Deep Purple mají i na "Whoosh!" pořád šmrnc

28.08.2020 08:15 - Ondřej Hricko | foto: Edel Music

Tyhle staré bardy, kteří si od roku 1968 říkají Deep Purple, asi netřeba nijak zvlášť představovat. V posledních letech se sestava kapely ustálila a kromě nepostradatelných Ianů Paice a Gillana svůj um nabízejí také Don Airey, Steve Morse a Roger Glover. Společně se po třech letech vracejí s novou deskou "Whoosh!".
7/10

Deep Purple - Whoosh!

Skladby: Throw My Bones, Drop the Weapon, We’re All the Same in the Dark, Nothing at All, No Need to Shout, Step by Step, What the What, The Long Way Round, The Power of the Moon, Remission Possible, Man Alive, And the Address, Dancing in My Sleep.
Vydáno: 7.8.2020
Celkový čas: 51:37
Vydavatel: Mystic Production
Svým minulým albem si střihli takový menší milník, "Infinite" byl totiž v pořadí jejich dvacátý studiový počin. Novinka "Whoosh!", kterou kapela vydává po třech letech, tedy načíná třetí desítku nahrávek. Slušné číslo. Snad i proto se Deep Purple rozhodli kolekci pojmout jako takovou poctu své dosavadní tvorby, a tak na ní uslyšíme průřez z různých období.

Velmi pěkně vyznívá již úvodní singl "Throw My Bones" se zapamatovatelným refrénem. Díky němu lze mluvit o jakémsi hitu, byť těžko můžeme čekat, že by se píseň hardrockových veteránů výrazněji uchytila v současných rádiích. Ale těm purplové, jak víme, nikdy na ruku nešli. I tentokrát si drží příjemně zemitý a svérázný styl s řadou dobrých a originálních nápadů.

Nejeden z nich skrývá půvabně omšelá pecka "We're All the Same in the Dark" se zdařile zakomponovanými prog-rockovými prvky. Z alba také vystupuje "Step By Step", kterou otevírá výrazná orchestrální vložka téměř lordovského střihu. Služebně nejmladší člen sestavy Don Airey vůbec dostal na "Whoosh!" hodně prostoru a jeho klávesové party mnohdy udávají ráz celé písně.

Svižnější a hravější tvář nabízí taneční "What The What", která je vzpomínkou na úplné počátky skupiny, inspirující se v tehdy stále ještě moderním rock 'n' rollu a boogie. Lahůdkou pro fanoušky je nově nahraná instrumentální "And the Address", napsaná Jonem Lordem a Ritchiem Blackmorem a poprvé uvedená v roce 1968. Je třeba přiznat, že jde o jeden z vrcholných momentů celé kolekce s nezaměnitelným kouzlem klasických Deep Purple. Právě pro podobné riffy je všichni milujeme.

Pod producentským dohledem Boba Ezrina vznikla silná nahrávka, která může směle konkurovat té lepší části rozsáhlé diskografie formace. Díky své rozmanitosti a výrazným klávesám asi nesedne všem příznivcům, zvláště těm vyznávajících tvrdší hardrockovou tvář kapely, kterou zde nastavuje jen sporadicky. Také Gillan už není nejmladší a na jeho hlasu to je bohužel slyšet. Věk ale nezastavíš. A na jednadvacátou desku to je i tak dobrá práce.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Billie Eilish na "Hit Me Hard And Soft" (opět) definuje sama sebe. Výsledkem je její nejlepší album Serj Tankian se v syrové písni "A.F. Day" vrací ke kořenům Temná country Polyho z Insanie se představuje komiksovým klipem "K mýmu ohni nesedej" Jan Váňa předkládá na úsporném debutu "A na Jordán dopadla tma" sbírku zamlžených zrcadel pocitů a situací Akonův pražský koncert se ze splněného snu proměnil v noční můru

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Deep Purple - Portable Door Deep Purple, Winning Group Arena, Brno, 15.7.2023 Deep Purple, Winning Group Arena, Brno, 15.7.2023 (fotogalerie) Glenn Hughes přiveze do Olomouce výročí alba "Burn" od Deep Purple Koncerty Deep Purple a Hollywood Vampires se přesouvají ze Slavkova do Winning Group Areny Dvoudenní Slavkov Open přiveze Deep Purple a Hollywood Vampires Nové desky 47/2021 - od Deep Purple přes Westlife po Black Label Society Deep Purple - Oh Well Deep Purple připravili album coververzí Z popela kasina a zimy na hotelových chodbách dokázali Deep Purple vykřesat desku "Machine Head"