Ceny Anděl letos přišly s několika novinkami. Tou první a zřejmě nejviditelnější bylo tříkolové hlasování - veřejnost se nejprve v únoru v každé ze čtrnácti kategorií dozvěděla hned sedmičku jmen, na kterou chtěli akademici upozornit. Z tohoto předvýběru pak hledali užší finálovou trojici.

"Tři kola hlasování jsme se rozhodli zavést kvůli stále vzrůstajícímu množství vznikajících nahrávek. Předvýběr vzešlý z prvního kola má zajistit lepší orientaci pro akademiky a také upozornit na více umělců," vysvětlil změnu předseda rady České hudební akademie Honza Vedral.

Díky tomuto kroku se v širším seznamu zejména hlavních kategorií skutečně objevilo několik interpretů, na které jsme v Andělech dosud nebyli až tolik zvyklí. Například rapper Viktor Sheen, podle týdenních statistik IFPI dlouhodobě nejstreamovanější domácí umělec současnosti, dostal hned čtyři příležitosti, což ho v tu dobu mohlo v očích některých pasovat na jednoho z horkých aspirantů na zisk některé sošky.

Zrádnost nového systému se však ukázala o dva týdny později se zveřejněním užších nominací, kde najednou Sheen úplně chyběl. Podobně dopadla skupina Jelen se svou třetí řadovkou "Věci & a sny" - přednominovaná byla hned třikrát, počet výsledných želízek v ohni ale zůstal na nule.

Další změnu přinesl zredukovaný orientační seznam pro první kolo výběru potenciální skladby roku. Zatímco v minulosti čítal často stovky písní, nyní se smrsknul na necelé čtyři desítky songů, přísně vybraných podle striktních kritérií, jako jsou hranost v rádiích a popularita na streamovacích platformách. Dlouhý výčet skladeb z minulých let podle rady České hudební akademie "trpěl neúplností a špatnou přehledností".

Právě tento krok budil značné rozpaky - jako by tou nejlepší písní podle subjektivní volby Akademie nutně musela být některá z objektivně nejúspěšnějších. Nadále sice hlasujícím zůstala možnost vlastního tipu, ten je však obvykle v konkurenci předloženého seznamu obtížně prosaditelný. Kvůli riziku propadnutého hlasu je zkrátka pro většinu porotců jistější vsadit na některou z nabízených variant.

Navzdory těmto novinkám výsledné nominační trojice nenabídly žádná větší překvapení. Uspěli ti, o nichž se už v průběhu minulého roku i v jeho závěru při bilancování mluvilo a psalo nejvíce. A je to tak v pořádku - vždyť zisk ceny by neměl záviset na tom, jak jsou zrovna nastavena kritéria hlasování, ale především na kvalitách oceňovaného díla.

Tak by tomu bylo v ideálním, stoprocentně spravedlivém, světě. V něm však nežijeme, a tak je třeba si přiznat, že v Česku se do udělování mainstreamových cen promítají hned tři zásadní faktory. Subjektivní zdařilost nahrávek, u nás většinou udávaná recenzemi a převažujícím názorem ve velmi úzké hudební bublině, k nim samozřejmě patří.

Druhým, často ještě důležitějším faktorem, je však mediální zásah - ani sebevýjimečnější počin se většinou nedočká ocenění, pokud nemá dostatečnou publicitu. Tím spíš, když se letos počet akademiků vyšplhal až k číslu 370, což už znamená poměrně rozmanitou sortu porotců s různými preferencemi a vkusem. Silný mediální příběh je pojítkem, které zvyšuje šance.

Třetí faktor je tak trochu podprahový, přesto si jeho existenci připusťme: jde o prostou skutečnost, zda mají daného umělce lidé z hudebního oboru rádi. Právě tady hledejme vysvětlení toho, proč se někteří interpreti dostanou do nominací prakticky s čímkoliv, co natočí, zatímco jiným k tomu nestačí ani vyprodané haly a stadiony. Hlasují zkrátka pořád živé bytosti, ne stroje.

Favorité letošního ročníku splňují všechny tři zmíněné předpoklady.

Začněme třikrát nominovaným Vladimírem Mišíkem, jehož album "Noční obraz" lze označit za nečekaný dárek fanouškům pětasedmdesáiletého hudebníka. Když v roce 2019 přišel po devíti letech od poslední řadovky s Etc... s novou studiovkou "Jednou tě potkám", nahranou s producentem Petrem Ostrouchovem a jeho skupinou Blue Shadows, šlo o nespornou hudební událost roku. Tehdy získal Mišík Andělů hned šest. Zdálo se, že jde o jeho loučení - zpěvák navíc loni kvůli horšícímu se zdraví definitivně ukončil koncertní činnost.

Navazující řadovka, nahraná v totožném složení, proto překvapila hned dvakrát. Jednak tím, že vůbec vyšla, a také tím, jak výborná je. Málokdo očekával, že by se zmíněné mimořádně uvěřitelné a příjemně civilní předchůdkyni mohla přiblížit, či ji snad dokonce v některých ohledech překonat. Stalo se. Podle čerstvě zveřejněných statistik IFPI to navíc byla nejprodávanější deska roku 2021 v České republice.

Ewa Farna má dokonce čtyři želízka v ohni. Deska "Umami" ji představuje v novém světle, jako stále mladou, již však dospělou a zcela soběstačnou popovou zpěvačku s rozhledem i názorem. Singl "Tělo" se dostal do médií prakticky jakéhokoliv typu, silnou odezvou na sociálních sítích počínaje, rozhovory na téma lásky ke své fyzické stránce konče.

Poslední dva ročníky byla s Anděly spojená jako jejich moderátorka, nyní se vrací jako žhavá adeptka na vítězství. A možná nejen jedno. V listopadu zabodovala v anketě popularity Český slavík a teď může svou jistou pozici na hudebním trhu stvrdit i vavřínem v cenách akademie.

A pak je tady David Stypka s albem "Dýchej". Albem, jehož příběh zasáhl nejen zpěvákovy skalní fanoušky, ale i širokou veřejnost. Nahrával ho v době, kdy se pral s vážnou nemocí, které v lednu roku 2021 podlehl.

Navzdory tomu výsledných jedenáct písniček, dokončených jeho kapelou Bandjeez a producentem Martinem Ledvinou, překypuje nadějí, životní moudrostí a smířením. A třeba skladba "O lítání", přestože z nějakého nepochopitelného důvodu dosud nebyla vydaná jako singl, se již nyní zařadila po bok Stypkových trvalek "Kříž" či "Jericho".

V kontextu výše uvedeného by nejspíš způsobilo údiv, kdyby akademie přiřkla cenu pro album roku někomu jinému než právě Stypkovi, který má celkem tři nominační šance. S Farnou, s níž ho pojil nejen hit "Dobré ráno, milá", ale i osobní přátelství, oba reprezentují rodný Moravskoslezský kraj, což lze vnímat jako další symboliku. Oba už tento týden navíc zabodovali na regionálních kulturních Cenách Jantar.

A pokud by navíc v kategorii skupin vyhráli Mirai, jejichž album "Maneki Neko" se sice nemůže pyšnit nadšeným přijetím kritiky, ale zato mělo z děl nominovaných souborů jednoznačně největší komerční dopad, mohl by se tento kraj dočkat naprostého andělského triumfu.

Nutno dodat, že triumfu zaslouženého - v současnosti totiž platí za nejplodnější líheň hudebních talentů u nás.