Roli zpěváka, skladatele i osobitého textaře Vladimíra Mišíka v československém bigbítu asi není třeba nějak detailně představovat. Spokojme se s tím, že stál u zásadních počinů domácí rockové historie a asi nejlépe dokázal protnout bigbít s písničkářstvím. Ne vždy měl na růžích ustláno, ba i na zákazy došlo. A pokud projdeme jeho diskografii - pravda, za zhruba dvacetiletku od roku 1969 je to jen nějakých šest počinů -, hlubší kvalitativní propad zde nenajdeme.

Zmíněné dvě dekády pokrývá kompilace "Špejchar 1969-1991", které poprvé vyšla v roce 1993. Pak postupně, jakkoliv žádaná, z pultů zmizela a až nyní se vrací na vinylech a CD v novém remasteru z původních pásů. Vydavatelství Supraphon tak pokračuje v chronologickém reeditování Mišíkovy diskografie a fakt, že nevynechalo ani tuto dobovou výběrovku, mi dává naději, že se na deskách možná dočkáme i silných porevolučních nahrávek "Město z peřin", "Nůž na hrdle" a "Umlkly stroje". Ostatně posledně jmenovaná oslaví příští rok 20 let...

Na dvojalbu najdeme celkem dvacet pět položek. Začíná titulní skladbou legendárního "Kuřete v hodinkách" kapely Flamengo, poté naváže singlovým "Slunečným hrobem", asi největším hitem první inkarnace Blue Effectu Radima Hladíka (ač je pořadí těchto písní chronologicky obráceně a navíc tu chybí prastarý singl "Malej zvon, co mám", který Mišík natočil ještě s Matadors).

Pak už je to pečlivě poskládaný komplet písní, které Mišík natočil pod svým vlastním jménem s proměnlivou sestavou Etc…, tedy od bezejmenného sólového debutu až po "Dvacet deka duše" (což je mimochodem deska, která na reedici stále čeká). Hlavní řadovky doplňuje píseň "Šero v kavárně", která ve své době nevyšla, ukázka ze živáku "Nechte zpívat Mišíka", dvě domácí nahrávky a tři tracky ze singlů. S výjimkou zmíněného "Šera", které tehdy v roce 1993 vyšlo poprvé, se tak jedná o již vydané a v zásadě dostupné (jakkoliv u zmíněných singlů spíše raritní) záznamy.

Přesto dává "Špejchar 1969-1991" jako výběrovka smysl - i nyní, po třiceti letech od vydání. Jednak je to výrazný předěl Mišíkovy kariéry, jednak i s odstupem tří dekád reprezentativně zaznamenává všechny podstatné fáze vývoje muzikantova působení. A v tomto je, až dodnes, unikátní. Od hravých "Jednohubek" přes vážnější zhudebnění Kainara či Hraběte.

Zaznamenává i proměny zvuku Etc…, částečně dané změnami v obsazení, ale i dobovým kontextem. Křehký, folkrockový sound "Variace na renesanční téma" tu tak střídají hardrockové podtóny temné "Víno, ženy, zpěv", syntezátory notně podpořené "Doteky" nebo zvukově prapodivná a bohužel době poplatná živá verze "Jam Session s Františkem Gellnerem", která sbírku uzavírá. Ale i to k tomu patří, i tohle je Mišík.

Nové vydání poslal Supraphon do světa s graficky povedeným původním přebalem z dílny Karla Halouna. Desky jsou v samostatných obalech, na každé z nich jsou kompletní údaje o muzikantských sestavách včetně vizuálů nosičů, z nichž byly songy vybrány. Bohužel lehce schází alespoň stručný sleevenote (měl jsem v ruce pouze vinylovou verzi), místo by tu na něj bylo. Samotný remastering je velmi jemný, jednotlivým nahrávkám ponechává dobový punc, skladby neznějí zbytečně unifikovaně.

Je dobře, že Supraphon kompilaci "Špejchar 1969 - 1991" ze svých reedičních plánů nevypustil. Jako dílek mozaiky diskografie Vladimíra Mišíka, byť poněkud pozapomenutý, si prostě nové vydání zaslouží. Pořád je to totiž asi to nejlepší možné shrnutí působení této tuzemské legendy, které je k dispozici.