Makrorecenze 'The Sweet Escape' Gwen Stefani

12.03.2007 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Zatím se zdá, že od sólového počínání si dá Gwen Stefani na čas pauzu. Jednak to vypadá nadějně s reunionem devadesátkových hvězd No Doubt, jednak zatím nic nenasvědčuje tomu, že by druhé album "The Sweet Escape" mělo bodovat stejně jako prvotina "Love. Angel. Music. Baby.". Mnoho nadšení nepanuje ani v naší makrorecenzi.
Gwen Stefani - The Sweet Escape
© facebook interpreta
Ač to čekal málokdo, "Love. Angel. Music. Baby." se pro Gwen Stefani stalo jen těžko přeskočitelnou laťkou. Sedm milionů prodaných kopií, stejný počet nominací na Grammy a do třetice sedm úspěšných singlů. Na druhou sólovku "The Sweet Escape" proto byli nadržení nejen fanoušci, ale i škarohlídi, kteří se těšili, že čím větší úspěch měla prvotina, tím větší bude její pokračovatel propadák. Kdo po jejím vydání může být spokojen více, se zástupci obou táborů shodnou jen těžko, objektivní pravdu ukáže až budoucnost. Co se týče odborných ohlasů, projevy zklamání nejsou pražádnou výjimkou, spíše naopak. Stačí se pročíst naší makrorecenzí, která po hlavní, sedmdesátiprocentní recenzi Lukáše Franze albu v průměru uděluje lepší průměr (zcela přesně 5,4 bodů).

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Miroslav Böhm - 4/10

Gwen Stefani mi možná uchvátila ve slušně zaběhlé, vcelku originální a hlavně energií nabité rockové skupině, ale na dráze sólové toho už příliš nenabízí. Její sólový debut mě nikterak nenadchl a celý humbuk kolem něj jsem bral jen jako chvilkové poblouznění, které brzy pomine. A druhá placka všechno jen potvrdila a urychlila. Hudební postmoderna v pilotním singlu "Wind It Up" je možná alespoň originální, ale otázkou zůstává, jestli je ještě poslouchatelná. Poté přijde na řadu série tří písniček, které jsou bezbřehou poctou výrazu naprosto tuctový pop a zbytek alba mírně zapáchá laciným parfémem průměrných reklamních motivů, které jen producent rozvedl do kompaktnějších celků. Kulturní zážitek ze tří po sobě jdoucích reklam na vaší platební kartu či jedné písničky z alba "The Sweet Escape" je tak většinou zcela totožný. Už aby holka zase dostala za záda pořádnou kapelu a prořízla svým charismatickým hlasem nějakou tu kytarovou vypalovačku. Tudy totiž cesta nevede a vypadá to, že už to bude jen horší a horší.

Honza Průša - 4/10

Ačkoliv považuji pop téměř za sprosté slovo, existuje pár výjimek z této sféry, které si rád poslechnu. Gwen Stefani je jednou z nich. No Doubt a zejména deska "Rock Steady" mne opravdu zasáhla a protože od jejího vzniku uplynulo hodně vody, vzal jsem zavděk alespoň druhou sólovkou jejich frontwoman. A jak u mne zabodovala? Na rovinu říkám, že kdybych desku nerecenzoval, odložil bych ji s druhým nebo třetím poslechem a raději sáhl po čemkoli od No Doubt. Už grafická podoba bookletu představuje Gwen jako umělohmotnou pop star a i hudebně je deska podobně umělá. Jódlování ve "Wind It Up" nechápu, smyčce ve "4 In The Morning" nepomůžou překonat její plytkou melodii. Zaujme až "Early Winter", jednoduchá učebnicová popbalada, která sice nepřináší nic světoborného, ale alespoň se příjemně poslouchá. Spolu s "Fluorescent" a nasoulovělovou "U Started It" tvoří příjemnější část alba, tak nějak jsem si představoval, že bude vypadat celé. Ale úplně nejvíc se povedl rytmický duet "Yummy" s plačícím miminkem a téměř industriálním závěrem. Jediná píseň, která mě fakt na sto procent baví. Ale na dlouhohrající desku je to zatraceně málo.

Radek Antl - 5/10

Na "Love. Angel. Music. Baby." mě nejvíc bavila ta stylizace do rozmazlené kočičky, co má za lubem samé nemravnosti. Hravý, lechtivý bubble-pop electric s občasným citovým ubryndnutím (o dost méně zábavným) a hlavně nad věcí. Supersexy zvuk, pro jehož dosažení má Gwen nejlepší hlasové předpoklady. Čili dá rozum, že na "The Sweet Escape" mám nejraději zvrácenost "Wind It Up" (ó, jaký jsem úchyl) a pak už spíš jen fragmenty. Citové investice, kterými už Gwen nebryndá, ale rovnou cáká, mě ani tentokrát moc neberou, zní jako by Madonně z odpadkového koše vypadly. Chápu, že mamce táhne na čtyřicet, zvážněla a zřejmě si zvykla na svůj klid. Ale co to mění na tom, že když si odmyslíte onen působivý sound, je "The Sweet Escape" oslňující podobně jako "Umučení Krista" bez bolesti a krve? Ano, tohle se v dnešním popíku týká minimálně devíti případů z deseti, zdaleka ne u tolika případů si to ovšem uvědomuji tak markantně. Gwen Stefani má na mnohem víc. No doubt.

