Předchozí album ukázalo Sabrinu Carpenter v novém světle - jako popovou interpretku, která se nebojí být ironická, samostatná a místy až zlomyslně anti-mužská. Na letošní nahrávce, kterou vydala v duchu hesla "kuj železo, dokud je žhavé" hned po roce, v tom plynule pokračuje, jen s větší dávkou sebevědomí a zábavy.

Už pilotní červnový singl "Manchild" doprovodil zběsilý videoklip připomínající sestřih trailerů několika filmů a podobně nápaditě působila i vizuální stránka druhé ukázky "Tears". Na sedmé studiovce dokáže být ironicky sžíravá, ale umí ukázat i zranitelnější tvář - třeba v sebezpytující baladě "We Almost Broke Up Again Last Night". Po hudební stránce si bere inspiraci odkudkoli, převažuje ale to nejlepší z country a osmdesátek. "House Tour" zní jako pocta Paule Abdul či Janet Jackson, zatímco závěrečná "Goodbye" svými vícehlasy a klavírem přímo volá po srovnání s ABBou.

I přes občasné ozvěny jiných interpretů je její aktuální tvorba stále osobitá. Sabrina Carpenter působí na první pohled i poslech roztomile, zároveň však přesně ví, co chce - a jde si za tím. A přitom zvládne poskládat desku plnou hitů.