Za své poslední album jste získali nominaci na Cenu Anděl. Uvedli jste k tomu: "Ocenění kapele pomáhá, přinese větší zájem a ten zas přinese možnosti dělat věci líp." Nejste smutní, že jste sošku nakonec nevyhráli?

Lukáš: To víš, že tam nějaká ambice byla, když už jsme se dostali tak daleko. Ale i tak to bereme jako úspěch.

Vegy: Pro nás bylo skvělé, že jsme si tam mohli zahrát a dostat se k lidem, kteří o nás třeba nikdy neslyšeli. V prvním kole bylo těch nominací dokonce víc.

Lukáš: Jak říkal moderátor Libor Bouček - před devíti lety jsme to uzavřeli, po sedmi letech zase otevřeli. To, že jsme udělali album, je samo o sobě super. Ale jasně, v koutku duše tam ambice byly. I když nikdo z nás nemá fetiš na to, aby pak z Anděla utíral prach.

Vegy: Hudba nejsou závody.

Vegy, ty jsi v závěru vystoupení na Andělech hodil kytaru na zem. Děláš to běžně i na koncertech?

Vegy: Takové to protáčení mám nacvičené. Po přenosu mě kytaristé chválili. Říkal jsem jim, že oni zkoušeli pentatoniky dvacet let a já zase prohazování kytary. Beru to tak, že show k mému vystupování patří. Snažím se přinést trochu energie. Ale v momentě, kdy jsem ji odhodil, už jsem odcházel a neviděl jsem ji. Až ze záznamu jsem zjistil, že dopadla na krk. Uklidil ji technik a teď ji mám ve zkušebně - ještě jsem ji ani neotevřel a bojím se, co s ní bude...

Prý to dřív dělal Martin a pak musel kytary nechávat opravovat...

Lukáš: Stalo se to jednou a neudělal to schválně, ale pomalu se z toho stává tradice. Za mě taky jednou letěly bicí směrem k odposlechům. Není to plánované, prostě tě to strhne, jede to na autopilota.

Hraje opravená kytara stejně jako neponičená? Nezanechá to na ní zvukovou stopu?

Lukáš: Když ji dáš šikovnému kytaráři, tak ne, není to poznat. My jsme vždycky radši chodili na kapely, které jsou na pódiu výbušnější, než abychom sledovali jen technické kudrlinky. Jazz máme všichni rádi, ale nehrajeme ho.

Vegy: Zatím. (smích)

Aktuálně máte v sestavě o kytaru a člověka navíc. Žádala si to nová muzika, aby měl Adrian prostor na zpěv? A tebe, Vegy, už nebavila basa?

Vegy: Byl jsem basák z donucení celý život. Všichni chtěli hrát na kytaru a na basu se nikomu nechtělo. Ale aspoň jsem se díky tomu dostal do zajímavých skupin, jako byli právě The Prostitutes. Během pauzy jsme fungovali jako Movement ve stejném složení, akorát Adrian odešel. Já si stoupl za mikrofon a u toho se blbě hraje na basu, proto jsem hrál na kytaru a přibrali jsme Láďu Tobiáška. Když jsme pak řešili comeback, vzali jsme Adriana zpátky a zůstali v tomhle širším obsazení.

Adriana už nelákalo hrát na kytaru?

Lukáš: Přišlo nám to takhle lepší. Adrian je skoro na všech deskách, na kytaru hraje jen občas. Má osobitý styl, není to žádný virtuos. Hodil by se spíš do Rolling Stones.

Měli jste před prvním comebackovým koncertem trému, nebo to bylo jako naskočit do rozjetého vozu?

Vegy: První koncert byl v narvaném Roxy. Trému jsem trochu měl, přece jen to bylo po delší době a předtím se moc nehrálo ani s jinými kapelami. Myslím ale, že jsme to zvládli dobře. A lidi se můžou těšit na živák.

Co čert nechtěl, při křtu desky vám vypadl proud. Nerozhodilo vás to? Nebrali jste to jako znamení?

Lukáš: Říkali jsme si: "Zase se něco posralo." (smích) Možnost, že se při koncertě něco pokazí, je vždycky vysoká, ale nesmí tě to rozhodit.

Překvapilo vás, kolik starých fanoušků na vás nezapomnělo? Vidíte v publiku i nové tváře?

Vegy: Je skvělé, že nezapomněli a chodí dál, i když jsou starší. A přijde mi vtipné vidět, že s sebou berou i děti. Část publika s námi zestárla, ale přitáhli jsme i mladší lidi.

Debutovali jste před dvaceti lety. Jaké bylo začínat tehdy a teď po pauze?

Lukáš: On to není úplně začátek, spíš naskočíš zpátky. Velkým otazníkem bylo, zda si na nás vůbec někdo vzpomene. Vzpomněli si, o to šel návrat snáze. Spíš jsme řešili, jak nám to bude klapat lidsky. Sešli jsme se nejdřív u bráchy v bytě a řekli si, že to zkusíme aspoň na pár koncertů. Ale zafungovalo to hned. Ještě, než jsme začali zkoušet staré věci, složili jsme jednu novou. To potvrdilo, že plány jsou jedna věc, ale chemii neovlivníš - a ta tam naštěstí pořád je.

