Díky nakopnutému debutu "Antidotes" si Foals všimlo nemálo hudebních nadšenců. Se třetím albem "Holy Fire" sklidili nejednu chválu (třeba NME nebo Drowned In Sound se shodli na známce devět z deseti bodů), ale našli se i rýpalové s názory, že tato pětice začíná spíše sázet na přímočařejší hitovou tvorbu, přičemž pravda asi bude někde mezi. V hlavní recenzi Adam Hencze udělil slibnou sedmičku a vše shrnul následujícími slovy: "Foals zní mohutně, sebevědomě, ambiciózně a částečně tím vyvrací trend častých nekvalitních pokračování. Jimi zaujatý směr je svěží, přímý a donutí k opakovanému poslechu. Mladá generace za mořem šílí, uvidíme, v jakých vlnách to celé dorazí k nám, každopádně "Holy Fire" je venku měsíc a už teď si bez ní kapelu nedokážu pořádně představit." Pětice našich redaktorů v naší další makrorecenzi s ním částečně našla stejnou řeč a výsledné skóre se zastavilo na příjemných šestašedesáti procentech.

Hostem je tentokrát Luděk Fiala, který figuruje v kapele Deep Decline (loni slavili dvacáté výročí); pod zkráceným jménem Decline mezi lety 1998 a 2000 vydali dvě povedené desky. Luděk v současné době spíše produkuje, v tomto směru výrazně ovlivnil zvuk poslední řadovky Petra Muka "V bludišti dnů" a sem tam natočí nějaký cover nebo duet, jedním z nich byla i písnička "Another Day", v níž s ním zpívá Klára Nemravová.

---

Simona Knotková - Protančená noc, pak už jenom konec (7/10)
Vztah ke skupině:Teoreticky je mám v povědomí dlouho, prakticky je poznávám až díky této desce.

Vlastně to byli až o něco mladší ostrovní kolegové Peace, kteří mě donutili si Foals konečně pustit. Spousta recenzentů zvuk jejich debutu totiž srovnávala právě s těmihle Oxforďany a musím uznat, že malá podobnost tam opravdu bude. Co tyto dvě kapely spojuje, jsou hravé taneční melodie ochucené tropickými rytmy a šťavnatými refrény. "My Number" je takovou páteční hymnou městské indie mládeže, "Providence" se vrací o pár let zpět a vzývá fosforeskujícího ducha nu ravu. Na "Holy Fire" má ale skupina i jiné polohy. Byl to hlavně první singl "Inhaler", který vzbudil můj zájem o desku. Rozjíždí se neškodně, ovšem v refrénu nepřipraveného posluchače zaskočí porcí nefiltrovaných emocí a agresivních kytar. Image uhlazených tanečních punkerů vám rázem pošramotí. Škoda, že takových momentů nemá album víc. Jednou z nejprocítěnějších věcí je také poslední "Moon", v tomto případě se však jedná o poklidnou, introvertní zpověď. Údajně byla inspirována Trierovým snímkem "Melancholia", ve kterém se na planetu Zemi řítí planeta z titulu, a stejně jako on je tak smutně krásná. Smíření s koncem ještě nikdy neznělo sladčeji...

Dan Hájek - Posvátné odkazy retra (v dobrém) (7/10)
Vztah ke skupině: Zaznamenal jsem je s minulou deskou "Total Life Forever", zatím je to spíše známost náhodná.

"Holy Fire" je o velkém vstřebávání přiznaných/nepřiznaných inspirací, jak znít jako velká kapela, nabídnout zajímavý, pro samotnou kapelu specifický zvuk. Přizvaný Flood je však ostřílený matador, který evidentně Foals musel drobet zkrotit, aby výsledek nebyl zbytečně nabubřelý a výsledný stylový mix nepřebíjel konzistentnost. "Holy Fire" je nakažlivé, nabírající elementární nádech energie s každým dalším protočením v přehrávači, to vše hlavně díky vokálu Yannise Philippakise. První polovina je však vyváženější a nabídne i šlapající singly "My Number" a "Inhaler". Po hypnotické "Late Night" na chvilku album ztrácí dech, ale závěr s atmosférickými "Stepson" a "Moon" onu posvátnou spirálu pěkně a kruhově uzavře. Možná by příště Foals nemuseli tolik sázet jen na ohlédnutí zpátky a jistoty a zkusit experimenty s ruchy, hřmotnými plochami kytar a výraznými beaty. Takto je to spíše jen o vyšlapování si na již ověřené zvukové ploše a krátkých úkrocích do stran, onen velký krok je u nich stále pouze očekáván.

