Top 10 Honzy Trávníčka (chyběl pátý den)

1. The All-American Rejects
2. Gorillaz
3. Nothing But Thieves
4. Within Temptation
5. Three Days Grace
6. Wolf Alice
7. Limp Bizkit
8. Don Broco
9. President
10. Bring Me The Horizon

Top 10 Hanky Bukáčkové

1. Electric Callboy
   
2. Papa Roach
   
3. The Hara
   
4. All Time Low
   
5. Bring Me The Horizon
   
6. H-Blockx
   
7. Snayx
   
8. Holywatr
   
9. Malevolence
   
10. Gorillaz

Hudební koutky Honzy Baluška

Čtvrteční program se se mnou na rozdíl od úvodního dne úplně nepotkal, takže jsem areálem spíše jen bloumal, bavil se se známými, vyhýbal se dešti a občas zkoukl tu kousek show Babymetal, tam pár písniček Social Distortion a nečekaně si užil celý koncert Limp Bizkit. Na což bych si o hodinu dříve nevsadil ani pětník.

Ale na EcoFlow stage jsem si nenechal ujít vystoupení mých domácích oblíbenců Wyfe. Pětice se skvostným zvukem a hudbou, která zní skvěle, staře i moderně, ze začátku sice nepřilákala zrovna davy, ale stalo se to, co každou kapelu musí potěšit - proudící lidé okolo nejmenšího pódia na festivalu se pozvolna zastavovali, další cíleně přicházeli a nakonec vytvořili slušně velké publikum. A i nějaké ty hloučky zpívajících a tančících fanynek by se našly! Jen jsem si v tom hudebním víru zapomněl na show obléct kapelní tričko.

Jedním z nejkrásnějších a nejzábavnějších zážitků se pro mě stal páteční mírumilovný circle pit při koncertu Jiřího Pavlicy a Hradišťanu. Jeho aktéři jen tak jemně poklusávali, volali "hej" do rytmu a principál této legendární formace na nich mohl oči a úsměv nechat. S jeho aktéry komunikoval, omlouval se jim za změny rytmu a pak už i hlásil, když ta změna měla přijít. Nádhera a spojení nespojitelného.

Ujít jsem si nemohl nechat ani vystoupení kapely teige na scéně Reflexu - sice ne proto, že si tam člověk mohl i sednout, ale jednalo se o příjemný bonus. Trojice, která na sklonku loňského roku vydala skvostný debut "květiny nonstop", se pro živé hraní rozrostla na pětici a ukázala, že její melancholické elektronicko-kytarové skladby mají sílu i na živo. Krásný koncert.

Podobný zážitek jsem čekal i od Marie April, která na stejném místě hrála později v noci. Mnohačlenná kapela s dechy ale dozvučovala ještě v době, když už měla hrát, a během koncertu to bohužel šlo poznat. Kytara a právě dechy často výrazně neladily a dojem z jinak skvělých písniček to sráželo. Sama Marie však předvedla úchvatný vokální výkon a už nyní disponuje hned několika skvělými písněmi. A až přibude i více těch rychlejších, bude show ještě lépe odsýpat. Má za sebou sice jen debut, ale před sebou velkou budoucnost.

Před dvěma lety na RFP přijela Dagny, loni Sigrid, letos bohužel ne Robyn (kam více v severském popu chcete jít, že), ale ten nejpřímější pop zastupovala třeba Alessi Rose. Dvaadvacetiletá zpěvačka, kterou jsme viděli třeba před Duou Lipou na pražských koncertech, přilákala v sobotu odpoledne před začátkem k hlavnímu pódiu zhruba stovku lidí, která se během jejího setu o moc více nerozšířila. Ale spousta na ploše postávajících či posedávajících lidí její set i tak viděla.

Zpěvačka malou účast na sobě nijak nedala znát, naopak si show užívala a šlo poznat, že ji bere jako snahu o rozšíření své známosti. Tříčlenná kapela ji jistila, elektronika jela (samozřejmě) z podkresu, bubenice do toho bušila s až punkovou umanutostí, a když hlavní hvězda vzala do ruky kytaru, zněla jako britská Olivia Rodrigo. Příjemný koncert, jen ve špatný čas na špatném místě.

Sofiana Medjmedje jsem naživo viděl potřetí - vždy pouze na festivalu - a ani tentokrát mě nepřesvědčil. Zatímco jeho kamarád Ben Cristovao působí autenticky a dá se mu věřit úplně vše, ze Sofiana prostě cítím jen totální pózu, která přebije vše. A na RFP se snažil vrchovatě. Zatímco jeho publikum běžně tvoří převážně holky a dívenky (no offense!), rockové fanoušky na festivalu se snažil na svou stranu získat i rádoby drsnými projevy. Slova jako "brutální popiči kapela jak sviňa" a "brutálně jste to naprcali do píči" už nechci nikdy slyšet. Skopl taky rebelsky stojan na mikrofon. Hm.

