Těžko pochybovat o tom, že R Kelly je megaloman. S železnou pravidelností chrlí rok co rok nové desky, píše hity pro jiné interprety a ještě v jejich skladbách hostuje. Po loňském megaúspěchu odpichového singlu "Ignition (Remix)" ze sebe setřepal image tvůrce popových sirupových šlágrů ("I Belive I Can Fly", "Gotham City") a dokázal se prosadit v konkurenci nové generace interpretů současného R&B. Poslední album "Chocolate Factory" má od září sourozence, a protože R Kelly je opravdu megaloman, tentokrát jsou to hned dvojčátka - dvojalbum "Happy People / U Saved Me".

Dvojalbum má podobný koncept jako třeba současná novinka Nellyho "Suit / Sweat" - ukazuje dvě interpretovy tváře. Na rozdíl od rapové superstar je koncept Kellyho alba uvěřitelný i mimo marketingové plány. Obě polohy Kelly už dříve vyzkoušel, tentokrát je ovšem dovádí do dokonalosti. Znovu dokazuje, že k tomu, aby natočil dvě hodiny nadprůměrného materiálu, nepotřebuje více než pár najatých hudebníků a pár měsíců času. Kdo jiný to v současném R&B dokáže? (Ehm, Prince se nepočítá.) První disk "Happy People" odkazuje na stepařskou scénu v Chicagu a obsahuje jedenáct rychlejších R&B kousků v duchu soul/funku 70. let. Deska je koncipovaná jako hodinový večírek s R Kelly jako jeho průvodcem (což nám bohužel musí mezi písněmi neustále zdůrazňovat) a dá se dost dobře poslouchat jako kontinuální hudební tok. Skladby sice zní zaměnitelně, v několika případech jsou to přímé variace na hitový singl "Step In The Name Of Love" z minulého alba, ale to je jen plus k celkovému dojmu jednolitého mixu. Nakonec skladba "Happy People" byla docela úspěšný singl a "If" to pravděpodobně čeká také. Pokud přijmete stylizaci desky s chytrým retro groove, pak si ji zamilujete a budete si ji pouštět podobně často jako nějaké oblíbené mixy starého soulu. Pokud ne, pak vás asi velmi brzy začne iritovat přísně optimistická nálada desky. Kde sakra R Kelly bere tu rozjuchanost? Na krku má přece deset žalob!

Druhé album "U Saved Me" nabízí jednu baladu za druhou, Marvina Gaye vystřídal Stevie Wonder, elegantní černé sako bílé kazatelské roucho. Je znovu na vás, jestli takovou dávku sirupu ustojíte. A zase to není vůbec špatná deska. Má slibný začátek s netradiční skladbou-telefonním rozhovorem (zpívá v něm zpěvákova sestra Kelly Price), hodně se povedla i titulní skladba s monstrózním finále (můj další tip na hit) a nálož balad je překvapivě snesitelnější než třeba na konci "Chocolate Factory". Nekonečné groove "Happy People" sice nepřekoná, ale to snad ani neplánoval. Kelly se kaje gospelovými kusy ("Spirit") i intimním downtempem "How Did You Manage" (ehm, ještě jeden potenciální hit). Ústředním tématem této části desky je víra a schopnost překonat všechny problémy s boží pomocí. Pro evropské katolíky by asi bylo nepředstavitelné, aby si boha bral do pusy stejný chlapík, který na první desce zve dívku na největší show na světě - do své ložnice ("The Greatest Show On Earth"). Pro Afroameričany je to prostě poměrně přirozené spojení.

Je obdivuhodné, jak R Kellyho skandál se zneuživáním nezletilé dívky probudil k horečnaté aktivitě a následně i vynikajícím hudebním výkonům. Na "Happy People / U Saved Me" rozhodně překročil svůj stín, možná nenatočil druhý "Ignition (Remix)", ale každopádně se mu povedlo jeho nejlepší album. Vlastně alba.