V době pořizování rozhovoru slavíme Den dětí. Co dětského v tobě zůstalo? Na co z dětství rád vzpomínáš?

Pamatuji si z dětství strašně moc věcí. Třeba text písně "1982" je dětský zážitek z mých šesti let. V půlce textu jsem se inspiroval vzpomínkou, jak jsem seděl na zábradlí u domu služeb v Pardubicích a mamka šla na nákupy, a tam to celé začíná.

Koncert pro tebe funguje jako očistný proces, kde se sejdou čtyři energie. Co pro tebe znamená deska?

Deska je pro mě shrnutím určitého období. V tomto případě jde o shrnutí čtyř let života - mého, kapelního i celého světa kolem nás. Nová nahrávka pro mě taky znamená to, že kapela je schopná tvořit a nežije jen z minulosti.

Doporučil jsi mi, že si mám novou desku poslechnout ráno. Proč právě v tuto dobu?

Zjistil jsem, že když se ráno probudíš, máš mozek čistý a zresetovaný od všech zpráv a informací. Ráno to zkrátka funguje lépe. To, co se mi večer zdálo divný, je ráno mnohem lepší. Navíc mě i nejvíc textů a hlavně point napadne ve chvíli, kdy si ráno pustím něco, co jsme večer nahráli. Platí zde staré známé: "Ráno moudřejší večera." Ale samozřejmě to někdo jiný může mít úplně jinak.

Producent Ondra Ježek je blázen do netradičních zvuků. Zakomponovali jste do některé z písniček zvuk ping-pongového míčku? Nevšimla jsem si ho, ale docela se to nabízí.

Název alba vznikl až poté, co bylo všechno hotové. Takže zrovna tenhle zvuk tam není. Ale prostor dostala spousta jiných bláznivých zvuků. Někdo nám dokonce psal, že v jedné písni slyšel vzkaz v morseovce.

Možná tam Ondra schoval signál S.O.S., protože už nevěděl, kam to dál posunout. (smích) Jaký máš vůbec vztah k ping-pongu? Název "Ideál" odkazuje ke starému socialistickému míčku, který sice moc neskákal, ale hrát s ním musel každý. Na release party jste dokonce uspořádali turnaj. Jak jsi dopadl?

Odehrál jsem jen jeden zápas mimo turnaj, a to s Jirkou Hrdinou. Přišlo tam totiž hodně novinářů a já musel pořád někam chodit a odpovídat na otázky. Ale v dětství jsem ping-pong hrával často. Na základní škole jsme se uměli postavit ke každému sportu - k fotbalu, volejbalu i basketbalu. Na táborech jsme pinčes a obíhačky mastili pořád.

Překvapilo mě vizuální pojetí alba. Speciální deluxe box se celý točí kolem stolního tenisu - obsahuje pálku, míček i rozkládací stůl. Jak toto spojení hudby a ping-pongu vzniklo a jak moc jsi do toho mluvil?

Jeden z hlavních impulsů přišel od pana Haška z Loděnic, kde se tyto nosiče vyrábí. Známe se už dlouho a on nám řekl, že v zahraničí dělají kapely s vinyly zajímavé bonusové věci a že nám to ukáže. Tak jsme se tam rozjeli - já, naše manažerka Dydla a náš grafik Libor - a společnými silami jsme to pak následně vymysleli. Hlavní bylo, že jsme měli název a vizuál titulky a na to všechno se to potom nabalilo.

Budete s tímto nápadem pracovat dál?

Ano, spolupracujeme s klubem El Niňo Praha, který teď organizoval turnaj na release party a taky hráli lidé z něj v našem klipu k "Bylo to jistý". Pojedeme turné a ve spolupráci se Svazem stolního tenisu bychom chtěli mít v každém foyer koncertního sálu ping-pongový stůl. Po koncertě ho pak věnujeme nějaké škole, aby si děti mohly o přestávce zahrát místo koukání do mobilu. Specialita proběhne i na samotném křtu. Máme ho 20. srpna v Praze a rádi bychom tam celou desku přehráli.

Proč vlastně nahrávka nevznikla spíše v hokejovém duchu? Ptám se i proto, že jsi navrhoval hokejové dresy pro tým HC Dynamo Pardubice, který navíc letos vyhrál titul v naší nejvyšší lize.

