Příběh formace 333 a hosty nabitého alba "Isolation" se hned v několika zásadních bodech odvíjí od snů. Začal snem o společném hraní, pokračoval snem o prostoru, kde toto hraní uskutečnit, a prozatím se uzavřel covidovým sněním o spolupráci s hudebními idoly.

Výsledkem prvního snu je vznik samotné kapely, kterou zformoval bubeník Petr Chmela a kytarista Paul Kowacz (též Red Baron Band). Z toho druhého se zrodil vznik klubu Doupě, který dnes patří mezi respektovaná místa na pražské klubové mapě. A ztělesněním toho třetího se stala deska "Isolation", na kterou se podařilo dostat skutečně neobvykle hvězdnou sestavu hostů.

Kdy naposledy se české skupině povedlo zlákat na svou studiovku dva členy Deep Purple (bubeníka Iana Paice a baskytaristu a zpěváka Glenna Hughese), bratra Micka Jaggera Chrise, basáka Ten Years After Leo Lyonse, pianistu Franka Zappy Dona Prestona nebo - nehledě na celou řadu dalších, rozhodně nikoliv bezvýznamných, zahraničních i domácích jmen - Dicka Taylora, který hrál v úplně první sestavě The Rolling Stones? Troufnu si říct, že asi nikdy.

Klíčové ale na tom všem je, že ta hvězdná jména zde nefigurují proto, aby album prodávala. Nenajdeme o nich zmínku na obalu ani v seznamu skladeb na jeho zadní straně. Ve výpravném bookletu se už samozřejmě zmiňují, ale k samotnému provedení kolekce se dostaneme až za chvíli. Každopádně "Isolation" stojí na obrovské muzikantské sounáležitosti. "Pojďme si alespoň společně zahrát, když nejde dělat nic jiného" - jako by takto zněl skrytý podtitul desky.

Tracklist o dvanácti skladbách nepřináší novinky, ve všech případech jde o pečlivě vybrané bluesové a rockové standardy od The Beatles přes Fatse Domina, Janis Joplin, Roberta Johnsona až k Johnu Lennonovi. Výběr nepřekvapí, aranže a podání potěší. Chris Jagger si tak s gustem odzpíval "I’m Walking", Laco Déczi přispěl trubkou do "Crossroads", Paice citlivě nabubnoval titulní kus.

Nikdo se tu nesnaží exhibovat, i ty největší hvězdy hrají pro celek, nikoliv na sebe. Z každé písně čiší naprostá poctivost a oddanost řemeslu i radost z hudebnického bytí.

S nebývalou poctivostí bylo album také vypraveno do světa. CD verzi doprovází druhý disk s pěticí alternativních verzí a vše se nachází v obalu, který svým formátem připomíná spíše tlustší vinylový singl. Oba disky jsou uložené v deskách této drobné knížky, mezi nimi najdeme barevný booklet o zhruba padesáti stránkách s fotografiemi, stručnými portréty zúčastněných muzikantů i pečlivými liner-notes k jednotlivým položkám tracklistu.

Nemluvě o vinylu, který vyšel na platformě Vinyl Vision 3000 z dílny již zmíněného audiofila a hudebníka Petra Chmely. Umělecky provedený box obsahuje tři barevná LP, CD, osm trsátek, plakáty, dvousetstránkovou knihu nebo třeba podepsané paličky. Inu, umělecký artefakt.

Efektní forma ale nedokáže přebít fakt, že samotný obsah je dostatečně samonosný. Posluchači se dostává řemeslně skvěle odvedená práce - navíc s perfektním zvukem -, která rockového fanouška v žádném případě nezklame. O to více potěší, že onu nezbytnou iniciační jiskru vykřesali právě čeští muzikanti.