Vznikl totiž na prahu nové éry, krátce po vydání alba "Jednou tě potkám", které znamenalo návrat Vladimíra Mišíka do studia po dlouhých devíti letech. A také přineslo jedno novum - za jeho zády nehráli spolehliví a vlastně nenahraditelní Etc…, ale Blue Shadows, kapela výborných muzikantů kolem Petra Ostrouchova, který tuto desku a dvě následující, "Noční obraz" a "Vteřiny, měsíce a roky", produkoval.

Ten večer v Divadle Archa, 24. listopadu 2019, přinesl jedinečnou možnost vidět a slyšet Mišíka na pódiu s unikátní sestavou. Jádro tvořili právě Ostrouchov a Blue Shadows, posílily je ale opory Etc... - Jaroslav "Olin" Nejezchleba a Vladimír Pavlíček - a také výrazná dechová sekce.

Na koncertě také jako host zazpíval irský písničkář Paul Brady. Krásný večer to byl. Zpětně mu sílu přidává i to, že šlo o jednu z posledních možností vidět Mišíka naživo. Naposledy vystupoval v říjnu 2020, koncertní kariéru ze zdravotních důvodů ukončil v březnu následujícího roku.

Záznam "24/11/2019" proto připomíná vícero významných událostí. Celý koncertní set byl pro vydání pokrácen na devět skladeb a přináší skvěle vyvážený průřez umělcovou kariérou - od Flamenga přes Etc… až ke třem písním z tehdy aktuální řadovky. Co se týče šesti starších kusů, bez diskuze se ve všech případech jedná o dobře známé hity - tady se ale objevují v mnohem bohatších aranžích.

"Šmajdák a ploužáky" se houpe téměř v reggae rytmu se sekanou kytarou Josefa Štěpánka a mocnými nájezdy dechové sekce, překvapeným a nadšeným potleskem uvítaná "Já a dým" nechala vyplynout na povrch svou progrockovou podstatu, výborný kainarovský "Obelisk" má stále pořád nesmírnou sílu. Velké potěší přináší "Špejchar Blues" - skladba poprvé na singlu vydaná v roce 1989 se totiž na "24/11/2019" dočkala podoby, kterou si tahle skvělá záležitost zaslouží. Blues jak řemen, konečně.

Naživo výborně šlape i trojice nových písní. Producent živáku Petr Ostrouchov sáhl po energické dvojici "Něco ve mně chrčí" a "Pět hospod, jedna ulice" a jemné skladbě "Most". Tady se do aranží moc nesahalo, podstatné nicméně je, že jde o kousky, které výborně sedí i Mišíkovi. Ten se na konci listopadu 2019 nacházel v obdivuhodné formě, s texty si pohrával a zpěv si nijak neusnadňoval, zněl spokojeně, šťastně a vezl se na vlně pozitivní energie po vydání nové desky.

Na záznamu "24/11/2019" si všechno sedlo. Ostrouchov nabídl nový pohled na Mišíkovu starší tvorbu a zasadil ji do kontextu té nové. Postavil kapelu, kde se obojí přirozeně protnulo, a hlavně dokázal ve zpěvákovi probudit nevídanou sílu. Jakkoliv je "24/11/2019" ochutnávkou z celku - vydání kompletního koncertu, klidně i jen v digitální podobě, bych docela uvítal -, v diskografii Vladimíra Mišíka se může stát dalším skutečně zářivým místem.