Novinku "FOTR" popisujete jako desku ze života. Jejím hlavním tématem jsou zkušenosti s otcovstvím, stárnutí z pohledu třicátníků, workoholismus či závislost na sociálních sítích. Přináší opak krásna, kterým se mnozí prezentují. Dali jste si za cíl ukázat realitu?

Určitě, méně abstraktní realitu, než které jsme se věnovali předtím. Dal jsem si za cíl být konkrétnější a popisovat věci v obrazech, otočit se do sebe. Ve chvíli, kdy jsem se stal otcem, jsem věděl, že to chci popsat. Jsme fotři, nelžeme si do kapsy. Život je náročný, ale snažíme se neztrácet vtip.

Prosluli jste svým syrovým divadelním projevem a ironií. Nabízíte na nahrávce upřímnou zpověď, nebo si z rolí fotrů děláte trochu legraci?

Jde o upřímnou zpověď, kterou bereme s nadsázkou. Není dobré se ve svých problémech čvachtat a být patetický, aby mě lidé litovali. Původně jsem chtěl udělat desku "Důchod", ale pak jsme to změnili na "FOTRA". Což je lepší a má to několik významů. A únava se tam promítá taky.

Cítíš se unavený? Prohlašuješ, že 35 let je smrt.

Jo. Když máš dítě po třicítce, jsi zvyklá na nějaký funkční režim a jsi zajetá v životě. Máš pocit, že do tebe narazil kráter a ty ses musela podle toho kráteru vytvarovat. Chodíš spát pozdě, vstáváš brzy s dítětem. Mám rád svou specifickou práci, je to náročné zkombinovat, ale u koho není, že.

Jste v kapele dva. Na albu hrají i nějací muzikanti? Nemyslím interprety v roli hostů, těch se tam objevilo požehnaně.

Ne, všechno dělá Ivoš.

Podle jakého klíče jste hosty vybírali a jak se s nimi ve studiu spolupracovalo?

Intuice. Celá deska byla intuitivní. Zkusil jsem to a ono to vyšlo. MC Gey je jako vrchní tatínek českého rapu jasný (vydal desku "O tatínkovi, který usnul" - pozn. aut.). S Restem jsme se o možné spolupráci bavili déle. Idea do toho spadl - s ním jsem řešil vinyly. S Muchou se známe delší dobu, jsme nově ve stejné bookingové stáji. Je to dobrá matka. S kluky z No Face i s Honzou Hovorkou jsme již jeden feat v minulosti dělali.

V úvodní skladbě "FOTR" navíc poprvé rapuje i Ivoš - bude se teď víc zapojovat i po této stránce?

Trochu jsem ho ukecal a myslím, že to padlo na úrodnou půdu. Osměluje se. Tlačím na něj, aby toho měl na další řadovce víc.

Chtěli jste vinyl, ale deska má na jedno LP dlouhou stopáž. Jak jste to vyřešili? Výběrovkou?

Musíme udělat dva vinyly. Jenže my jsme to měli na vinyl a půl a zůstala nám půlka prázdná, což jsme nechtěli. Proto teď řešíme nějaké remixy, abychom z toho udělali deluxe verzi. Vyhlásili jste soutěž o nejlepší remix tracku "FOTR". Přišlo jich devatenáct, ze kterých jsme vybrali jeden, z něhož jsme udělali diametrálně jiný track. Ještě zbývá místo na dva remixy, které už byly zadané.

Předposlední skladba "Táta" je velmi emotivní a osobní, vyrovnáváš se v ní se ztrátou vlastního otce. Text vychází z divadelního představení "Human ZOO". Jak těžké bylo transformovat čistě divadelní monolog do rapové podoby a jaké to je otvírat takto intimní ránu před publikem? O tátu jsi přišel nedávno...

Vznikla beta verze tracku. Když jsme to zkoušeli, táta mi zrovna zemřel, bylo to čerstvé. Režisér Viktor Tauš po mně chtěl nějaké texty. Martin Matys, se kterým tam rapuju, má track "Otec", který Viktor miluje.

