Počasí vyšlo po většinu času lépe než loni, což hrálo do karet všem, kteří se chtěli v klidu smočit v jezeře vzdáleném jen pár desítek metrů od hlavní brány. Zažili jsme sice extrémní horka, nepříjemný písek hnaný větrem, bouřku, lehký deštík i prudké sobotní ochlazení, ale k pravé festivalové atmosféře to tak nějak patří.

Stages

Sound Garden

Začnu u nejútulnější stage - Sound Garden. Po nějaké době se na festival vrátilo menší šapitó s podobným nádechem jako kdysi a interprety jsme museli doslova hledat mezi liánami a kytkami v jakési zelené džungli. Trávil jsem zde docela dost času, protože tu vystupovali převážně alternativnější umělci a zněly živé vokály.

Hned ve čtvrtek jsem si užil kanadské duo Flowanastasia & Tyr Kohout, které odpálilo slušnou nálož energie už brzy odpoledne. Nechyběly hity jako "Wide Awake", "Zenith" nebo "Pressure". Po něm vystoupila Catching Cairo, která svým tancem strhla celý stan. Popsal bych to jako emotivní jazzový drum and bass. Společně jsme si zazpívali "Shapes" i její největší hit "Touch" s Hybrid Minds.

S Yue, drahou polovičkou Foxe Stevensona, jsem si chtěl užít pohodové slunečné odpoledne, ale vystoupení přerušil nečas. Celý areál pořadatelé kvůli blížící se bouřce preventivně vyklidili a členové ochranky odvedli vynikající práci. Sice jsem v tom spěchu dostal nepříjemnou křeč do nohy a k východu spíš dokulhal, ale organizace šlapala skvěle.

Jako poslední sentimentální vzpomínku z téhle stage zmíním vystoupení Technimatic. Ti jako vždy nabídli šlapavé melodické beaty doprovázené symfoniemi živých nástrojů. Jejich poslední track rozsvítil stan displeji telefonů, když jsme společně zavzpomínali na nedávno zesnulého umělce vystupujícího jako Lenzman. Tahle usměvavá a geniální legenda navždy zůstane v našich srdcích. RIP.

Jediná výtka k tomuto místu směřuje ke zvuku. Jakmile se skladba dostala do takzvaného breakdownu, začala ji bohužel přebíjet vedlejší stage Factory.

Factory Stage

Všemi milovaná stage v roce 2018 zmizela, letos se ale dočkala velkolepé reinkarnace. Dostali jsme kouřící komín i pulzující tovární vizuál - design šel ruku v ruce s tvrdší hudbou. Tady si každý mohl užít svižnější a podstatně nekompromisnější diktát.

Nechyběli tvrďáci Black Sun Empire ani trio Virus Trinity (Audio b2b Ed Rush b2b Optical). Poslední den jsem si pak užil Burr Oak b2b Redpill. I když dva ze tří vystupujících kvůli zpožděným letům nedorazili a z plánovaného b2b se stala spíš sólová jízda, zážitek nebyl o nic menší. Starší design se mi sice líbil o něco víc, ale účel pódium splnilo dokonale - čistokrevný neurofunk!

Bass Shelter

Bass Shelter posloužil skvěle už během nultého dne, kdy si všichni mohli vychutnat první kontakt s festivalem. Line-up byl našlapaný, omezená kapacita se však ukázala jako problém. Stan zůstal narvaný až k prasknutí do neděle, což vidím jako velké mínus - vystoupení jmen jako QZB si bohužel užili jen vyvolení, kterým se podařilo včas dostat dovnitř. Jeho design byl ale v pohodě.

Archive

Stage Archive se letos představila už na zimní edici, do léta však dostala několik úprav. Roboti, světla a LED panely po celém stanu vytvořily dokonalou atmosféru. Protože se zvenčí leskl stříbrně a zevnitř zůstal černý, vysloužil si přezdívku Sauna. Sluneční paprsky toto místo rozžhavily hned první den a teploty tu až do neděle připomínaly sklářskou výheň. Při sobotním ochlazení se naopak proměnilo v ideální místo na zahřátí.