Hudebně ale zůstal dost stejný, se setem si nedal nijak speciální práci a jeho skupinu stále tvoří pouze bubeník Petr Hataš a kytarista David Kandler. Oba opravdu skvělí. Co ale na tom, když jejich boss u konce už nestačil s dechem a devótně se posluchačům podbízel třeba i tím, když je označil za ten "nejlepší crowd, před kterým jsem kdy hrál". Tímto podle mě urazil své fanoušky, kteří dvakrát vyprodali jeho sólové Forum Karlín. Předpokládám, že na nich nezpívalo a netančilo jen pár desítek skalních u pódia jako na Rock for People, ale bouřil celý sál.

Poslední den jsem viděl třeba Chrpy, na nichž šlo poznat, že je jejich český emo rock strašně baví, ale i tak by chtěli hrát pro větší publikum. Jejich setu nechyběla energie, spousta falešně zazpívaných tónů a ty nejmenší mosh pity z celého festivalu.

I když Queensrÿche jsou dnes úplně jiná kapela, než kterou jsem si kdysi zamiloval, doufal jsem, že přece jen předvedou trošku odlišný setlist, než jaký zahráli. Před Iron Maiden ale logicky vsadili hlavně na rychlé kytarové skladby z počátku kariéry a na laskominy z pozdějších kolekcí (samozřejmě z těch ještě s Geoffem Tatem za mikrofonem) došlo jen v případě skvělé "Empire".

Top 10 Tomáše Parkana

1. Sleep Theory
2. Alessi Rose
3. As It Is
4. A Day To Remember
5. Halsey
6. The All-American Rejects
7. TX2
8. All Time Low
9. Three Days Grace
10. The Lilacs

Něco navíc Hanky Bukáčkové

Pátý den, přidaný k původnímu termínu, přivedl do areálu částečně jinou skvadru lidí. Publikum se postaršilo, přibylo víc džísek s nášivkami a hlavně merche v duchu hlavních hvězd Iron Maiden.

O tom, jak to bylo s českou metalovou scénou v osmdesátých a devadesátých letech, vedl diskuzi Standa Rubáš z Rádia Beat. Hosty byli Jiří Urban z Arakain, Martin Kolinss Kolínský z Debustrolu a zakladatel festivalu Brutal Assault Tomáš Fiala. Zavzpomínali na začátky, kdy nebyly nástroje ani ladičky, neznali noty a v případě Kolinsse ze začátku nevadilo ani to, že hraje jen na jednu strunu.

The Hara původně v harmonogramu nefigurovali, o to větší radost mi jejich koncert udělal. Uhranuli mě už před dvěma lety, kdy hráli na největší stage. Teď to vypadá, že jeli čistě náhodou okolo, protože zastoupili Alexisonfire, kteří z logistických důvodů nedorazili. Potetovaná trojice si festival oblíbila a my zase ji. Je zajímavé sledovat, jak její jméno roste. Před třemi lety zpívala v prťavém pražském klubu Café V lese, teď zaplnila celou E2 stage. Zpěvák už si ani nepřelepuje bradavky a střemhlav vyrazil do moshpitu.

Mrzelo mě, že jsem stihla jen pár posledních songů Sleep Theory a Man With A Mission. Obě nadupané party, každá po svém. První přidala trochu toho autotunu, druhá upoutala i image vlků zahalených do masek.

Příjemným překvapením byl Márdi u táboráku v rámci secret show. Ti, kdo kvůli pozdějšímu příjezdu nestihli start Rock for People, se dočkali a zazpívali si písničky od fiXy, které se nedostaly do playlistu na Rockáči, v kombinaci s repertoárem Mixle v Pixle. Tedy kapely, kterou Márdi založil s bubeníkem Pítrsem kvůli svým dětem a která ho zde doprovázela na cajon. Fixí písně ale převažovaly. Ještěže jsem přišla dřív. Začínalo se totiž místo avizovaných devatenácti hodin, které píply jako upozornění, o čtvrt hodiny dřív. A nikomu nevadilo, že na RfP Stage už hráli Saxon.

Škoda, že Reflections of Karma schytali blbý timing. Začínali ve stejnou dobu jako Iron Maiden, a tak na ně dorazila jen hrstka věrných, čítající několik desítek fanoušků. Ty odměnili precizně odvedeným energickým rock'n'rollem, který smrděl garážovostí. Pobavil místní sekuriťák, který se nehnul od zpěváka Travise. Když se chudák chtěl přidat do circle pitu, stál u něj jako hlídací pes.

Odchod od vedlejších stagí poloprázdnými uličkami se stánky směrem k Iron Maiden už působil jako smutná procházka s uvědoměním, že pět dní uteklo jako voda. RfP, díky, za ro(c)k na vi!

Top 10 Honzy Baluška

1. Halsey
   
2. teige
   
3. Wyfe
   
4. Marie April
   
5. Wolf Alice
6. Limp Bizkit
7. TX2
   
8. Alessi Rose
9. Hradišťan
   
10. Gorillaz

Top 10 Jiřího V. Matýska

1. Iron Maiden
2. Gorillaz
3. Social Distortion
4. Deki Alem
5. Tom Morello
6. Blood Incantation
7. Megadeth
8. Gatecreeper
9. Keo
10. Kvietah