Napadlo ho vzít ten beat a přidat k tomu druhou sloku, kterou bych napsal já. Postavili jsme to do kontextu, že tam máme freestyle battle, který je vtipný. Improvizujeme, střihneme to a pak tam dáme tuhle osobní věc. A jelikož jsem měl už napsanou desku "FOTR", říkal jsem si, že by byla blbost, kdybych to tam nedal. Bylo to čerstvé a chtěl jsem to v sobě zpracovat.

Jaké s tebou cloumají emoce? Před pár měsíci ses stal tátou, na druhou stranu jsi vzápětí o vlastního otce přišel.

Stále to trvá. V "Human Zoo" si tuto ztrátu prožívám. Je to moje vnitřní linka inscenací. Funguje to na mě terapeuticky, přitom ne na sílu. Jde o můj vnitřní pochod emocí. Můj terapeut mi říkal, že nejsem moc schopný mluvit o věcech, proto je dobré o nich psát. Takže se z toho vypisuju.

Objevila se tam stejná šamanská melodie, kterou začíná "FOTR". Šlo o záměr?

Za to může Ivoš, že to takto spojil. Původně jsem myslel, že je to ze "Lvího krále", ale ne, jedná se o kmen Aboridžinců.

Co považuješ za největší raritu?

Člověk by mohl říct, že to je "Ladovská zima", ale ono ne. Už předtím jsme udělali pár tvrdých tracků - s Hentai Corporation či s No Face... ale asi to je "Táta".

Proč jste vybrali právě úryvek z "Ladovské zimy"? Má to nějakou skrytou symboliku?

Šel jsem někde po ulici a napadlo mě, že popíšu to nejhorší z českého národa. Je to zima v té ladovské krajině. Propojení s Nohavicou mi taky přijde hodně symbolické a dávalo mi to jako celek smysl.

Zmiňuješ tam i politika Filipa Turka. A nejde jen o tuto píseň. V souvislosti s ním by se teď hodil song "Kalim to kilem", vzhledem k jeho nedávné aféře (Turek vjel rovně na křižovatku z odbočovacího pruhu na červenou a srazil se se sanitkou, pozn. aut.). Co na ni říkáš?

Mě už nic nepřekvapuje. Again, bro. Už jsem obrněný, už to po mně stéká. Když si pustíš naši první desku, kde je "Tíseň" nebo "Kavkaz", tedy hodně politické tracky, tam jsem byl hořící aktivista. Potřeboval jsem všechno popsat, vyřešit, stát na barikádě s hořícím praporem. Možná je to teď i tím otcovstvím - co já s tím můžu udělat? Jít volit nebo na demonstraci. Nebo jít do politiky - a tam fakt nechci. Můžu dělat tracky nebo politické statementy, ale zase nechci, aby to byla nějaká přednáška. Občas něco utrousím.

Jak na toto zaměření alba reagují mladší fanoušci? Ztotožňují se s vašimi problémy?

Myslím, že je to různé. Máme široké portfolio fanoušků a posluchačů od osmnácti do šedesáti let. Tato deska nám rozšířila fanouškovskou základnu.

O pár fotrů. (smích)

Přesně tak. V mé generaci teď má děti hodně lidí, takže jim to sedlo - mluví jim to z duše. Nikdy mi nepřišlo tolik gratulací a upřímných zpráv, že to jsou oni, proč jsem napsal desku o nich a o tom, co prožívají. Někdo dokonce psal, že hodinu chodí po bytě a hledá skrytou kameru, jak je to autentické.

Přijde mi, že je to víc tvoje album, o tvých věcech, o tom, co prožíváš. Jak se ztotožňuje Ivoš s tvými emocemi?

Ono je to tím, že jsem textař. Je to těžké, když děláš s někým, kdo tvoří jen hudbu. Jsem nositel slova, proto nosím ta témata a výpověď. On se s tím ztotožňuje. Ukecával jsem ho, že teď jsme nahráli moje album a to příští bude jeho.

