Poslední společný počin Klusových, song "My", v němž se Tomáš a Tamara navzájem omlouvají za své hříchy, sváděl až k nějakému divnému patosu a moc jsem jim to celé nevěřila. Připomínalo mi to uměle růžovou cukrovou vatu z pouti. Čerstvé společné ípíčko mě naštěstí vyvádí z omylu. Bez zbytečných aranží zní tato folková nahrávka velmi komorně a uvěřitelně. Přiznávám, že bych českou Yoko Ono, pardon, Tamaru ani nepoznala. Krásně jim to spolu souzní, nejen partnersky, názorově, ale i hlasově.

Karanténa rodinu stmelila. Tomáš Klus se chopil šance a vyžil se autorsky. Vyhnul se přitom kalkulu, kterého využili jiní v tematických singlech. Zisk z prodeje minialba, které je k dostaní na Supraphonline, navíc nepoputuje do rodinné kasy, ale na dobročinné účely - Klusovi věnují peníze na charitativní sbírku nadace Laskavost plodí laskavost.

Za karanténních podmínek a během krátkého času vzniklo ve spolupráci s jeho ženou Tamarou i jejich dětmi pět podomácku nahraných písní. Příjemné skladby mají až meditační nádech. Dávají posluchačům nahlédnout pod pokličku rodinné symbiózy, která nabádá (jak jsme u nich už poměrně zvyklí) k vnitřnímu zamyšlení, procitnutí, uvědomění si síly lásky a rodiny, naděje a víry. Chápejme to třeba jako návod, jak mít harmonický vztah, jak vychovat kvalitní lidi ze svých dětí a nezbláznit se z toho všeho. "Pět pohromadě" je pohlazení na duši, které není obalené slovním pozlátkem plným jinotajů. Jde s kůží (s rodinnou láskou) na trh.

Hned v úvodu se rozeznějí hlásky všech tří ratolestí, na které navazuje rým: "Vím, že zdá se ti to teď asi divné, zpívat vyznání v době, co je spíš děsivá." Společně se zde přiznávají ke strachu o sebe, o svět. Zpívají o chvílích, kdy člověk nechce být sám, o návratu k sobě, k rodinám, ke znovu obnovenému společnému fungování. Přemýšlejí o okamžicích, kdy nám jde o to nejnutnější, kdy křivdy jdou stranou a dochází ke stmelení společnosti a symbolickému táhnutí za jeden provaz. Milostný duet jakoby adresovaný Romeovi a Julii nás čeká v "Domanásmášpět", která je jakýmsi rodinným a partnerským vyznáním s odkazem na svátost manželství a narození dětí.

O radostech a strastech potomstva vypráví vtipně pojmenovaná "Krakeni", která jasně symbolizuje rodičovské povinnosti a dobu, kdy vlastní uspokojení jde stranou. S tím budou sympatizovat všichni rodiče, kterým z frází typu "vykakat, vytřít, tohle nebudu jíst" ještě nehráblo. Prostě chce to klid a bude líp, vzkazují manželé. "RodiNám" je zasvěcena největšímu štěstí a daru, jakým může být zdravá a fungující rodina. Píseň je křehká stejně jako její obsah. Závěr krystalizuje a jakoby se přetavuje do závěrečného hypnotického songu "COVID".

Ten název aktuálně děsí celý svět, hudba na tomto dílku má však funkci opačnou. Je jako mantra, která nás přivede do zasněného stavu, že se jednoho dne z toho zlého snu probereme, budeme se mít zase líp nebo alespoň stejně jako předtím. A možná si budeme víc vážit základních hodnot.