Radek Londin - Foals Superstar (7/10)
Vztah ke skupině: Poslouchám ji od debutu "Antidotes".

Foals aktuální deskou možná nadobro pohřbili veškerá očekávání, která mohla vzniknout po jejich povedeném debutu. Už minule bylo jasné, že místo zahušťování rytmických struktur a mathrockových tendencí se vydali tou zdánlivě jednodušší cestou - k písničkám. "Holy Fire" tímhle směrem pokračuje, ale bere si ještě víc z velkého klasického rocku. Po prvních posleších mi bylo trochu smutno. Kde je rytmická exotika, kam zmizela zajímavá ujetost? Opravdu obětují svůj obrovský talent ke stadiónovým kytarovým trilkům? Jenže brečet nad tím, že se z Foals stávají U2 pro mladou cool generaci, mi vydrželo jen do té doby, než jsem si začal minimálně polovinu melodií bezděčně broukat. Zatímco většina kapel, co začínala v časech nu-raveové a dance-punkové kytarové horečky, už dávno propadla do zapomnění, Foals stále žijí a prosperují. Asi proto, že našli svůj vyvážený poměr mezi bezstarostnou funkovostí a pocitovými atmosférkami. Výsledkem je perfektní hitový pop, který po posluchači sice moc nechce, takže mu ani nemůže tolik dát, ale když hrajou věci jako "Inhaler" nebo "My Number", lze jen souhlasně do rytmu pokyvovat.

Honza Balušek - Průměrně nadprůměrní (6/10)
Vztah ke skupině: Dosud jsem jen znal jen jako ty, u nichž se někteří mí facebookoví přátelé zmítají v orgastické křeči. Jinak jsem neznal ani notu.

Někteří čtenáři makrorecenzí celou dobu, co je děláme, odmítají pochopit fakt, že jejich cílem je představit nejen názory těch, kteří danou kapelu mají rádi a znají do poslední noty, ale právě přiblížit i pohled těch, kdo ji dosud neznali třeba vůbec. U Foals jsem přesně ten, u nichž se v komentářích může objevit "Proč o nich píše někdo, kdo je vůbec nezná?" Právě proto, že je to makrorecenze... Čekal jsem něco velkolepého a dočkal jsem se toho hlavně v první skutečné skladbě "Inhaler", která je svou atmosférou a gradací vskutku úžasná. Akorát je na desce v podstatě jediná. Následující skočná "My Number" mi totiž hned připomněla Kaiser Chiefs a kouzlo bylo pryč. V podobném duchu přívětivých melodií a hutných aranží se nese celé album, které mě ale ani po mnoha posleších nepřesvědčilo o tom, že by něčím výrazně čnělo nad nahrávky podobných mírně nadprůměrných skupin. "Holy Fire" je fajn deska, kterou si čas od času pustím, poklepu nohou do rytmu, a pak ji zase na dlouho odložím. Nic speciálního.

Ondřej Hricko - Stále pár kroků od dokonalosti (6/10)
Vztah ke skupině: Stále čekám, kdy mě o své zamýšlené dokonalosti přesvědčí.

Osobně Foals nepovažuji za něco výjimečného a jejich pop/rock, který zlehka smáčejí v elektronice, mi nepřipadá jako něco, co by je dělalo na scéně jedinečnými. Vlastně pokračují pouze ve stopách Radiohead s tím rozdílem, že tahle oxfordská pětka nikdy neudělá ten poslední rozhodující krok, který by je zaslouženě vystřelil mezi elitu. Tento pocit nemizí ani při poslechu jejich novinky "Holy Fire". Sice se producentský rukopis Flooda a Alana Mouldera na prezentaci písní podepsal více než pozitivně, v rámci nápaditosti to stále trochu drhne a často se celý koncept skladby rozplyne do smutného prázdna ("Bad Habit","Milk & Black Spiders") nebo dokonce vůbec nezaujme ("Providence", "Stepson"). Přesvědčivě tak nakonec z celé desky vyznívá pouze singlový "Inhaler". A když se k tomu přičte ještě povedené instrumentální intro "Prelude", je celkový pocit poněkud rozpačitý. Snad budou na čtvrté studiovce více odvážní a drzejší a nezaleknou se výraznějších experimentů, které by jejich hudbě dodaly větší šťávu.

---

Album: Foals - Holy Fire
Průměrné hodnocení: 6,6/10
Celkový čas: 49:50
Skladby: Prelude, Inhaler, My Number, Bad Habit, Everytime, Late Night, Out Of The Woods, Milk & Black Spiders, Providence, Stepson, Moon