělské zpěvačky Jeanette z roku 1974, a také hravějším rytmem poháněná "Alquien que te amaba". Ta by se přitom pro svůj tradičnější latino zvuk hodila spíše na loňský počin. Singl "Después de ti" s Gregem Gonzalezem ze Cigarettes After Sex uhrane svou dreampopovou zasněností v úplném závěru.

Některé skladby ale znějí příliš tuctově a zaměnitelně. Současná latinskoamerická produkce jde často cestou kvantity a univerzálně přístupného zvuku bez větší osobitosti. Spolupráce s kanadským rapperem Drakem "Ahí" proto nenaplnila svůj potenciál a ztrácí se v davu.

Také "Matadora" s důrazem na sebevědomí připomíná Carolininu dřívější tvorbu v duchu současného reggaetonu a rovněž temnější "Bebiendo lágrimas", kde doslova zpívá, že pije slzy, by si zasloužila svébytnější kabátek.

Lehce překvapit může tanečně zamlžená "BbY WOW", ve které jí sekundují představitelé aktuální španělské indie scény - Judeline a Rusowsky. Spojení bezesporu zajímavé, ale i tady se nakonec podklad utopí v beztvarosti dnešní popové produkce.

Navzdory těmto vadám na kráse jde o zpěvaččinu zřejmě nejodvážnější a nejautentičtější studiovku. Z komerčního hlediska ji přitom Karol G tak trochu odsunula na vedlejší kolej - dosud k ní nenatočila žádný videoklip a s její propagací se nejspíš ani nepočítá. Nedávno totiž začalo rozsáhlé turné "Viajando Por El Mundo Tropitour" k předchozí řadovce, které potrvá přesně rok a vyvrcholí v červnu a červenci 2027 koncerty v Evropě.