Druhá polovina šedesátých let se nesla ve znamení uvolňování opratí komunistického režimu. V hudbě se začal stále více projevovat vliv Beatles, rokenrolu a rocková hudba jako taková začala zapouštět kořeny. Vznikaly kapely s anglickými názvy, stále více písní bylo převzatých z bohatých zahraničních katalogů, vznikaly první beatové festivaly a vliv rádia Luxembourg byl cítit na každém kroku. Zpěváci si také stále víc dovolovali i v textech a všem se zdálo, že se blýská na lepší časy.

Takzvané pražské jaro se však vůbec nelíbilo Komunistické straně v Sovětském svazu, a tak se rozhodla zakročit půl milionem vojáků, kteří přišli navštívit naši zem. Výsledkem byly desítky mrtvých a stovky raněných. Snad ještě víc pak působily věci, které nebyly na první pohled vidět - deziluze, ztráta naděje, pocit marnosti.

Tato fakta reflektovali i někteří interpreti tehdejší populární hudby ve své tvorbě. I oni před okupací zpívali s velkou energií a entuziasmem, poté (a především během normalizace) na ně však dolehla deka strachu, úzkosti a obav o budoucnost nejen svou, ale celé kulturní scény. Období normalizace jim dalo za pravdu. Bylo děsivé.

V roce 1968 existoval v rozhlase populární pořad s názvem "Písničky s telefonem". Tehdejší rozhlasový redaktor Karel Tejkal na něj v rozhovoru pro týdeník Téma vzpomíná: "Byl to v té době slavný pořad. Ten, když se vysílal, tak lidé šli raději k rádiu než do divadla nebo biografu. Vysílal se živě a to byl unikát. Do té doby se každý natočený pořad musel přepsat, písařky nohama ovládaly magnetofon a posouvaly pásek dopředu a dozadu. Přepisovaly vše doslova a teprve podle toho papíru se to stříhalo. Unikátnost 'Písniček s telefonem' spočívala i v tom, že jsme si třeba dovolili zavolat synovi prezidenta Antonína Novotného a vyptávali se ho na lumpárny v Artii (to byl v té době podnik a nakladatelství, zabývající se zahraničním obchodem - pozn. red.)."

Pojďme se tedy vrátit do roku 1968 a projít několik ikonických písní a jejich příběhy. Není to žádný výběr největších hitů, spíš připomenutí té doby ve známých i neznámých skladbách, které však mají dodnes své kouzlo.

---

Hned první skladba rozhodně nepatří mezi známé. Rok 1968 znamenal pro Petra Ulrycha především působení s kapelou Atlantis. Hned ráno 21. srpna se z rozhlasových ampliónů stále dokola ozývalo: "Zachovejte klid!" a to byla pro Ulrycha výzva k napsání stejnojmenného protestsongu. Pár hodin nato se zpěvák dozvěděl, z jakého místa vysílá brněnský rozhlas, a bez velké přípravy si právě v něm sedl před reportážní mikrofon a píseň nazpíval. Sám později vzpomínal, že si při zpívání všímal rozzářených tváří plných víry a naděje, které si nechtějí připustit ztrátu svých ideálů.

Právě tento song byl pomyslným viníkem Ulrychovy výrazně omezené koncertní činnosti a zároveň faktu, že deska "Odyssea", natočená v roce 1969, vyšla poprvé jako trezorové album až v roce 1990. "Zachovejte klid" našla své místo coby jedna z rarit na výběrovém trojalbu sourozenců Ulrychových "Půlstoletí", které v roce 2014 vydal Supraphon jako součást své Zlaté kolekce.

---

Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář nebyli jen sólovými hvězdami. V roce 1968 odešli z pražského Divadla Rokoko a na podnět skladatele a producenta Bohuslava Ondráčka založili trio Golden Kids. Svá vystoupení prokládali výjimečnými tanečními prvky. V repertoáru měli i převzaté skladby a jednou z nich byla nahrávka Boba Dylana z roku 1964 "The Times They Are a-Changin'", kterou českým textem opatřil Zdeněk Rytíř. Ten ostatně vymyslel název seskupení. Bonton nahrávku v roce 1997 vydal jako bonus k reedici původního LP Golden Kids "Music Box No. 1". Píseň v pozměněné aranži hraje Václav Neckář s Bacily na koncertních vystoupeních dodnes. Osud Marty Kubišové a Golden Kids zpečetila jedna podvržená pornofotka v roce 1970 a následný zákaz koncertování a vydávání desek.

---

Marta Kubišová však v inkriminované době natočila sólovou skladbu, která je spjata s obdobím okupace přímo bytostně, i když tak původně nebyla vůbec zamýšlena. "Modlitba pro Martu" původně vznikla jako skladba pro seriál "Píseň pro Rudolfa III.", respektive pro díl s názvem "Hrabě Monte Christo". Autoři Jiří Brabec a Petr Rada skladbu postavili na citaci J. A. Komenského: "Vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí." Původní název byl pouze "Modlitba", později se však o skladbě nemluvilo jinak než o "Modlitbě pro Martu". Nachází se na desce "Songy a balady". Na původní nahrávce Kubišovou doprovází studiová kapela ve složení Milan Dvořák (varhany), Angelo Michajlov (klavír) a Karel Černoch (bicí).