Letos jsme tu s DnBstep Association znovu pořádali DnBstep contest, v němž se oproti minulému roku představilo ještě víc nadějných tanečníků. V pátek proběhla kvalifikace v přátelském duchu zakončená taneční show, v sobotu už se ale jelo na ostří nože a účastníci vytáhli neskutečné parády. Základy tance se navíc mohl naučit každý, protože jsme v pátek i v sobotu pořádali workshopy pro úplné začátečníky.

Příznivcům pomalejšího tempa nemohli uniknout dubstepoví producenti jako NGHTMARE nebo Alleycvt z takeoveru vydavatelství Monstercat. Mě osobně nadchla britská DJka a moderátorka oficiální "Drum & Bass Show" na BBC Radio 1 Charlie Tee, která předvedla obrovskou dávku energie.

Main Stage: Generator

A co hlavní stage? Název Generator naskočil hned každému, kdo tenhle kolos zahlédl. Konstrukce tentokrát vsadila na osvědčenou klasiku - nabídla méně promítacích ploch, zato hromadu světel, stroboskopů a LED efektů, oheň a hlavně LASERY! Na ty jsem (a nejen já) čekal opravdu dlouho.

Na této mnohatunové konstrukci vystoupila řada umělců světového formátu. Let It Roll si navíc na každý den připravil jednu kapelu hrající živě.

Ve čtvrtek vystoupil Fox Stevenson Live a napumpoval do celého publika obrovskou dávku serotoninu. Viděl jsem ho živě už počtvrté a musím uznat, že laťka opět stoupla.

V pátek hned po opening show dorazila legendární sestava Pendulum. Proměna festivalu v LET IT ROCK? Za mě skvělé! Zazněla spousta nových skladeb z chystaného alba i nestárnoucí hity jako "Tarantula", "The Island" nebo "Watercolour". I když jsem je slyšel už mnohokrát, tohle vystoupení bylo zaručeně nejlepší - skvělá projekce, oheň a poctivý rock & bass.

Sobotní program na této nádheře otevíral tuzemský veterán RIDO, který si přichystal překvapení v podobě Thomase Olivera za mikrofonem - parádní začátek, jenž publikum okamžitě dostal do varu. A když už jsem si myslel, že to ničím předčit nejde, předvedl obrovskou show britský projekt Modestep. Josh si během chvilky podmanil celé publikum a svým setem zboural veškeré žánrové bariéry od rocku a metalu až po dubstep, house a drum and bass.

Jelikož se konečně trochu ochladilo, bylo potřeba se rozhýbat - došlo na wall of death i žhavé moshpity, do kterých jsem se jako dosavadní circle pit panic musel jednoduše zapojit, protože jsem nevěděl, co s energií. Takže díky, Joshi, už jsem zažil moshpit, ačkoliv jsem to čekal někde jinde. Staré pecky, novinky, energie i společné zpívánky ("Show Me The Sign", "Machines", "Tomorrow Is Another Day") zaručily, že se mi Modestep zaryli hluboko do morku kostí.

Kromě živých vystoupení Main Stage opanovala absolutní světová elita. Své dechberoucí a energií nabité sety předvedli giganti jako A.M.C, Wilkinson, Sota, Hybrid Minds, Netsky, Camo & Krooked, Koven nebo ikoničtí Chase & Status. Překvapením pak bylo vystoupení Dona Diabla, který se publiku nepředstavil v houseovém rytmu, ale se svým novým D&B projektem Ctrl Alt Del.

Nezapomenutelné festivalové momenty

Vedle jednotlivých stagí a interpretů se do paměti zapsalo i několik konkrétních okamžiků, na které budeme všichni ještě dlouho vzpomínat.

Epická Opening Show

Pokud si dobře pamatuji, poprvé v historii festivalu se do opening show zapojil zpěvák - skvělý Joe Killington. Sledovali jsme dokonalou vizuální i zvukovou smršť: strhující hudbu a velkolepé ohňostroje imitující bouřku, tmu prořezávající lasery, efektní simulaci nabíjení generátoru a na závěr absolutní vlnu čisté euforie.