Ping-pong dal desce pouze vizuální podobu díky tomu, že stejně jako titul se jmenovaly ty šílený míčky. Samotné slovo "Ideál" ale s žádným sportem ohledně této řadovky nesouvisí. Znamená pro nás dokončení trilogie po albech "Kvalita" a "Kusy radosti". Přemýšleli jsme co by vzniklo, kdyby se daly dohromady kvalitní kusy radosti. A přišlo slovo, který z nějaký síly vyšší moci vyhrkl náš kytarista Mejla. Postupně nám začalo docházet, že má více rovin, a to je na tom vždycky nejlepší.

Součástí boxu jsou i noviny "San Piego Times". Psal jsi je ty? Co se v nich fanoušci dozvědí, co se jinam nevešlo?

Ano, psal jsem je já. Je tam popsaná historie celého nahrávání. Dozvíte se tam detaily o písničkách, jak se nahrávaly a co se u toho dělo. Zachytili jsme tam naše pocity a věci ze zákulisí. Jde vlastně o takovou genezi desky. Tohle mi dalo opravdu zabrat, byl jsem na tvé novinářské lodi.

Do deluxe boxu jsi také vlastnoručně podepsal a věnoval text jedné písně. Jak to probíhalo?

Do každého boxu jsme text písně vytiskli a já jsem se na něj buď podepsal, nebo jsem připsal osobní vzkaz. S tím jsem se piplal asi týden. Když mě to bavilo, přikreslil jsem k tomu i obrázek. Teď už pomalu přichází zpětná vazba. Jeden lehce vystresovaný kluk, který si box koupil, tam třeba měl napsáno: "Neměj obavy z neurčitých obav." Psal jsem zkrátka to, co mě zrovna napadlo. Třeba že je to poslední text k písni "Pelikán", který podepisuji. Na patnácti kusech je navíc nalepená speciální samolepka ve tvaru velké ping-pongové pálky. Ti, co ji najdou, od nás dostanou volný vstup do backstage na jakýkoliv náš koncert.

Kolik jsi u toho vypsal fix? (smích)

Vypsal jsem dvě černé fixy a pak jsem to musel dopisovat modrou. (smích)

Co pro tebe osobně znamená slovo ideál v dnešní době?

Znamená to klidné období bez stresu, když je pohoda. Nic neřešíš, nic se nepokazilo. Jen tak existuješ v přítomnosti, jsi v klidu a koukáš do blba. Přijde mi, že uprostřed neustále zvířených zpráv, pocitů, komentů, vymezení a protiútoků, které neustále bombardují naše mozky z kouzelné krabičky, je to vzácný okamžik.

Deska začíná slovy: "Dej mi to víc nahlas." Charakterizují tato slova celé album?

Některé písničky jsou opravdu hlasité a pořádně odpálené věci. Ale celou nahrávku to necharakterizuje. Tohle vzniklo přirozeně, když se dělal takzvaný pracák - tedy pracovní zpěv pro ostatní členy kapely. Tohle jsem tehdy do mikrofonu řekl, všichni se tomu smáli, a tak jsme to tam už nechali.

Jakou úlohu má novinka ve fiktivním městě San Piego? Kdybychom tě přirovnali k developerovi, k čemu bys ji připodobnil?

Tato deska patří do okolí města. Přelezeš městské hradby a jdeš do lesa, na venkov nebo do industriální zóny. Z centra města tam toho moc není, hlavně "Velryba", která se odehrává v noci. Je to spíše rozšíření města. A hodně mi v té představě létají ptáci.

Takže je to vlastně ptačí studiovka?

Tam, kde to minule skončilo, to teď začalo. Když jsme dodělali album "Kusy radosti", objevil se v mém životě symbol ptáka. Pak jsem na to zapomněl, ale na novince se ptáci vyskytují v pěti nebo šesti skladbách. Je tam píseň "Pelikán", v další "Fakin party" zase ptáci letí...

Má pro tebe symbol ptáka nějaký hlubší význam?

Pták je pro mě posel mezi dvěma světy. Když jsme dokončili předchozí řadovku, umřela mi babička. Měla přání, že nechce klasický pohřeb, ale jen žeh a uložení do urny. Když jsem to byl v krematoriu zařizovat a čekal jsem venku, přiletěl nade mě malý ptáček. Visel mi na obloze nad hlavou a pak zase odletěl. Potom jsem na to zapomněl a došlo mi to, až když jsem poslouchal celý "Ideál" poprvé za sebou.

K ptactvu mám velmi blízko i já, což dokazují moje tetování i moje příjmení. Pták pro mě symbolizuje také svobodu.

To je pravda. I my jsme s touhle deskou odletěli až někam do country prostoru nebo elektroniky.

