Sedmdesátá a osmdesátá léta byla pro Jiřího Suchého a divadlo Semafor nelehkým obdobím. A těch důvodů se našlo několik. Na jedné straně obrovská ztráta z odchodu Jiřího Šlitra (zemřel před koncem roku 1969), který byl pro divadlo jednou z nejdůležitějších tváří. Po skladatelské stránce jej sice velmi dobře nahradil Ferdinand Havlík, ten se však už nestal stejně osobitým partnerem Suchého. Na straně druhé nekompromisní komunistický režim, který by nejraději divadlo zakázal. Je až s podivem, že i za takových podmínek Jiří Suchý zvládl prokličkovat mezi kameny a klacky házenými nepříznivým osudem pod nohy a vybalancovat z toho se ctí.

A skutečně nešlo o balancování jednoduché a jen schopnost Jiřího Suchého najít ve své textařské oblasti obrovský žánrový rozptyl mu dovolila na scéně přežít. To nejlépe dokládá CD "Texty Jiřího Suchého", kde se najdou skladby pro tak rozdílné umělce, jakými jsou Karel Gott, Dagmar Patrasová, Karel Hála, Michael Kocáb, Vladimír Mišík nebo Hana Hegerová. A když si slovy pana Suchého uvedeme celý stav do kontextu, snadno pochopíme, jak to v 80. letech fungovalo: "Osloven Michaelem Kocábem, napsal jsem pro něj tehdy hrstku textů, z nichž "No a co ti schází" vyšel i na desce. Psal jsem je s velikou trémou. Nevěděl jsem, jestli obstojím v žánru mně přece jen dost nevlastním. Ale odmítnout v té době jakoukoliv nabídku by bylo pošetilé, protože přicházely jen spoře." Podobně zvláštní nabídkou pak byla skladba "Přítel René", kterou si možná pamětníci vybaví jako přílohu časopisu ABC, kde vyšla na modrém flexidisku lisovaném v tehdejším Sovětském svazu.

Tvůrci tohoto kompletu přistupovali k výběru tak, že se soustředili na všechny nahrávky vydané v 70. a 80. letech minulého století. To znamená, že tu najdete i písničky z let 60., které vycházely buď na vzpomínkovém albu "Písničky a povídání ze Semaforu", nebo byly i nově přezpívány a vydány v jakémsi tehdejším best of "Evergreeny ze Semaforu". Vznikl tak velmi kvalitní pohled na toto období, nejde ale o sbírku všech nových verzí semaforských písní. Autoři sami v bookletu uvádějí, že v této době byly např. písně "Tereza" a "Babeta" nahrány v pěti odlišných verzích. Škoda, že je vydavatelství neumístilo pro ty, co si box koupí alespoň ke stažení, do svého on-line obchodu.

Nicméně všechno podstatné tu najdete, ať už jde o legendární a nejúspěšnější semaforskou hru "Kytice" na straně jedné, nebo o album raritních nahrávek na straně druhé. To nabízí třeba rockovou verzi písně "Karavana" v originále od Duka Ellingtona. Překvapí i cizojazyčné verze (anglické, finské, ruské i německé) klasických písní, mimo jiných je to například anglická verze Mišíkovy "Proč ta růže uvadá" z alba "The Cut Off The Little Boy's Hair" z roku 1976. Podobnou lahůdkou jsou i texty k filmu "Malinový koktejl" z roku 1982, jež napsal Jiří Suchý na hudbu Michaela Kocába a které nazpívala Jana Kratochvílová. K tomu pan Suchý zavzpomínal: "Já ten film viděl po letech a úplně jsem zapomněl, že jsem ty texty napsal. Říkal jsem si, to má krásný rýmy, to bude asi pan Borovec. A čekal jsem na titulky a zjistil jsem, že jsem je napsal já."

Na dvě CD se tu vešla původní supraphonská trojdeska "Divadlo Semafor 1970-1985" z roku 1986. Ta představuje Suchého a Havlíkovu tvorbu ukázkami z her té doby ("Sladký život blázna Vincka", "Čarodějky", "Elektrická puma" a další). Většinou jde o nahrávky pořízené přímo během divadelních představení, které dokládají, jak pěkné kousky (i když ne už tak známé jako hry s Jiřím Šlitrem nebo "Kytice") v této době v Semaforu vznikaly. Střídá se zde mluvené slovo s písničkami, velmi zdařilý je třeba monolog Jiřího Suchého "O smyslu hry Čarodějky". V podobném stylu pak pokračují tři díly "Písniček a povídání ze Semaforu" s tím rozdílem, že tady je řada písní i scének nahrána studiově.

Ne vše se ale Semaforu dařilo a i takové příklady zde najdeme. Třeba "Šnečí fox" (album "Písničky a povídání ze Semaforu 2") dokládá, že Šlitrovy ptákoviny by neměly být přezpívávány nikým jiným. Protože tam, kde Šlitr působil jako by právě na místě skládal slova za sebe a improvizoval a působil příjemně toporně a pohotově zároveň, je na Jegorovovi a Havlíkovi moc poznat, že jen přezpívávají existující písničku. Dalšími úlety jsou třeba "Tak abyste to věděla" v podání kvarteta Urbánková, Nárožný, Dvořák a Sobota nebo skladba "Sanny" přezpívaná Naďou Urbánkovou jako "Zvony".

To ale nemění nic na tom, že dvanácticédéčkový komplet "Semafor - léta 70. a 80." je skvěle odvedenou prací. Opět tu najdeme vyčerpávající informace v osmdesátistránkovém bookletu (pravda, jsou tu i drobné faktické chyby, třeba je špatně vysvětlená "Zvuková pohlednice Země"). Autorům se dokonce podařilo vychytat některé drobné mušky z boxu předchozího (třeba to, že jednotlivé tracky jsou již nazývány jako 298 písní a výstupů). A tak by bylo hříchem si druhý díl semaforské historie nepořídit. Protože těch patnáct hodin hudby a mluveného slova přináší soubor těch nejzajímavějších věcí, které u nás na poli hudebně-dramatickém v tomto období vznikly.