Tomáš Maček, ukrývající se pod vkusně zvoleným uměleckým pseudonymem Thom Artway, se zapsal do širšího povědomí hned svou prvotinou, již zlidovělou "I Have No Inspiration". Při jejím poslechu by asi jen málo lidí hádalo, že pochází z pera českého umělce. Debutová píseň se rázem chytla v éteru rádií, kde patřila k nejhranějším za uplynulý rok. Úspěšně ji následovala stejně kvalitně provedená "Blind Man". A to předznamenávalo otázku, jak se hudebník popasuje s dlouhohrající nahrávkou. Nutno říct, že na svůj věk velmi znamenitě a zdařile.

Ódy a chvály na Thomovy výkony jsou slyšet ze všech stran. Svůj potenciál dokázal využít na sto procent a v rámci svého žánru odvedl kus poctivé práce. Není to jen další pseudopísničkář či další mladý zpěvák, jenž si netroufne napsat ani písničky, které prezentuje, jako to dělají někteří jeho vrstevníci. (Podobných interpretů je poslední dobou naštěstí méně a méně.) Ubírá se správným směrem a je dobře, že pod svým debutem je podepsán právě on sám.

Na prvotinu je to povedený počin, který nezapadl do kouta šuplíku, ale vyjímá se na předních poličkách, alespoň za uplynulý rok. Thom dokázal skvěle prodat svůj talent. Sálá z něho čistota, upřímnost, otevřenost, pokora a zdá se, že to myslí opravdově bez kalkulu. Jde do hloubky a vystupuje s niternou osobní zpovědí. Esence pro uši i duši.

Název alba znamená v překladu Ježek, ale nebojte, jeho hudba není pichlavá jak tento živočich, je naopak velmi přívětivá, vlídná a zpěvákův hlas vás srazí na kolena. Pomyslný ježek vás tak možná píchne bodlinkou u srdce. Při jeho poslechu máte totiž pocit, že byste se nejraději schoulili do klubka a vnímali jednotlivé tóny písní a hloubku textů, nechali se od nich pohladit a unášet se. Podmanivý hlas se vám zarývá pod kůži.

Album startuje příjemnou titulní "Hedgehog". Všechny songy mají v tracklistu své místo a žádný v něm není navíc nebo nějakým nedopatřením. Vše je přesně tak, jak má být, na svém místě, dotažené do posledního detailu. Jednoduchost je přetavená do majstrštyku. Mezi nejpovedenější skladby patří "Conformity", "My Heart Won't Bleed" a již zmíněné rádiovky.

Duet "Conformity" s Maellou by se dal jedním slovem označit za sexy. Hlasy spolu dokonale korespondují, až je z toho hluboký hudební orgasmus, který nebere konce. V tomto případě symbióza zafungovala na výbornou. Duet s Markétou Irglovou může působit pro mnohé až moc étericky a méně povedeně než s první interpretkou.

Kdo desku ještě neslyšel, tak by to měl brzy napravit. Nejspíš jsme totiž u zrodu velkého talentu, který má nakročeno do slibné budoucnosti. Thom Artway dokázal, že v jednoduchosti je krása a síla. Teď jen doufat, aby na té cestě nezabloudil a nesešel z ní.