"Tahle deska není námět na jednu recenzi. Spíš na esej. A na mnoho životů." Tak hovoří dobová recenze Jiřího Černého z roku 1980, v níž hodnotil LP "Etc... 2" Vladimíra Mišíka. A měl tenkrát pravdu.

Mišík měl rozhodně vždy cit na tvorbu výjimečných nahrávek a mnohokrát také šťastnou ruku. Na co sáhl, to se stalo legendárním, alespoň z pohledu našeho bigbítu a rockového podhoubí. Ať už je to první nahrávka Blue Effectu (1970), flamengovské "Kuře v hodinkách" (1972) nebo jeho první sólovka z roku 1976. Co tedy dál? Laťka byla nastavena hodně vysoko.

Aby neustrnul na místě, obklopil se při tvorbě nového materiálu skvělými muzikanty. Ti posunuli jeho tvorbu zase dále, řekněme k modernějšímu stylu. Na rozdíl od "Jedničky" je zde znát větší příklon směrem ke slovanské, respektive ke keltské melodice, s přesahem do barokně renesančních vyhrávek. V každém případě byli tehdejší ETC kapelou, která instrumentálně neměla konkurenci.

Nové kousky měly neuvěřitelný náboj. Na tehdejší dobu rockově a energicky znějícím písním s pulsující, místy až funkovou rytmikou dominovaly hravé, chvílemi až pohádkové housle Jana Hrubého. Změkčovaly tandem kytarových hříček Petra Pokorného s nepřeslechnutelnou basou Jiřího Veselého. Vše doplňovaly technické bicí Jiřího Šustery. Samozřejmě, um muzikantů by neudělal úspěšnou desku, kdyby na ní nebyly skvěle napsané skladby. Na nich měl Mišík lví podíl (jmenujme například skvělou "Ty II" či "Taxůvku jsme chytli"). Když k tomu přičteme zhudebněné básně Václava Hraběte, Josefa Kainara či Vladimíra Merty, dostaneme naprosto nevídaný výsledek.

Asi málokdo může tvrdit, že z tohoto alba nezná žádnou skladbu. Připusťme, že od samotného protagonisty možná ne, ale některé písně právě z pera páně Mišíka naprosto zlidověly. Zejména "Variace na renesanční téma". Song pro "Dvojku" naprosto signifikantní. Vyniká nádherným Hrabětovým textem a už zmíněnou barokně-renesanční mezihrou. Podobně jsou na tom i "Sochy" s kainarovsky lehce erotickým zabarvením, kterým dominuje hoboj Jana Koláře a které připomínají hudební salónky nablýskaných zámků.

Na dnešní dobu je až neuvěřitelné, že toto album mělo problémy s tím, aby vůbec vyšlo. Provázely ho nesmyslné průtahy. A věřte nebo ne, nestály za tím ekonomické důvody. Schvalovací komisi se tehdy nelíbil původní titul "Královský večer", což je název Kainarovy básně a původní skladby, která se z výsledného kompletu kamsi vytratila a své místo našla až po deseti letech na "20 deka duše". Stejně těžké je pochopit, proč z kolekce vypadla píseň "Šero v kavárně" s textem Jiřího Suchého, která se objevila až na CD jako bonus. Studiový mix Jana Spáleného šel tehdy do lisu bez názvu a nakonec získal jen lakonické označení "Etc... 2". "Znamení doby!" chtělo by se pokrylovsku zvolat. Leč bohužel velmi smutné doby.

Ale zpět k vydanému nosiči. Bylo by více než nespravedlivé připomínat jen zmíněné skladby, které jsou asi spolu se "Sladké je žít" nejznámější. Podobným způsobem se lze zastavit u každé z devíti položek a znovu dát za pravdu Jiřímu Černému, že tato deska je na mnoho životů. Potěší vás "Nejlepší ženská našich dnů", "V hotelu Belveder je dnes tanec", "Jam Session JSB" či song od zesnulého kytaristy ETC Jiřího Jelínka "Na okraji". Škoda, že podobně jako tehdy Pražský výběr i Vladimíra Mišíka zastavil v jeho rozletu zákaz hraní a vystupování. Psal se rok 1982 a mocipáni tehdy onen ban stanovili velmi nekompromisně - do úplného zapomnění.

Reedici vinylu zdobí nádherný obal od Miroslava Jiránka, bratra známého karikaturisty, a jistě by si zasloužil rozevírací verzi. Zvuk se dočkal úžasné proměny. Původní basové podtóny najednou vystřídala krystalická čistota. Znovu je možné vychutnat naplno ta Hrubého, Pokorného, potažmo Veselého nádherná intermezza. A nezanedbatelný je i vyvážený Mišíkův zpěv.

"Nechte zpívat Mišíka!" Je jedno, jestli jste toto album slyšeli v roce 1980 či v průběhu osmdesátek, devadesátek nebo dnes. Po čtyřiceti letech stále dokáže probudit vášně, radost a uznání. V tomto patří Supraphonu dík za to, že po té době přišel s reedicí vinylu. Mnozí na ni čekali a výsledek je naprosto k nezaplacení. Možná by si jen zasloužil rozšířit původní album o další LP se singly, které následovaly, případně o minialbum se skladbami se zmíněným Jiřím Jelínkem. Přesto je skvělé, že toto vydavatelství začíná otvírat a oprašovat archivy.