Letecká show Red Bull nad jezerem

Parádní zpestření přímo nad vodní hladinou! Akrobatická letadla Red Bull předvedla nad jezerem Most neskutečnou show, která perfektně dokreslila letní festivalovou atmosféru a všem na pláži nabídla úchvatnou podívanou.

Pro ty, kteří měli po probdělých nocích stále dost sil a energie, čekal i pestrý doprovodný program. Skvělým příkladem byl ranní běh s RANNO CLUB, při němž mohli nejvytrvalejší návštěvníci rozhýbat tělo, načerpat novou energii a užít si atmosféru u jezera po ránu.

Magická atmosféra na Hybrid Minds

Při jejich závěrečném tracku "Avalanche" se odehrál jeden z nejkrásnějších momentů festivalu. Během vteřiny se na ramenou přátel ocitlo snad maximum lidí a před pódiem vznikla neskutečná kulisa plná sounáležitosti a husí kůže.

Nekompromisní moshpity na Pendulum a Modestep

Pokud někde energie stříkala na všechny strany, pak v moshpitech během vystoupení Pendulum a Modestep. Byl to šílený kotel, čisté nadšení a atmosféra, která okamžitě strhla i ty, kteří normálně raději stojí opodál.

Magické moře světel u Modestep

Při ikonické skladbě "Show Me The Sign" vyzval Josh celé publikum, aby zapnulo světla na telefonech. V tu chvíli se před stagí rozhořelo neskutečné moře světel a všichni s nimi synchronizovaně mávali ze strany na stranu. Byl to neuvěřitelně silný, magický okamžik, při kterém běhal mráz po zádech.

Areál, organizace a zázemí

Samotný areál letos vyrostl a působil výrazně propracovaněji. Na hlavní stagi se nově objevil štěrk - po pár pivech to sice znamenalo celkem boj o kotníky, ale osobně mi nevadil. Oproti loňským dřevěným deskám, na kterých se tvořily nerovné vlny, mi povrch připadal rovnější, i když vím, že od spousty lidí sklidil štěrk dost kritiky. Všechny stage (snad až na Sound Garden) nabídly dost prostoru i velmi povedený design.

Celkově působil letošní ročník lépe zorganizovaně, plynuleji a svižněji. Páskování a odbavení u vstupu šlapalo o poznání lépe. Obrovskou výhru představovaly kamenné záchody, i když speciálně vybudovaná kanalizace měla bohužel drobné problémy už během nultého dne. Jedinou větší zkoušku pro organizátory tak přinesl návrat návštěvníků do areálu po bouřce - opětovný vstup trval poměrně dlouho, ochranka u hlavní brány se v tom vedru neskutečně zapotila a dlouhé čekání v horku bohužel některým lidem nedělalo vůbec dobře.

Pláž a Vodní stage

Pláž k LIRu prostě patří a jsem nesmírně rád, že ji areál u jezera Most dokáže nabídnout. Během vyprahlých dnů praskala ve švech a skvělou atmosféru ještě podtrhla vodní stage, která nabídla parádní návrat do minulosti. IMANU zde nasázel staré pecky ze své éry pod přezdívkou Signal a Kove předvedl poctivý oldschoolový set s duchem roku 2010.

Gastro a pivo

Obrovský posun nastal v nabídce jídla, která letos působila mnohonásobně pestřeji a kvalitněji. Vyhnul jsem se všem smaženým a těžkým pokrmům a tělo mi za to neskutečně poděkovalo. Jako pivař mám ale jednu zásadní výtku, a tou je výběr piva. Krušovický Bohém za moc nestál, cider byl sice super, ale extrémně rychle docházel, a jako alternativa zbyly jen Heineken a Desperados. Vzkaz pro organizátory do příštího ročníku je tedy jasný: vraťte nám Plzeň!

Jak tedy dopadl ročník 2026?

Druhý ročník u jezera Most ukázal, že si festival své nové útočiště podmanil na jedničku. Zatímco loni šlo o takový test nanečisto, letos to byla od začátku do konce naprostá bomba. Všechno si skvěle sedlo, atmosféra se nedá zapomenout a festival konečně využil potenciál celého místa na sto procent. Už teď se nemůžu dočkat, co si pro nás Let It Roll připraví příští rok - uvidíme se v kotli!