Onoho 21. srpna byla Marta doma v Praze a v noci ji maminka vzbudila se slovy: "Marta, Rusové jsou tady." Kubišová ráno rychle běžela nakoupit jídlo a po cestě viděla celou situaci ve městě. Skladbu tajně natočila už v rozpoložení poplatném dění v republice. "Modlitbu jsme točili někdy kolem 23. srpna. Jak mi bylo, nelze ani vyprávět. Sama píseň mi báječně sedla. K tomu ty okolnosti. Myslela jsem, že se snad zřítil svět. Na ulici jsem ale viděla naše statečné lidi, slyšela rozhlas, cítila ten nerudovský kvádr a jen jsem si říkala: Musím být z křemene," vyznala se později Kubišová.

V roce 1989 se píseň stala nepsanou hymnou sametové revoluce. Poslechnout si ji můžete i v aktualizované verzi z roku 2017.

---

Ani Karel Černoch se nebál říct vlastní názor. V roce 1968 byl členem kapely Juventus a společně vydali album s názvem "Páteční". Byly na něm hity typu "Ona se brání", nechyběly však ani skladby "Stůj, občane!" nebo "18 minut", které jasně popisovaly tísnivou a chmurnou atmosféru té doby. Proto byla nahrávka stažena z prodeje. Písni "18 minut" byla vyčítána paralela zkázy přicházející z kosmu s invazí vojsk Varšavské smlouvy a nikoho nezajímalo, že vznikla už v roce 1967. V této souvislosti nelze nezmínit zcela jinou skladbu - "Píseň o mé zemi", se kterou Černoch v roce 1969 vyhrál Bratislavskou lyru. Poté měl dva roky zákaz vystupování v médiích a návrat mu byl povolen až po zpytovací sebekritice, kterou mu nařídil tehdejší režim. Od skladby se distancoval a zároveň vrátil údajně nepřiměřenou finanční hotovost spojenou s výhrou. Reakce veřejnosti byla rozpolcená, část byla ráda, že ho zase vidí na televizních obrazovkách, jiní ho nazývali kolaborantem.

Jako pikanterii lze připomenout fakt, že jako doprovodný kytarista s Juventusem hrál tehdy ještě neznámý Petr Rezek a jednou ze zpěvaček byla i Lilka Ročáková, která nazpívala hit "Bylo léto, horké léto". Ironií osudu je, že po odchodu Karla Černocha na sólovou dráhu po sobě Juventus nezanechal ani jedno regulérní album.

---

I když si tento výběr písní neklade za cíl žádné kompletní zmapování písní o 21. srpnu, jedna skladba přece jenom chybět nesmí. "Bratříčku, zavírej vrátka" napsal Karel Kryl spontánně hned v noci 22. srpna jako okamžitou reakci na příjezd bratrských vojsk. Album se stejným názvem se skládalo z rozhlasových nahrávek a stihlo vyjít v březnu 1969 - ještě před nástupem tuhé normalizace. Hned na podzim roku 1969 odešel Kryl do exilu. Interpret v roce 1968 pracoval jako asistent scény v tehdejší Československé televizi, kde si vydělal 800 korun měsíčně. Letní dovolenou trávil Kryl s přáteli v Chřibech a právě tam u večerního táboráku je vyrušil hukot přelétávajících letadel. Během rychlého návratu domů Kryl kromě "Bratříčka" napsal i song "Tak vás tu máme".

"Další příběh se pak skrývá takříkajíc pod obalem desky. Autor fotografie na obalu původně navrhoval svoji fotku s dvěma mrtvými v průjezdu domu u pražského rozhlasu. To ale již v 69', kdy deska vyšla, nebylo možné. Takže nakonec se na obalu objevil chlapec s terčem na zádech," popisuje vznik vizuálu vedoucí sekce hudebnin knihkupectví Kanzelsberger v Praze Pavel Šulc. "Pokud vím, první náklad desky se prodal, byl hotov i dotisk, ale ten už nešel do obchodů a zůstal na skladě a někdy v polovině sedmdesátých let byl zlikvidován. Tehdy jsem dělal na brigádě ve vydavatelství Panton, takže jsem na vlastní oči viděl, jak přivezli na dvůr cirkulárku a celé krabice desek přeřezávali na půlky," říká český hudební publicista a rozhlasový dramaturg Josef Vlček.

Album "Bratříčku, zavírej vrátka" (jehož reedici vydal Supraphon v roce 2015) vyhodnotilo sedmapadesát hudebních publicistů v anketě časopisu Rock & Pop jako nejzásadnější domácí desku období mezi lety 1965 až 1990.

---

Také dnes umělci (a zpěváci obzvlášť) svým fanouškům pravidelně připomínají, co bylo, a varují je před možným návratem komunistů k moci. Vlastní názory na politiku této země se nebojí říkat David Koller, Bára Poláková, Tomáš Klus či jiní. Pokud se týká konkrétního data 21. srpna 1968, pro album "Nigredo" Daniela Landy vznikla píseň s názvem "1968".

"Cítím za události roku 1968 pocit ohromné křivdy. Dnes vypadá naše země tak, že s jejím vývojem a fungováním nejsem úplně spokojený. Myslím si, že je to hodně dané tím, že ji bolševik strašně dlouho decimoval, a v momentě, kdy se chtěla nadechnout, přijely armády z pěti zemí a udusily ji. Následovalo dalších dvacet let morální devastace. Hrozně mi to vadilo a byl jsem dlouho naštvaný na to, že jsme se tenkrát nebránili. Chtěl jsem napsat bojovnou píseň a ptát se, proč jsme byli jako ovce. Jenže když jsem si o těch událostech našel podrobnosti, pochopil jsem, že lidé nemohli dělat vůbec nic. Nešlo bojovat, nebylo jak. Ta píseň je konstatování, jak to tenkrát bylo, i mé zdůvodnění, proč jsme se nebránili," vysvětlil Landa v tehdejším rozhovoru pro server Novinky.cz.

---