Když Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry následujících let. Nahrávka se sice nezařadila k okamžitým hitům, které by přes noc změnily scénu, ale její význam rostl postupně.

Formace najednou začala pronikat na stále větší pódia. Její jméno se objevilo po boku kapel jako Korn, Gojira nebo Spiritbox. Skupina z Liverpoolu postupně zjistila, že už dávno není jen další nadějnou partou z metalcorového undergroundu. Mnozí si ji navíc mohli vychutnat naživo na letošním ročníku Rock for People.

Po vydání třetí studiovky však nastalo ticho. A i když se první náznaky nového počinu začaly objevovat už kolem roku 2022, singl "Gifted Every Strength" přišel až v roce 2025. A fanoušci si tak oddechli, že jejich oblíbená a nadějná kapela na hudbu nezanevřela. Trvalo to však ještě další rok, než vydala desku "A Stranger to You".

A zatímco album "I Let It In and It Took Everything" působilo jako uzavřený, klaustrofobický svět, "A Stranger to You" se nachází ve stejném vesmíru, avšak jeho perspektiva je úplně jiná. Předchůdce zněl jako útěk před něčím, zato novinka se spíše ohlíží zpět a snaží se pochopit, co se vlastně stalo.

Současný kvartet dál zůstává věrný svým charakteristickým kytarám, riffu a kouzlu metalcoru, navíc se však rozhodl zaexperimentovat i s dalšími žánry. R'n'b? Soul? Hip hop? Shoegaze? To vše můžete na této řadovce slyšet. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují, a Loathe tohle tvrzení potvrzují.

Už "Block of Flats" posluchače upozorňuje, že tady se nebude hrát podle pravidel. Pokřivené kytarové rytmy, neustále se měnící tempa a rytmická struktura postupně narůstají do chaosu, který vyústí v jeden z nejtvrdších breakdownů celého počinu. Hostující Olli Appleyard ze Static Dress navíc přidává vokály, které se s Kadeemem Francem nemají tendence přetahovat. Naopak to oběma muzikantům skvěle šlape.

"A Stranger to You" je ve skutečnosti nejměkčí nahrávkou, jakou čtveřice dosud vytvořila. Kapela, kterou si část posluchačů stále spojuje především s nízkými riffy, breakdowny a estetikou moderního metalcoru, najednou mnohem častěji nechává hudbu dýchat.

"Fangs" to perfektně dokládá. A pak je tu "Revenant" - song připomínající, odkud parta přišla. Frontman zde předvádí jeden ze svých nejagresivnějších vokálních výkonů. Hostující Jami Morgan, bývalý lídr Code Orange, navíc skladbě dodává další vrstvu jedovatosti.

Pokud existuje moment, kdy si člověk definitivně uvědomí, jak daleko se Loathe od svého původního zvuku posunuli, pak přichází v podobě "The Ladder". Sedmdesátková psychedelie, indie pop a soul vytvářejí jeden z nejkrásnějších okamžiků celé studiovky. Zde se dá slyšet něco zvláštně melancholického a zároveň uklidňujícího. Podobně je tomu v "The Way It Breaks".

A potom přijde "Gifted Every Strength". Téměř osmiminutová písnička shrnuje album možná nejlépe. Nechybí brutální kytary, jazzové pasáže, elektronické prvky, klidné akustické momenty a vrstvené vokály. Přitom nepůsobí jako náhodná směsice, protože jednotlivé části do sebe zapadají s překvapivou samozřejmostí.

Kolekci uzavírá "No Stranger To You". Píseň, která působí skutečně velkolepě, smířlivě a zkrátka jako konec jedné éry. Kvartet zní, jako kdyby se k vám vznesl z pódia, aby vás objal jako mecenáš. Jde o jeden z těch songů, které vám po těle způsobí husí kůži. A možná vás i rozbrečí.

Loathe už zkrátka nejsou žádnými cizinci. Sestava evidentně pochopila něco, na co se v extrémní hudbě často zapomíná: Ticho může být stejně důležité jako hluk. Bez těchto pasáží by možná album nepůsobilo tak vlídně a lidsky. Skupina nemohla složit lepší epilog...

Pokoušet se zopakovat řadovku z roku 2020 by dnes nedávalo smysl. "I Let It In and It Took Everything" už totiž patří konkrétnímu okamžiku a mezitím ovlivnilo celou generaci kapel. Parta z Liverpoolu nemohla jednoduše udělat další kopii.

"A Stranger to You" potřebuje čas. Nahrávka je ambiciózní, odvážná, místy nádherně chaotická a jindy překvapivě něžná. Právě ta smršť emocí se může náročněji vstřebávat. Loathe zkrátka moc dobře věděli, co dělají. A že dělají hudbu zatraceně dobře. Vyplatilo se to čekání? Rozhodně ano.