Někde jsi prozradil, že už máš v hlavě další desky. Ta sedmá má být "nejtvrdší ever", vrátí se prý naštvanost. Jaká bude ta šestá?

Bude to kolabo, víc neprozradím. Sedmá bude tvrdá a nacpali bychom tam více nástrojů, rozhodně kytary a bicí. Baví nás být tvrdí.

Uvízli jste v pasti v rámci příprav nové studiovky, nebo všechno šlo jako po másle?

Vůbec. Organicky to celé vzniklo, klasicky jsme nestíhali. I ten termín nám dal hrozně dobrý push. S Ivošem tvoříme dost odděleně. Já si něco připravím, potkáme se, něco lehce nahodíme, on to pak dodělává. Už jsme na sebe nacítění, takže víme. Zasekli jsme se jen na jednom beatu ze čtrnácti.

Není dvaapadesát minut na album moc?

Pokud má deska co říct a tempo, může trvat i dvě stě minut.

Co to vzít jako výzvu pro pro tu šestou?

To asi ne. (smích) Chtěl jsem vždycky udělat velké album, za mě tam řemen nepadá. Že musí mít písnička do tří minut, to už neplatí. Chtěl jsem tam umístit skladbu "Lidi maj názory", tu jsem ale nestihl napsat. Ta bude asi na sedmičce - nasraná.

V "Neklidu" popisuješ, že musíš stále něco dělat. Máš ADHD?

Nemám ADHD, ale jsem workoholik. Pořád potřebuju něco dělat, vytvářím, vymýšlím. Večer mi pak nejde vypnout hlava. Teď mám trochu klidu, jen letní koncerty, kterých je hodně, a do toho píšu muzikál. Pořád ale lepší než přes rok, kdy mám divadla.

Jak to vypadá s rapovým muzikálem? Premiéru si odbude už 17. listopadu v Paláci Akropole. Má být o toxické maskulinitě, rapové scéně... v jaké fázi příprav se nachází?

Konkrétně - mám půlku. Ještě zbývá spousta času a doufám, že do září to budu ještě dopisovat. Napsal jsem si tam i roli. Nemám rád kastování na vedlejší a hlavní role, budeme na stagi víceméně pořád. Já a Štěpánka Tudorová z Hihihahaholek budeme taková ústřední dvojice. Moc jsem nepochopil, proč je premiéra naplánovaná zrovna na toto datum, žádný Havel by se tam objevit neměl. Ani cinkání klíčů. (smích)

Zpět k albu: "Namaž mě Alpou" v sobě zrcadlí téma stáří i touhu po klidu - viz text, že chceš koupit chatu. Plánuješ opravdu sepsat paměti, jak tam zpíváš? Nejsou samotné písně už tak trochu paměti?

Určitě, je to fór. Někteří lidi ty paměti v pětatřiceti píšou, což mi přijde úsměvné. Je to hyperbolizace věcí - stáří, že jsme v důchodu, beru prášky, šetřím na hrob a budu doma v papučích.

"Je mi třicet, nejdu nikam", že.

Tak. "Namaž mě Alpou" považuji za nejlepší track z nového alba. Miluju ten laidbackový, klopýtavý beat. To, že mi je třicet a nikam nejdu, je z větší části pravda. Mám období, kdy chodím jen do práce a domů.

V klipu "Jedno" o módním oblékání máš na sobě límec z gumových rukavic. Koho to napadlo?

Naši stylistku Aničku Havelkovou, je to vynikající scénografka a kostymérka. Spolupracovali jsme s ní už na čtvrtém klipu. Má geniální cit, takže dělala kostýmy a ty bizarnosti sama vyráběla. Bylo to velmi v její režii.

Asi tě hodně lidí chválilo za tu hlášku: "Face ID otevřu prdelí". Jak tě to napadlo?

Mám na to copyright. Je to hláška mého kamaráda, nechal jsem si na ni dát dokonce štempl, že ji můžu použít. Asi bych to sám nevymyslel.

