Když Vladimír Mišík sestavil Etc…, měl už za sebou působení v Blue Effectu i Flamengu. S oběma formacemi natočil vynikající desky, které dodnes září v pomyslném zlatém fondu československého rocku - "Meditaci" s prvně jmenovanými, "Kuře v hodinkách" s těmi druhými - ale v obou případech naskočil do již hotové kapely. Až s vlastními Etc… vlastně zahájil kariéru pod svým jménem. A hned dalším špičkovým albem, byť si jeho eponymní debut počkal na vydání více než rok od dokončení. Paradoxní tak je, že v roce 1976, kdy kolekce vyšla, zněla z drážek gramofonové desky poněkud odlišná hudba, než jakou diváci slýchali na koncertech.

V letech, které kompilace "Na okraji" pokrývá, tedy 1976 až 1978, tu totiž vládl jazz-rock. Žánr režimem milostivě tolerovaný a v možnostech sešroubované normalizace přinášející svěží závan západní jazz-fusion. Těžko tomuhle směru odolat a neodolali ani Mišíkovi spoluhráči v Etc… Sám Mišík, svým naturelem spíše rocker a bluesman než jazzman, asi zrovna nadšený nebyl, ale skupina si na koncertech dovedla s úspěchem proklestit cestu široce rozkročeným repertoárem. Studiových záznamů se této podobě dostalo jen poskrovnu. Pár se jich sice do výsledného tracklistu dostalo, živých skladeb je tu však přece jen většina.

Chvályhodný je rozhodně i fakt, že na sbírce "Na okraji" mírně převažují nahrávky dosud nevydané. A i ty, které již vyšly (na 2EP "In Memoriam Jiří Jelínek", LP "Bazarem proměn" a singlu "Já mám schůzku o půl páté" / "Lady Vamp"), lze bez uzardění označit za - když už ne raritní, tak nesnadno sehnatelné. Etc… zachycují v nezvykle uvolněné, pevnou písňovou skladbou nesvázané podobě.

Dlouhé kompozice (co se stopáže týče, vedou tu devítiminutová "Touha" a téměř čtrnáctiminutová "Na okraji") jsou sice dobovými jazz-rockovými trendy ovlivněné, kapela se ale v podstatě drží svého typického zvuku. Jen je jaksi hráčsky rozevlátější a zvukově hutnější. Například zrychlený "Biograf", vlastně jediná ze zde vybraných skladeb, která se objevila na Mišíkově debutu, dostal na živé nahrávce z pátých Pražských jazzových dnů výrazně tvrdší a temnější náladu, nebývale textově ostrá je i "Hra s ohněm", v níž sedí za klavírem skvělý Emil Viklický.

Z jazzujících nálad trochu vystupuje výrazný bluesový cover "Baby Please Will You Help Me", ale i zmíněná dvojice "Já mám schůzku o půl páté" (s textem Jana Vodňanského) a "Lady Vamp", kterou pro změnu napsal Vladimír Merta. Jsou to bezpochyby hity a k celkovému obrazu vymezených let patří, ač jim oficiální vydání trochu obrousilo hrany. Na živých záznamech je jasně patrná svoboda a nadšení, s nímž tehdy kapela složená z výborných instrumentalistů (oporami jsou tady zejména baskytaristé Vladimír Padrůněk a Jiří Veselý, houslista Jan Hrubý a kytarista Jiří Jelínek) navzdory vnějším okolnostem hrála.

Příležitostný Mišíkův posluchač spíše asi sáhne po jiných, klasičtějších, nahrávkách, jedno je ale jisté. Kolekce "Na okraji" podává v rámci možností ucelený obraz o části kariéry Vladimíra Mišíka, která zatím zůstávala spíše v mlze... a ve vzpomínkách posluchačů. Pořád je to pohled kusý - záznamů zůstalo jen pár -, nicméně i tak výstižný a pro hudební sběratele a bigbítové archiváře přínosný.