Byli jste připraveni i na variantu, že to nevyjde?

Lukáš: Původně bylo v plánu jen pět koncertů.

Vegy: A nakonec to dopadlo tak, že jsme celé léto hráli každý týden, někdy i dvakrát. Do toho přišla skvělá klubová sezona.

Vnímáte, jak se scéna za ty roky změnila?

Lukáš: Dřív byla scéna jasněji definovaná. Byly tu pilíře kytarové hudby - Sunshine, Clou, my. Kolem toho vznikala a zanikala spousta dalších kapel, aktivních jich tu bylo třeba třicet. Teď to funguje jinak, skupin existuje hromada, jak bylo vidět i na Andělech, ale scéna mi nepřijde tak homogenní. Všechno je to rozprostřené a styly se prolínají.

Vegy: Na jednu stranu je to dobře. Kolem roku 2000 rocková muzika vládla světu, než ji vytlačil rap. Ale nejednalo se o jedinou scénu. Já začínal na punku, přecházel na hardcore a pak se dostal k indie. Každá ta bublina měla spoustu kapel a ty se navzájem nenáviděly, což mi dneska přijde komické. Bavilo mě ty scény střídat, bylo to obohacující. Teď mi přijde super, že je to rozbité a je jedno, co posloucháš. Všichni poslouchají všechno. Kytarová scéna se tím, jak splaskla, musela víc semknout.

Před pauzou jste byli unavení a rozhádaní. Jací jste teď? Šlo všechno po lidské stránce hladce? Zmizely staré křivdy, nebo kolem sebe musíte našlapovat opatrně? S Adrianem jste se prý dřív nebavili. Teď se nebojíte, že se vztahy znovu pošramotí?

Lukáš: Tehdy tam byla velká únava, hodně se točilo a hodně se jezdilo. Tím, že jsme zestárli, už se s bráchou ve zkušebně fyzicky nenapadáme. To je pro mě osobně známka toho, že si člověk spoustu věcí odpustí.

Vegy: Je pravda, že jsem prošel hodně kapelami, ale co jsem zažil tady, to nebylo nikde. Je to u nás víc o dohadování než o zkoušení.

Lukáš: Mně to přineslo nadhled. Hrál jsem v FVTVRE s Karlem Buriánkem ze Sunshine a Petrem Vaškem z Clou, což pro mě byla skvělá hráčská zkušenost. Do Prostitutes jsem teď přinesl trochu jiné bicí - pořád jsem to já, ale hraju jinak než před sedmi lety.

Comeback jste ohlásili slovy "What a nap!" ("To byl ale šlofík!") Zhodnotili byste pauzu jako klidný spánek, nebo jako noční můru?

Lukáš: Pořád mi to dloubalo v žebrech. Vadilo mi, že jsme to zapíchli. Byl jsem přesvědčený, že to má smysl, ale tenkrát jsme se prostě zasekli při nahrávání jedné desky a nevěděli, jak z toho ven. Nejsme Metallica, abychom si najali terapeuta. To bylo vidět i teď na Andělech - stačilo by, kdyby lidi míň koukali do telefonů a víc spolu mluvili. Tenkrát jsme si nedokázali pomoct. Nikdy to nebyl čistě profesionální podnik, kterým bychom se živili a byli na něm ekonomicky závislí.

Vegy: Mohli jsme to udělat jako jiné české skupiny - že by existovali dvojí Prostitutes, abychom si tím vydělávali. (smích)

Co vás definitivně přesvědčilo o restartu?

Lukáš: Adrian napsal bráchovi, ale jestli to bylo na popud jeho manželky Biancy, to nevím.

Vegy: Kluci chtěli zakopat válečnou sekeru, když slavili kulatiny.

Tvrdíte, že chemie v kapele je výjimečná. Dokážete ji popsat slovy?

Lukáš: Pro nás výjimečná určitě je. Jde o stav, kdy vylezeš na pódium, nemusíš nic říkat, někdo začne riffem a ostatní se hned přidají. Vzniká to organicky. Hodně taky probíráme společenská témata. Je to pro nás sešlost, kdy vylezeme ze svých bublin. Proto asi na zkouškách tolik času prokecáme, jak tvrdí Vegy.

Vegy: Je to o společném hudebním rozhledu, který nás ladí na stejnou vlnu. Chemie je v podstatě svalová paměť - to, jak se ti s těmi lidmi hraje.

Jak se vám povedlo obnovit celou původní crew, včetně techniků, zvukařů a manažera?

Vegy: Měli chuť do toho jít s námi.

Lukáš: Pojila je k tomu láska. Když máš ráda věci, které tě v určité fázi života definovaly, jsi tak prostě nastavená. Jasně, dohadovali jsme se, jestli na to bude čas, protože na tom nikdo není finančně závislý. Rozjezd stál hodně sil, ale je to takový výměnný obchod - chceme si navzájem pomoct.

Původně jste ani nechtěli dělat desku. Plánovali jste jen pár koncertů - kdy nastal ten zlom?