V písničce zpíváš, že si na sebe vezmeš tričko ze svého merche.

Velmi často je nosím. Kolikrát mě moje žena musí zastavit, abych se převlékl, jak jsem moc merchový - že jsem prostě reklama na svoji kapelu.

Toto téma rozvířil na sociálních sítích Volt z UDG - včetně toho, že se koncertuje vždy v kalhotách, ať je sebevětší horko.

Mám to obráceně - koncertuju jenom v kraťasech a bos. (smích)

Symbolizují pro tebe blond vlasy něco víc skrytého? Jako u žen, které tím často dávají na odiv životní změnu.

Kvůli klipu "Epidemie lhostejnosti" jsem si nechal oholit hlavu. Jak mi to dorůstalo, byla to strašná nuda. Proto jsem zašel k bratranci kadeřníkovi a chtěl jsem to odbarvit. Pak začala doba "FOTRA", a tak jsem si to rozhodl prodloužit ještě na léto.

Skladba "Vemte to za mě" nese motiv workoholismu a vyhoření. Chtěl jsi opravdu změnit job a dělat normální práci?

Říkám tomu anekdota. Je to věčné skuhrání lidí v kultuře. Reálně ne, neumím si to představit. Celý track je fór. Jde o takový můj running joke, který říkám na koncertech - že bych měl pevnou pracovní dobu, volné víkendy... ale my víme, že máme nejlepší místo na světě, které bych nikdy neměnil.

V souvislosti s tím, že máte energické koncerty, jsi uvedl, že se bojíš úbytku energie na pódiu. Co děláš pro to, aby neubývala? Trochu narážím i na song "Balanc".

Makám denně. Běhám a posiluju. Obden. To je jediná správná cesta, abych aspoň do čtyřiceti vydržel ve fázi, že utáhnu hodinový koncert a dal to na sto procent.

Měl jsi i období, kdy jsi vůbec nepil.

Bylo to osm měsíců, jenže táta mi do toho pak hodil vidle.

Hudbu berete jako divadlo. Jak moc jste při tvoření a koncertování sami za sebe? Nebo to berete jako roli?

Jsem to hyperbolizované já. Mám vytvořenou personu. Pracuji s nadhledem. Jsem to pořád já - v poměru tak 80 % já a 20 % role.

Na vizuálu desky se objevuje sprejerství. Věnovali jste se někdy této aktivitě?

Zkoušel jsem to. Teď mě mrzí, že jsem toto téma neotevřel i na albu. Dokonce jsem byl kvůli tomu podmínečně vyloučen v prváku na gymplu. Přišel jsem tam jako hodný kluk, premiant ze základky. Po roce jsem dostal podmínku, protože jsem začal hulit, chlastat, čmárat tagy a zbombil jsem hajzly.

Ivoš takový vůbec nebyl, on byl temný rocker, nosil emo patku, podmalované oči a poslouchal nu-metal. Jsme hodně jiní a v tom se mi to zdá super. Částečně na sebe narážíme, částečně jdou věci do symbiózy. Ze začátku jsem nenáviděl, jak tam cpe kytary, a teď mi to naopak chutná.

Teď máte videa z kabinky. Jak se vám tam hrálo?

Bylo tam horko. (smích)

Nebylo to klaustrofobické?

Ani ne. Natáčeli jsme v páternosteru v Českém rozhlasu - a tam to bylo ještě menší.

Na podzim plánujete velký křest alba v pražském klubu Roxy. Na co speciálního se mohou fanoušci v rámci této show těšit?

Prvně budeme sami, nebude tam žádný support. Jenom Idea bude mít DJ set a vystoupí hosté z desky.

Co se týká hostů, nezmínili jsme skladbu "Vous" s Muchou, kterou uzavírá smích. Jednalo se o spontánní euforii po nahrání songu?

Je, přímo to z toho vychází. Přijde mi super, že tam padne hláška: "Tak dobrý, máme to." Tohle zavře celou studiovku.