Eva Balaštíková - 5/10

Takhle by to tedy nešlo. A není to v tom jódlování. Kupodivu. Bavorská vsuvka se po dané době stane nadstandardním zpestřením, u kterého si sice vybavíte společenské aktivity na vsi u doktora z hor či korzetové stejnokroje (popřípadě vinné klobásy), ale v konečné fázi to vyprovokuje alespoň něco. Ať už je to cokoliv. Tato vlastnost bohužel zbytku alba chybí a nahrazuje ji pro Gwen Stefani neobvyklá sterilita a šeď. A co může být horšího, než když si kabaretní zpěvačka začne přivydělávat v samoobsluze u regálů s jogurty a češe si vlasy do síťky... Debut "Love. Angel. Music. Baby." se dá vystihnout jednoduše slovem výborný. Kolekce hitů předurčená k tomu, aby si je před zrcadlem předzpívával každý transvestita od Prahy až po Tokio. Správný podíl lesklých předmětů neidentifikovatelného účelu, kýč s příchutí jahodových marschmallows a nevkusný odstín Soft Shine 488 rtěnky Astor. "The Sweet Escape" by si chtěl udržet dřívější provokativní tvář v luxusním kazetovém balení, bohužel se nechtěně zamkl ve zlaté kleci a zbyl mu jen podbízející se tón. Náboj, který v minulosti způsobil humbuk kolem "Love. Angel. Music. Baby.", se vytratil. Jak mi je to líto, bez ironie a s kamennou tváří. Ale jedno se nezměnilo, až budu v jejím věku, chci mít stejně krásné nohy jako ona, to zas jo.

Pavel Novák - 5/10

"Love. Angel. Music. Baby." obsahovalo několik naprosto skvělých písní a i když dnes už pro mě není tak atraktivní jako před dvěma lety, pořád ho považuji za originální a příjemnou deskou. Avšak už s uvedením pseudojódlovacího singlu "Wind It Up" (to, co Gwen předvádí, má do jódlování opravdu hodně daleko) jsem se začal obávat, že nová deska bude totální propadák. I když přece jen by se na něm našlo pár povedených kousků jako "Early Winter", "4 In The Morning", "Wonderful Life" nebo "Orange Country Girl", což sice dle mého soudu je žánr, který Gwen až tolik nesedí, nicméně skladba je to skvělá. Oproti tomu "Don't Get It Twisted" nebo "Now That You Got It" je styl, který mě v podání Gwen opravdu nebere. Totálním průserem je Pharrellova "Yummy", která zní jako nepovedená parodie na "Milkshake", se kterým kdysi v jeho produkci bodovala Kelis. Jak mě první deska dostala, druhá mě nechává chladným a s lítostí musím říct, že moje nejhorší obava se naplnila: "The Sweet Escape" zní jako kolekce béček a nevydaných skladeb, které se nedostaly na předchozí desku.

Dan Hájek - 6/10

Matějská pouť mohla díky letošní příznivé zimě běžet klidně bez přestávky, a kolotočáři tak mohli vydělávat majlant; oproti nim si vlekaři mohou leda rvát své vlasy. Nemalý tok financí směroval i na konto Gwen Stefani, "Love. Angel. Music. Baby." bylo natolik v kurzu, že mu nešlo nikterak uniknout. "The Sweet Escape" je však oproti tomuto kusu slabším odvarem. Sešlost je to stejně potrefená, to je pravda, ale místy je ona hranice konzumu nakažena přemrštěným sladkým lepem. Mám rád cukrovou vatu, popcorn, kýčovitě zabarvené žužu, karamelky, čokoládové bonbóny a jiné dobroty. Vždy se jich na poutích přejím, až je mi špatně, ale jednou za čas mi to nevadí. Jde přeci o srandu, užít si ten den v poněkud jiném světě. A se stejnou přeplácaností vtrhla do mých uší i Gwen. Mám tu holku rád, to žádná, ale lekce jódlování mě na obou koncích desky příliš nebere, očekávání měla vyšší level (tak o dva stupně?). Tentokráte si mě spíše získala poklidnějšími trefami do černého ("Early Winter"), přesto se nemůžu ubránit dojmu, že zde více o sebe narážejí povedená místa s těmi hluchými, což je docela škoda. Do třetice to snad klapne lépe!