Písničku "Bylo to jistý" jsi okomentoval slovy: "Zajímavostí je v ní klávesový motiv - ten vznikl díky tomu, že jsem k narozeninám dostal od své ženy klávesy. Když jsem se jí překvapeně ptal, co s nimi mám dělat, jen se usmála a řekla, že bych se měl posunout!" Posouváš se tedy dál?

Hrál jsem na ně, když jsem doma tvořil dema, i když mi v pokoji zabraly spoustu místa. Nakonec jsem je nahrál do mnohem většího počtu písní, než bych na začátku čekal. Ale někdy jsou velmi nenápadné, jako například ve skladbě "Neurčité obavy".

A právě tam mi ten zvuk připomíná vyzvánění telefonu nebo domovní zvonek.

Je to takový ten zvuk víú. Ten vzešel přesně z těch kláves a Ondřejovi se to moc líbilo. Zní to jako výkřik nebo vyplašená žena, která prchá před nájezdem zombíků. Na klávesách máš kolečko s mnoha zvukovými rejstříky a já se u tohoto zvuku zkrátka zastavil.

Ty jsi jako Ross ze seriálu "Přátelé". (smích) V songu "Bylo to jistý" zpíváš, že červená knihovna je fajn. Opravdu si to myslíš?

V červené knihovně to totiž vždycky dobře dopadne a láska zvítězí. V tomhle případě je to lehká ironie, ale opravdu jenom lehká.

Kdy naposledy jsi byl na "Fakin party"?

Dlouho jsem na žádné takové nebyl a doufám, že se mi takové budou ještě dlouho vyhýbat. Na druhou stranu někdy to vypadá jako fakin party a pak se z toho stane něco mnohem lepšího - a to je zrovna případ této písničky.

Do klipu jste přidali intro, kde se šíleně chechtáš.

Filmaři, kteří točili klip, říkali, že můj původní smích je až moc divoký, musel jsem ho tedy předabovat do mírnější verze. Producentům desky se to líbilo, a tak to původní chechtání přilepili jako intro a na změnu už nezareagovali. Bylo to totiž v době, kdy vznikal nejen klip, ale i závěrečná podoba této písně. Já jsem to chtěl úplně smazat, ale nakonec jsem si na to zvykl. Klasika. Člověk si zvykne na všechno.

S producenty Dušanem Neuwerthem a Ondřejem Ježkem jste dokončili trilogii. Sám jsi vaši trojici nazval jako "Společenstvo prstenu". Co bude dál?

Vůbec nevím. Zatím to ještě neřeším. Ale musím říct, že tahle sestava fungovala opravdu skvěle a já si moc vážím energie, kterou do toho Ondra s Dušanem dali.

Během práce na albu jste vystřídali tři studia: Jámor, Birdland na Slovensku a nahrávání jste zakončili v Propasti Petra Jandy z Olympicu. Cítili jste se při přípravě nahrávky, jako byste byli nad propastí?

Naopak! Když jsme spadli do Propasti, ožili jsme. Původně jsem si myslel, že je to studio určené jen pro tvrdé metalové kapely. Velmi příjemně mě to tam překvapilo. Panuje tam neuvěřitelný klid, kolem krásná příroda, a navíc za námi občas zašel sám Petr Janda.

Právě on vám hostuje v písni "Legenda", kde hraje na kytaru asi minutu a půl. Jak k této spolupráci došlo? Museli jste ho dlouho přemlouvat? Psali jste ji přímo se záměrem, že se do ní zapojí?

Skladba je spíše o určitém vzorci člověka, kterého občas potkám. Vizáž je různá, ale chování a vjem podobné. Původně jsem vůbec nepočítal s tím, že píseň bude na desce, natož že v ní zahostuje Petr. Pak ale tak nějak přirozeně vyplynulo, že se ho zeptáme. Přišel a hned tam vypálil svůj kytarový part. Má při hře naprosto specifický čistý tón. My ostatní jsme při tom nahrávání ani nedutali.

Proč se v songu "3 malý opičky" ozývá štěkot psa?

To štěká náš pes. Je to fenka a jmenuje se Seli. Miluje, když nahrávám. Má v pokoji svou deku, lehne si a poslouchá, jak hraju. A když tam zrovna nejsem, občas za mnou přijde a začne štěkat, ať už jdu zase tvořit. Tak jsem ji jednou jednoduše nahrál. Je dokonce uvedená i v kreditech na obalu desky. Úplně nejvíc miluje ježdění autem a chvíle, když hraju na kytaru, u všeho chce být.

"3 malý opičky" jsou známým symbolem pro zahánění zla. To samé vlastně dělá i pes.

