Červená žíhaná mnoha barvami

Je jí dvaadvacet a má na svém kontě přes stovku nejrůznějších hudebních cen z celého světa, včetně šesti Grammy. A to jen díky jejímu country-popu. Řeč je pochopitelně o Taylor Swift. Teď se ale rozhodla zaútočit na daleko širší publikum. Evropo, a vlastně celý světe, připrav se, přichází "Red".

8/10

Taylor Swift - Red

Vydáno: 22.10.2012
Celkový čas: 65:10

Skladby: State Of Grace, Red, Treacherous, I Knew You Were Trouble, All Too Well, 22, I Almost Do, We Are Never Ever Getting Back Together, Stay Stay Stay, The Last Time, Holy Ground, Sad Beautiful Tragic, The Lucky One, Everything Has Changed, Starlight, Begin Again

Vydavatel: Universal

Ohodnoť toto album

Zatímco do této doby se singly Taylor Swift prosazovaly v Evropě jen sporadicky a nebýt "Love Story" možná by ji nikdo ani neznal, ve chvíli, kdy přišel "We Are Never Ever Getting Back Together", je jí všude plno. Něco se totiž stalo. Mladá Američanka zkusila udělat celkem obyčejný pop a zbytek světa zjistil to, co severní Amerika ví už dávno - Taylor Swift prostě hitové melodie umí zatraceně dobře. Chtělo to jen trošku jiný zvuk. A ten přišel s několika novými producenty, ačkoli tou hlavní hybnou silou je stále zpěvačka samotná.

Je to poznat hned na první písničce "State Of Grace", kterou nahrála společně s letitým spolupracovníkem Nathanem Chapmanem. Jestli jste někde četli, že se Taylor Swift nechala inspirovat U2, a nevěřili jste tomu, pak si poslechněte tento song. Kdekdo by vám mohl uvěřit, že se na něm podílel The Edge a jeho kytara. Nicméně ta největší změna zvuku přišla s dvojicí producentů Max Martin a Shellback. V jejich písničkách opravdu zapomenete, že dělala někdy něco jako country. Vtiskli jí zvuk plný beatů, elektronických modulací, lehké ztřeštěnosti, párty stylu a lehkého náctiletého feelingu. Tedy něco mezi Hilary Duff a Kelly Clarkson. Jenže je třeba dodat, že se podíleli na pouhých třech písničkách z šestnácti.

Jaký je tedy těch zbylých třináct skladeb? Na to neexistuje jednoznačná odpověď, respektive existuje - jsou hodně různorodé. Taylor se totiž rozhodla, že tentokrát bude experimentovat se zvukem a zřejmě proto neskončila pouze u zmíněných dvou jmen. Další velmi zajímavou persónou je například Jeff Bhasker. Tenhle producent, který může za poslední dvě alba Kanye Westa, na desku také přinesl svůj sound, ale šel na to trošku jinak. Zatímco Martin a Shellback její styl úplně překopali, Bhasker jej de facto ponechal a pouze jemně modifikoval. Výsledkem je vynikající "Holy Ground", postavená na dokonalé souhře bicích a baskytary, udávající hlavní motiv. A podobně neotřelý zvuk má i "The Lucky One".

To stále ale není všechno. Další jméno? Dan Huff - chameleon, který produkoval nahrávky Megadeth, Bon Jovi, ale hlavně LeAnn Rimes. Podobné mimikry nahodil i v případě čtvrté studiovky Taylor Swift. Společně s ní se podílel na třech věcech a každá je jiná. V titulní "Red" pouze o něco přiostřil styl, než na jaký jsme u ní zvyklí, ve "Starlight" si společně pohráli s taneční muzikou, jakýmsi dance-country, zatímco "Begin Again" mi připomněl poslední alba Jewel. A když už jsem u těch přirovnání, musím zmínit oba duety s pánskými protějšky Edem Sheeranem a Garym Lightbodym. Jak "The Last Time", tak i "Everything Has Changed" působí natolik depresivně, jako by patřily na "Twist The Truth" Lene Marlin. Obzvlášť první jmenovaná, kterou má na svědomí Jacknife Lee (R.E.M. nebo Snow Patrol), by tam sedla stylem, zvukem i rytmicky. Obě písničky a ještě "Sad Beautiful Tragic" ostře kontrastují s více či méně rozjásaným zbytkem desky.

Už ale dost cizích jmen. "Red" je totiž především album Taylor Swift, stejně jako ta tři předchozí. Rodačka z Pensylvánie si opět celé album složila a přes poměrně obsáhlý seznam jmen producentů si jej také produkovala a na celé desce je to znát. Její rukopis je pořád patrný a zřejmý. Nikam se nevytratil ani její cit pro melodii, charakteristický zpěv a už vůbec ne do všech stran sálající radost z muziky jako takové. Jen si prostě řekla, že by nebylo špatné vyzkoušet něco nového, nebo možná hledá zvuk pro další desku, nebo se jen učí se od jiných... Nutno podotknout, že učení jí jde skvěle, protože k většině ze zmíněných písniček má nějakou vlastní v podobném duchu. Pouze je v nich cítit více kořenů country, což vůbec nevadí, protože z něj přece vzešla. Navíc i ona sama přichází s vlastní invencí. Zářným příkladem je svižná, optimistická a na sluneční notu laděná "Stay Stay Stay", jejíž hlavní motiv je vystavený na ukulele.