Jaromír Koc - 6/10

S druhou deskou Gwen Stefani mám takový malý problém. Možná je to tím, že mě na rozdíl od prvního alba neoslovil pilotní singl "Wind It Up", možná proto, že mi připadá, že deska "The Sweet Escape" vychází až moc brzy po Gwenině povedeném debutu "Love. Angel. Music. Baby." a nebo je to tou dle mého neupřímnou, nabubřelou a zlatem protkanou image, která byla Gwen na nové desce přiřčena. Je určitě fajn, že na albu kromě Gwen hostuje mnoho zvučných jmen - Pharrell Williams, Akon nebo dokonce Martin Gore z Depeche Mode. Poslední jmenovaný se mihne v písni "Wonderfull Life", kterou pro Gwen i složil, ale rozhodně to nepatří k tomu nejlepšímu, co Martin kdy udělal. Zvukově je deska opět výtečná, ale hudební nápady a obrovské množství vykrádaček a samplů už na mě moc nepůsobí. Suma sumárum, deska "The Sweet Escape" není rozhodně špatné album, ale kouzlo a do jisté míry nadsázka, která byla z debutu cítit a všechny lákala, na této desce prostě chybí. Gwen vsadila na jistotu, ale v tomto případě malinko přestřelila.

Michal Koch - 6/10

Celkem dlouho jsem přemýšlel, jak by se dala tahle deska zařadit. Ne že bych škatulkování nějak zásadně potřeboval k životu, ale u této nahrávky mi to přišlo zajímavé. Styl bych nazval uměleckým popem. Vedle vydařených hitovek s chytlavými melodiemi, které si jeden pobrukuje už při prvním poslechu (titulní "The Sweet Escape" nebo "Wonderful Life"), je tu totiž taky pár pěkných divočin - jako třeba náznaky jódlování ve "Wind It Up" nebo téměř psychedelický závěr písně "Yummy". Album doslova přetéká nápady a je všechno možné, jenom ne nudné. Otázkou pro mě zůstává, zda se jako velké umění jenom netváří, zda si na něco nehraje. Jako bych to Gwen ne tak úplně věřil, že netvoří tak trochu na efekt, s prvotním záměrem překvapovat za každou cenu. Ale to je samozřejmě jen dojem, jak to je doopravdy, ví jen zpěvačka sama. Nicméně jistá vykalkulovanost, kterou z nahrávky cítím, mi nedovolí, abych si ji doopravdy zamiloval, byť kvalitu jí upřít nemohu. Trochu víc srdce by to chtělo.

Karel Veselý - 6/10

Když se mluví o smrti alba jako formátu, říkám si, že to není zase tak horké. Nicméně v případě Gwen Stefani musím souhlasit, že někdo by měl zůstat jen u singlů, maximálně EPček. "The Sweet Escape" totiž není až tak album, jako spíše zoufalý pokus naplnit alespoň 50 minut stopáže, kterou by se u Universalu nebáli vydat na CD nosiči. Málokdo si asi vzpomene, že Gwen ještě předloni mluvila o tom, že chce vydat EP s písněmi, které se nevešly na "L.A.M.B.", postupem času se z něho stalo regulérní druhé album. Měla zůstat u toho prvního, "The Sweet Escape" je zmatená splácanina hip hopu, r'n'b, electra, new wave a několika písní, které zní jako coververze Def Leppard. Gwen mě znovu nepřesvědčila, že by měla nárok na označení nadžánrové divy, do které se situuje (a už vůbec ne nové Madonny), a zatímco první album (a sedm singlů z něho) stálo na povedených produkcích, druhé naopak potápí nevalná forma The Neptunes. Pharrell jí sice napsal asi nejúchylnější popový track posledních let "Wind It Up" s jódlováním a samplem z muzikálu "Sound Of Music", ale že to bude hit, si nemohl myslet ani on. Nejlepší skladby tak pochází od Tony Kanala, což mimochodem naznačuje, že teď už se můžeme těšit na návrat No Doubt.

David Věžník - 7/10

Gwen to měla vošéfovaný dobře. Dneska je potřeba šokovat. Třeba úplně jiným stylem, než který byl ke slyšení u domovské kapely. Dobrý producent, dobrá image, dobrá deska. S dvojkou už ten šok není tak velký, ale ty tři zmíněné věci pro ni vlastně platí taky. Na "The Sweet Escape" se Gwen Stefani představuje hlavně ve dvou polohách - minimalistické (reprezentované skladbami "Orange County Girl", "Yummy" nebo "Breakin' Up") a popíkové ("4 In The Morning", "U Started It"). Zapomeňte na Hollaback, ta druhá tvář jí momentálně sedne trochu víc, jako třeba ve snad nejlepší skladbě z alba "Early Winter". Taky se fajn poslouchá, když obě polohy protne ("Fluorescent" i pilot "Wind It Up", přestože vše, co chtěl říct, řekl během první minuty), když odkazuje na šedesátky (titulka s Akonem, který tady překvapivě tak moc nevadí) nebo na devadesátky (skoro všechny ostatní popiny). Ta deska zní svěže i retro a vždycky zábavně ("craziest shit ever"). Líbí se to mnohým omezeným českým rozhlasovým hudebním dramaturgům i náročnějším posluchačům a přitom to nepřekročí povolenou míru vkusu. A tak to má být.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY