Rapper Grey256 na desce "Tentokrát" všem mladým pop-rockerům ukázal, jak se to dělá. A přitom to má jako vedlejšák

21.04.2024 08:00 - Honza Balušek | foto: Warner Music

Grey256 patří mezi spousty mladých rapperů, o nichž na musicserveru kromě pravidelného komentáře hitparád nepíšeme. V redakci totiž nemáme žádného teenagera, který by jim rozuměl. Jednadvacetiletý interpret se nyní rozhodl nahrát rockovou desku. Výsledkem není vtip, ale opravdu povedené album "Tentokrát".
8/10

Grey256 - Tentokrát

Skladby: Tentokrát, Love me, Drink, Týrám, Daily, Čas běží, Trápení, Dobrý večer, Zítra, Novej den, Dopisy, Nezapomínám, cool
Vydáno: 15.3.2024
Celkový čas: 35:40
Vydavatel: Warner Music
Grey256 na mladé rapové scéně rozhodně nehraje druhé housle. Mladší bratr Doriana debutoval v roce 2019 songem "LALALA", který jen na Spotify nasbíral přes dvanáct milionů streamů, a dosud vydal tři řadovky, jedno EP a ještě se stihl podílet na skladbách kolegů.

Mladý a neklidný interpret ale loni začal více zpívat, singl "Daily" hrál na koncertech jen akusticky s kytarou (živák z Majálesu) a cesta k rockové desce byla umetená. Machine Gun Kelly po česku? Tak jednoduché to přece jen není.

Kromě Greye se hlavní personou alba stal producent a člen kapely John Wolfhooker Filip Vlček, který už trochu kytarovější tvář vtiskl třeba Benu Cristovao. Jeho producentské schopnosti zasahují i do jiných žánrů, na "Tentokrát" se ale správně rozhodl držet striktně modelu kytara-basa-bicí a případně pro dokreslení dodal trochu elektroniky. Greyovy odpíchnuté hitovky totiž nic víc nepotřebují.

A když už, jedná se jen o kořenící ozvláštnění jako třeba v jedné z mála pomalých písní "Dopisy", v níž se na necelých dvacet sekund ozve v posledním refrénu sbor. Někdy se opravdu jen na okamžik do uší zařízne ostrá, škrkající kytara. A poslouchat naprosto skvělé bicí a basu ve vypalovačce "Dobrý večer" přináší nečekaný zážitek. A ten break na bicí v "Týrám"? Tady si Adrian Janeček (jinak bubeník také z John Wolfhooker, který nabubnoval celou desku) opravdu udělal radost.

Na to, že hlavní aktér strávil několik minulých let uvnitř rapové scény a jeho věk jen těsně překročil dvacítku, skládá písničky s obdivuhodnou lehkostí. Chytlavý refrén střídá ještě chytlavější, bez problémů za sebe chrlí potenciální hity a ještě to zvládá s klidnou ležérností. Mezi nejlepší kousky patří titulní "Tentokrát", letní hitovka "Love me" nebo skvělým zvukem kytary a opravdu povedeným bridgem podpořený song "Novej den". Vyloženě špatnou skladbu ale mezi třinácti položkami nenajdete ani omylem.

Svým zvukem mezi ostatní sice vůbec nezapadá taneční ducka (a velký hit na streamech) "cool", jednalo se však o první spolupráci s Vlčkem. Song ve výsledku po všech těch kytarách studiovku alespoň netradičně uzavírá.

Grey sice, jako naprostá většina jeho rapových kolegů, trošku matlá, ale stejně jako časté (ale vhodně použité!) anglicismy to nijak zvlášť nevadí. Jde mu totiž naprosto bez problémů rozumět a možná i díky své historii skvěle frázuje. Slova do rytmu seká tak, že by mu to mnozí ostřílenější interpreti mohli závidět, netrápí uši posluchačů ani dlouhými slabikami na krátké tóny, obrácenými přízvuky a podobně. A zpívá výborně. Nesložil si žádné tóny, při nichž by se dobrovolně a zbytečně dusil, naopak se jistě pohybuje na pevně vytyčeném vokálním území.

256ka se nečekaně vytáhl i jako textař. Ve zlomové "Daily" (ta se tady mimochodem nachází v nové, desce více odpovídající verzi) se sice ještě dočkáme rapových kravin typu "musím makat, abys potom nemusela, musím vydělat ty love, abys potom nemusela... aby bylo na barák, abys měla, co nemáš...", v ostatních písničkách se ale od všech klišé a prvoplánových hloupostí bez problémů oprostil. I když samozřejmě řeší hlavně vztahy, vše hladce funguje.

Občas se mu povede i skvělý obrat (časový posun do minulosti a budoucnosti v titulní skladbě: "Tentokrát to nebude stejně jako bude příště / Tentokrát to nebude stejně jako bylo naposled") nebo vtipný nápad ("Jsem ztracenej jak Dory, ale volnej jako Dobby" v "cool"). Za lyrický obsah by sice nedostal Magnesii Literu, ale v rámci pop-rockových vypalovaček jsou jeho texty úplně v chillu.

Grey256 si jen tak pro radost natočil desku, jakou by chtěly stvořit všechny ty mladé pop-rockové party, které nám na musicserver posílají své klipy či celá alba. A které po prvním poslechu odložíme, protože... prostě ne. Jasně, velký podíl má na nahrávce i Vlček, který nahrál všechny nástroje, ale kde nic není, ani čert nebere.

Teď ještě aby Grey zkusil poskládat kapelu a začal koncerty obrážet s pořádnou živou show, aby i děcka pod pódiem zjistila, že hudba má větší koule, když ji hrají skuteční lidé, a ne jen pouštěč za pultem.

Můžete mu to, prosím, někdo vyřídit? Je mi jasný, že žádnou recenzi od boomera číst nebude.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY