© Animal Music
Honza Balušek - "Hvězdy" jsou asi nejvíce možnou popovou tváří Jakuba Königa (9/10)
Vztah k interpretovi: První a třetí deska Obří broskve mě moc nebavily, dvojku miluju. Zvíře bylo moc fajn, ale na poslech Kittchena jsem ušima ani hlavou nikdy neměl. V Jakubovi Königovi se podle mě vždy bily různé polohy. Je introvert, ale chce vystupovat na pódiu. Je alternativec, ale vlastně má rád i obyčejné písničky. Rozhodně mu nevadí melodie, ale občas jsou mu na překážku jeho vokální limity a spíše deklamativní způsob projevu. Už u Zvířete jménem Podzim tvrdil, že z jeho pohledu jde vlastně o přístupnější skladby, u sólové novinky se snahou zaujmout i jiné než alternativní publikum vůbec netají. Vzhledem k úspěchu videoklipu k singlu "Hvězdy" se mu to možná i částečně podaří, nahrávka je ale i tak daleko od toho, co běžný český posluchač chce a dokáže poslouchat. Já jsem (ultra)popař, ale dejte mi zajímavý text, přímočarý beat, nějaký hook, a máte mě na lopatě i se složitější než sloka-refrén hudbou. Přesně to se povedlo Jakobovi na jeho sólovce. Zatímco bych se klidně obešel bez "Lamohlava", který mi svou temnotou na nahrávce nesedí, úplně jsem propadl skladbám "Dál", "Kašmír" a samozřejmě "Tatínkům". U té se Königovi povedlo natočit snad nejlepší rodičovský song, jaký jsem kdy slyšel. Ani mi nevadí těch osm minut délky, i když je mi jasné, že pro někoho to může být až neuposlouchatelné. Výhrady k desce můžu mít maximálně tak ryze osobní, ale moc oceňuju, jak i přes pouhých osm položek (a vlastně jen sedm písní) je každá z nich osobitou záležitostí s vlastním příběhem. Kombinace přístupů obou producentů dává desce barevnost, i když cítíte, že uvnitř je stále temná. Ale jen trochu. Jako celek jsou "Hvězdy" krásným dobrodružstvím i pro popaře, kteří se rozhodnou jednou za čas dát šanci jinak mnohdy neposlouchatelné domácí alternativě.
Dan Hájek - "Hvězdy" jsou ostře civilní proměnou Jakuba Königa (8/10)
Vztah k interpretovi: Vše okolo něj u mě začalo již v dobách Obří broskve, kdy se multifunkčnost Kubova talentu začala vytvářet a postupně odhalovala nové možnosti. Ona vývojová cesta od zmíněných počátků vždy poukazovala na nějaký ucelený koncept a jednotné hudební výrazivo v jeho vlastních tvůrčích přístupech. Kittchen se pro něj stal důležitou mezistanicí a posunul jej k nejvýraznějšímu milníku v podobě Zvířete jménem Podzim. Vedle toho se plně rozjela výtvarná stránka věci, psaná pak nezůstala nijak pozadu (členitý román "Vřeteno"). "Hvězdy" však Jakuba Königa zastihují na nové startovací čáře, na níž je čistě za sebe, civilně otevřený a nijak se nemaskující. Po ruce k tomu měl ostřílené parťáky, Petra Ostrouchova a Aid Kida, oba mu v mnoha ohledech pomohli dát všemu nějakou pevnou strukturu, vyjít z jeho přerodů v osobním i hudebním životě a najít nové výrazivo. Vedle toho se snažili zachovat členitost jednotlivých skladeb, v nichž můžete zaslechnout jeho dřívější tváře, na které nyní nahlíží s nemalým časovým odstupem. Protíná se tu elektronika s akustikou - po dunivém "Mejdanu" srazí do kolen nádherně obrazotvorná věc "Tatínci". V těchto chvílích König nechává nahlédnout do svého nitra a ukazuje, v jak nemalé míře k mnoha věcem nyní přistupuje zcela jinak. "Dál" nebo titulní "Hvězdy" jsou asi nejpřístupnější tracky v jeho dosavadní diskografii. "Hvězdy" jsou nepřeslechnutelným albem, na němž hlavní aktér staví na civilních tématech a v nemalé míře ponechává prostor pro posluchačovu představivost. Malou skvrnkou nejistoty je ale zjištění, že vedle důmyslné "Řeky" Lenky Dusilové (taktéž v Ostrouchově režiji) tato deska nevykročí z jejího stínu.
Jiří V. Matýsek - Jakub König je díky Petrovi Ostrouchovovi na "Hvězdách" konečně doopravdy svůj (7/10)
Vztah k interpretovi: S tvorbou Jakuba Königa se ve většině případů míjím. Přesto jej uznávám jako nepřehlédnutelnou osobnost alternativní scény, ale ani Kittchen ani Zvíře jménem Podzim ve mně nevyvolává záchvaty nadšení. O "Hvězdách" Jakuba Königa se už s předstihem mluvilo jako o adeptovi na album roku nebo hudební události podzimu. Tyhle nálepky mě vždycky přinutí zbystřit a ověřit si, co se za těmito označeními skrývá. Jestli se deska multitalentovaného umělce objeví ve výročních žebříčcích, je asi bezpředmětná otázka, otazníky ale visí nad její pozicí. A pokud bude vysoko v osobních výběrech, je to samozřejmě úplně v pořádku. U mě to ale s vysokou pravděpodobností nebude. Albu v každém případě prospělo, že se jeho produkce ujal Petr Ostrouchov v tandemu se zvukovým kouzelníkem Aid Kidem. Na co hlavně prvně jmenovaný sáhne, to se povede a prvnímu Königovu počinu, který vydal pod svým vlastním jménem, vtiskl řád a svou typickou hudebnost, kterou chytře elektronikou čeří právě druhý jmenovaný. Je to další ukázka vzájemného přizpůsobení, které Ostrouchovovi tak dobře zafungovalo u Mišíka, Dusilové, Kemela nebo Dunaje. Tady moderní Königovo písničkářství zahalil do zvukového kabátku, který jeho muziku zpřístupnil, uhladil, ale zároveň ji nepřipravil o výraz. Jde třeba o Jakubův zpěv-nezpěv, který je někdy příjemně civilní, ale jindy prostě ruší, nebo jeho místy poněkud specifická poetika v textech a verše. Například u "jsem high jako Rakoncaj" se nemůžu rozhodnout, jestli je to geniální, nebo mi to rve uši. Po několikerém poslechu jsou "Hvězdy" asi tím nejlepším, co Jakub König natočil. Je tady skutečně za sebe, neskrývá se za maskou nebo za početným ansámblem a do textů odráží své vlastní prožitky ("Nádech", uvěřitelní "Tatínci", temný "Lamohlav") i v zásadě výtvarné vidění světa. Ne, album roku to pro mě rozhodně nebude, přesto je to velmi příjemná a zvukově bohatá nahrávka, kterou je radost prozkoumávat - ať už jsou to básnické zákruty nebo mnohovrstevnatá produkce, která pluje někde mezi kytarovým písničkářstvím a elektronickou abstrakcí. A to je vždycky plus.
Jan Trávníček - Prosím, už ne (4/10)
Vztah k interpretovi: Období Obří broskve jsem propásl, ale od debutu Kittchena jsem slyšel všechno, co dosud vydal. Kdykoliv dojde řeč na to, jak fungují více či méně povedené snahy o hudební publicistiku, snažím se druhé straně vysvětlit svůj pohled na věc. Například že mám za to, že by se muzikanti s pisálky neměli kamarádit, že by se s maximálním hodnocením mělo šetřit nebo že by čtenáři měli vždy dávat pozor na jméno autora a vybrat si z nich ty, kteří píší a vnímají hudbu podobně jako oni sami. A naopak. Sám se tím snažím řídit, a proto třeba vím, že když kolega Honza Průša něco vychválí do nebes, já si k té desce cestu pravděpodobně nenajdu. Není v tom žádná zášť, prostě jen v hudbě hledáme každý něco jiného. Výjimky nacházím třeba u tvorby obou členů už rozpadlých Kieslowski, Nylon Jail nebo několika zahraničních jmen, výše řečené ale dvojnásob platí u všech projektů Jakuba Königa. A i jeho nejnovější počin na mě už zase působí jako album, které chce být opět o fous blíž mainstreamu než jeho předchůdce, ale pořád se za to trochu stydí, a tak tu proměnu nedotáhne. To ale platilo už v dobách, kdy vystupoval ještě jako Kittchen. A i tentokrát mám přes upřímnou snahu problém najít na "Hvězdách" pozitiva. Trvají sice jen necelých 38 minut, ale je to tak rozvleklá deska a hudební motivy na ní jsou tak repetitivní a outra tak zbytečná, že máte pocit, jako by byla dvakrát delší. König na ní navíc nezpívá, a tak nejen že svým hlasem nepředává žádné emoce, ale jeho povídání do hudby, kdy slova láme v půli a vyslovuje je velmi pomalu, dělají z nahrávky nekonečné čekání na to, až alespoň řekne něco zajímavého. A on to řekne. Dvakrát. Sympatická je část, kdy mluví o vytahování střepu v písni "Dál", povedla se mu i slovní hříčka se slovem "nejistý" a vůbec celý text v jinak až příliš dlouhé skladbě "Tatínci". Ale to je taky všechno, a proto se na domácí alternativní scéně rád vrátím třeba k Bratrům Orffům, Čárám života, post-hudbě, slovenským Modrým horám nebo prozkoumávání Kvlt Crew. Jestli se v osobním životě autora osmidílné sbírky pohnuly věci správným směrem, tak mu to jedině přeju, ale coby argument pro vyšší hodnocení jeho díla to neobstojí. A tudíž bohužel i tentokrát platí, že poslouchat jeho "Hvězdy" pro mě bylo utrpením. Ne takovým, jako když jsem své uši nechal zbičovat tvorbou Evy Burešové, a proto nejdu číselně tak nízko, ale přesto to bylo náročné. A jsem proto rád, že absolutní rýmy typu "Kluci jsou fájn / holky jsou fájn", nesmysly o "koníčcích noci" nebo podivnou mezihru "Na konci světla" už po dopsání těchto řádků znovu neuslyším.