Lukáš: Pouštěli jsme si ve zkušebně dema, zkusili jsme je nahrát. To byl ten startovací impuls.

Vegy: Najednou jsme zjistili, že máme hotové čtyři věci - jedno úplně nové demo a tři starší. Zbytek se pak dopsal přímo ve zkušebně.

Lukáš: Šlo to rychle. Je to o té chemii, kdy to prostě jde samo.

Než jste se rozpadli, pracovali jste na nové řadovce. Použili jste z ní něco teď?

Lukáš: To, co jsme dělali tehdy, jsme nikdy nevydali. Jen zřídka se vracíme ke starým demáčům. Vždycky je jednodušší natočit něco nového než se prohrabávat archivem. Navíc nová věc lépe reflektuje to, co cítíš právě teď.

Cítili jste při přípravě alba tlak ve smyslu, že musíte překonat své minulé úspěchy, nebo jste tvořili s čistou hlavou?

Lukáš: Žádný tlak jsem necítil. Chtěl jsem jen nahrát dobré bicí, ale tenhle nárok na sebe mám vlastně vždycky. Ve chvíli, kdy něco vypustíš, si tím uzavíráš řadu možností, ale s tím se musí počítat. To, co jsme točili tenkrát v Krušných horách... vydali jsme vlastně totální haluz a šílenství. Částečně to bylo dané i tím místem u Jáchymova - genius loci tam funguje neskutečně. Z hlediska pop music je ta deska sice neposlouchatelná, ale zato je drzá.

Název "Inevitably Delayed" (Nevyhnutelně opožděno) působí velmi trefně. Jde o materiál, který měl vyjít už před lety, nebo titul odkazuje na vaši pauzu a krizi?

Vegy: Částečně ano, je to takový dvojsmysl. Vzhledem k té dlouhé pauze to přesně sedělo.

Lukáš: Původně ten název nevznikal s tím, že jsme měli pauzu, ale nakonec to s ní hezky korespondovalo.

Experimentovali jste se zvukem?

Lukáš: My experimentujeme pořád, ale že bychom vyloženě točili s ručníkem přes mikrofon, to se úplně nestalo.

Vegy: Ale nebyli jsme od toho daleko! (smích)

Lukáš: Člověk se musí udržovat v té dětské bublině, kdy si se zvukem jen tak hraješ. Když tenhle hravý přístup chybí, nevznikají dobré věci.

Vydali jste klip k písni "Medicine", která vyšla jako bonusový, devátý track na limitované edici alba. Proč je to bonus? Jde o dříve nevydanou skladbu, nebo by se naopak nehodila až na příští desku?

Vegy: V té době ještě nebyla nahraná. Dohrávali jsme ji u Martina ve studiu. Z bicích je tam jen kopák a virbl, přes který je, mimochodem, přehozený ručník. Limitovaná edice navíc obsahuje i Adrianův ručně malovaný obraz a kód, díky kterému si fanoušci mohli singl poslechnout s půlročním předstihem.

Klip k písni vytvořila AI. Všichni v něm koukají do displejů a ty, Vegy, s tím bojuješ, aby lidé nebyli otroky technologií. Jaký máte k AI vztah vy?

Lukáš: Hudebně mě to vůbec nezajímá, ale ani proti těm platformám militantně nebojuju. V práci AI používám v omezené formě. Podle mě má velkou budoucnost - může to znamenat super věc, ale taky konec naší civilizace.

Vegy: Já mám k AI schizofrenní vztah. Nenávidím ji a zároveň ji používám každý den. Nemyslím si ale, že se dá použít ke kreativním věcem. Ať děláš muziku, obraz nebo text, tu kreativitu tam musíš vložit ty a tisíckrát to upravit. Beru to jen jako pracovní nástroj, jsou to jedničky a nuly. Hudbu v tom dělat nebudu. Dneska je to s AI ošemetné - některé nahrávací programy v sobě mají automatické bubeníky nebo basáky. Svět se začne polarizovat. Hlavní skupině lidí to bude jedno a ti druzí budou vyhledávat skutečné umění tvořené lidmi.

Lukáš: Nás na koncertech oblíbených kapel vždycky fascinovala právě ta nedokonalost. AI nezachytí chemii, o které jsme mluvili. Dokonalost směřuje k tomu, že přestaneš existovat a ztratíš identitu.

Vegy: Je to jen uniforma, do které se oblékáš.

Říkali jste, že v roce 2026 budete pracovat na novém albu. Jak to jde? Prý jste chtěli na každé zkoušce nahrát dva songy. Daří se vám držet toto tempo?

Lukáš: Už se tak děje. Zjistili jsme, že máme šest nebo sedm tracků a žádné velké soustředění ani není potřeba. Už je čas jít do studia, jsme standardně připraveni. Myslím, že to letos natočíme, ale ven to půjde až příští rok.

Vegy, ty máš ještě projekt Chrpy. Stíháš všechno?

Vegy: Naštěstí je to žánrová záležitost, žádný mainstream. Koncertů nehrajeme tolik, takže se to s The Prostitutes krásně doplňuje. Funguje to jednoduše: kdo dřív zabookuje termín, ten dřív hraje.