No jasně, přesně tak! Výborně, trefila jsi to. Od nepaměti tu probíhá boj dobra se zlem. A asi probíhá i na "Ideálu". Tuhle písničku jsem složil u babičky v obýváku. Můj synovec si tam později začal hrát na bicí, já tam občas chodím a jamujeme spolu. Z jedné takové seance se stal základ této písně.

Název skladby "Neurčité obavy" dokonale sedí na dnešní dobu. Odráží tato položka tvou osobní úzkost, nebo spíš všeobecnou náladu ve společnosti?

Zpívám o chlápkovi, jako jsem já, ale může jít v podstatě o kohokoliv. Podobná postava se objevila v knize "Válka s mloky" - pan Povondra, který taky intuitivně cítí, kam ten svět směřuje. Je to strach z toho, zda zažijeme stejný chaos a nepořádek, jaký zažili naši dědové a babičky. Hodně mě při tom inspiroval film "Mrtví neumírají". Jedná se o hodně zvláštní snímek a na jeho konci dostane lidstvo docela drsné vysvědčení v závěrečném monologu poustevníka Boba. Vřele doporučuju všem.

Je pro tebe "Terenc" podobným hrdinou jako Ivan Trojan?

To asi moc ne. Melodie té písničky byla taková westernová ve stylu Morriconeho a okamžitě jsem před očima viděl jasný obraz. Westerny jsem odjakživa miloval, vyrostl jsem na nich a mým oblíbencem je i Clint Eastwood, takže jsem tam nejdřív viděl jeho, ale pak mi tam v rámci happyendu víc seděl právě legendární Terence Hill.

Tracklist uzavírá country skladba "Bílý je dým". Jak nápad na ni vznikl, máte k tomuto žánru vůbec vztah?

Můj táta country poslouchal odjakživa. Takže tyhle žánrové geny v sobě prostě mám. A jak říká náš novej basák Kryštof: "Geny jen tak nevyse.eš." (smích)

Máš v plánu jednou vydat sólovou desku, kterou ale stále odkládáš. Nebyl na ni čas, nebo ji chceš vypilovat k naprosté dokonalosti? V čem by měla být jiná oproti běžné tvorbě fiXy?

Mám ji roztočenou už od dob covidu s Ondrou Ježkem. Žádné velké ambice do ní ale nevkládám. Ono je to těžké - když zpěvák z kapely R.E.M. nazpívá death metal, pořád to bude znít trochu jako R.E.M., kteří se snaží hrát death metal. Moje sólovka bude mít zkrátka pořád můj rukopis, který se dost projevuje ve fiXe. Ale je to výzva. Teď mám ideální chvíli na to, abych to dotáhnul, ale může se stát, že to nakonec zase odložím. (smích)

Svá první čtyři alba jste museli nahrát znovu, a to kvůli autorským právům. Neztrácejí tím ty písničky autenticitu své doby?

My jsme zatím nahráli jen dvě a snad to vypadá, že ta zbylá dvě už nahrávat nebudeme muset, protože se, doufejme, blýská konečně na lepší časy. Nikdy to nenahraješ úplně stejně. Ty verze ale záměrně trochu měníme, jedna deska je například nahraná jako živák. Některým fanouškům to vadí, jiným ne. Člověk s tím ale nic neudělá, když chce mít fyzický vinyl v ruce. Doufám, že teď už se snad konečně dohodneme a získáme licenci na "Fenomén" a "Brutální všechno".

Hodně fanoušků vůbec nepostřehlo, že s vámi kytarista Mejla před dvěma lety nehrál, protože měl tvůrčí nebo osobní krizi...

Nešlo mu to, restartoval se a už je dobrej, odpočinutej a jedeme dál.

Co pro tebe osobně symbolizuje celé období kolem aktuální nahrávky "Ideál"?

Symbolizuje to pro mě hlavně to, že je to v kapele momentálně vážně dobré. Dotáhli jsme novou desku do cíle, ohlasy jsou nadstandardní a my jsme spoustu písní začali hned hrát. Nikdy dřív jsme neudělali to, abychom během letního festivalového setu nasadili pět nebo šest nových kusů, tedy vlastně polovinu alba. A hodláme ještě minimálně dvě přidat.

Má to obrovskou výhodu - nebudeme muset na podzimní turné tak složitě zkoušet a budeme už ty skladby hrát s lehkostí, což je vždycky mnohem lepší, než když jsi jako maturant, který se nestihl naučit všechny otázky a klepe se, aby měl štěstí. (smích)