"Red" je hodně barevné a stejně jako předchůdci i povedené album. Pokud jej rozpitváte na prvočinitele, zjistíte, jak moc zvukově skáče, nicméně posloucháte-li jej v kuse, máte pouze pocit, že si listujete výpravným popovým, pardon, country-popovým příběhem, který je velmi originální a poměrně kompaktní. Tak silný je tmel značky Taylor Swift. Pořád je velmi svěží a nebere se nějak extra vážně, i když už i na o něco smutnější notu zahrát umí. Snad poprvé je opravdu blízko Evropě a zbylému světu obecně, ačkoli po své rodné zemi stále ještě pomrkává. Uvidíme tedy, zda ji svět mimo Severní Ameriku přijme. Zatím je jisté jedno - doma ani přes stylové pokusy fanoušky neztratila a start alba s více než milionem prodaných alb v prvním týdnu z ní udělá jednu z nejúspěšnějších žen v americké hudební historii.

• . (Pepa, 26.10.2012 17:05) Reagovat

  Taylor je v poslední době na hudební scéně opravdu zvláštní úkaz, a člověku se až nechce věřit, že všechny ty Lady Gagy, Britney Spears či Rihanny tahle křehká dívenka bez skandálů v prodeji a úspěšnosti singlů strčí hravě do kapsy. Ačkoliv se start nového alba netypickým pilotním singlem zdál trochu rozpačitý, výsledek se povedl na výbornou, a přes 1 milion prodaných kusů RED za pouhé 4 dny je opravdu v současosti famózní číslo, zvlášť když ho dosáhla s druhým řadovým albem po sobě.
  
  

  • Re: . (jenik, 27.10.2012 05:11) Reagovat

    Ta nevinna, panenska divenka je jeji image.
    
    Stejny hovno, akorat naservirovano na jinym taliri.
    
    

    • Re: . (K, 27.10.2012 10:20) Reagovat

      A to, že se podílela na všech písních, na albu Fearless, které dostalo Grammy za Album of the Year znamená, že je "to sprosté slovo, které jste použil"? A, že Speak Now napsala úplně sama a vyhrála za ně další dvě Grammy taky? Ale nepovídejte...
      
      

• Úpadok popu. (Braňo, 27.10.2012 20:26) Reagovat

  Toto nemožno nijako inak nazvať, ako úpadok POPupárnej hudby.
  Tak ako sme zažívali mnohí obdbie nástupu synpopových skupín, cez pop Michaela Jacksona, Madonnu... chlapčenské skupiny 90 rokov, Nirvánu až po nový rock.pop, RnB balady, nástup rapu cez Eminema cez hiphop až po tanečné popové defomácie typu Rihanna (ak vynecháme americké country, známe iba v USA, bez akýchkoľvek možností poznať ázijskych umelcov), tak dnes sa nachádzame v akejsi divnej hudobnej bubline, skôr vákuu..., a chýba tu niečo.
  
  Už sa trh preplnil, a nastupujú účelové figúrky typu Katy Perry, aktuálne PSY, a aj Taylor Swift.
  
  Jej skladby sú rak popovo plytké, že je záhada, že sa to v USA tak dobre predáva, ale... asi to bude tým vákuuom, kde poslucháš nemá čo počúvať, a nové generácie hľadajú nové idoly, ovplyvnené lacnými speváckymi šou, ktoré každým rokom produkujú nové "idoly" a "talenty".
  
  Taylor Swift nemá ani výnimočný hlas, jej tuctový pop je iba marketing, presne v štýle Justina Biebera, ktorý má oproti nej, ako, mhrrr, mužšký interprét ďaleko viac mediálno-fanúšikovsko-marketingovej podpory, no nie v koncovej predajnosti, čo je paradox.
  
  Swift nemôže byť ani v pozícii Lady GaGa, a meniť image každý mesiac, lebo aj u nej sa začína prejavovať opotrebovanosť, a začína sa fáza umeleckej stagnácie, a čoskoro príde úpadok, nezáujem, ale kto vie, čím sa ešte dá šokovať.
  
  V prípade Swift nemôže byť ani extravagantná, ale ani príliš umelecká.
  Kdesi v strede, v snahe pre najširšie masy bude zobrazovaná ako mladé, síce sexi, ale americké poslušné a konervatívne dievča, aj ako protiklad Katy Perry, ktorej umelecká hodnota je tiež len vizuálna.
  
  Takéto pôsobenie na ľudí skrz média sa potom prejavuje v najmä predaji lacnej hudby, myslím umelecky aj finančne, čo potvrdzujú údaje o downloadoch.
  
  Album možno má 1-2 skladby, ktorémajú potenciál byť "zapamätovanejšie", ale o pár rokov si okrem tých, čo si kúpia jej album-y, nikto nespomenie ani na názvy skladieb.
  
  To je dnes údel novoej doby, preplnený trh novými umelcami najmä cez YouTube, a interaktivitou predaja.
  
  Kedysi si umelci zaslúžili svoje postavenie fyzickým predajom nahrávok, majú ikonický status, ich albumy a skladby každý pozná - typu Michael Jackson.
  
  Dnes stačí byť cudne sexi, spievať o láske a zlomených srdciach, s dávkou melanchólie alebo vtipu, a je to.
  
  Ale je choré, ak sa nám predkladajú speváci ako Taylor Swift ako export dokonalosti z USA, a hudba len z USA je považovaná za TOP - pričom taký country spevák Garth Brooks v USA predaj viac abumov ako Elvis Presley, v Európe o ňom takmer nikto nič nevie.
  A čo taká Ázia? To PSY a K-pop majú byť jej reprezentanti? Ále no ták...
  
  Buď je to úpadok, alebo čakáme na nového Jacksona, lebo všetko už bolo vymyslené, ide len o načasovanie, a Taylor Swift, resp. jej manažement to patrične využíva, novým albumom potvrdzuje úpadok, no niekomu sa to páči, v poriadku, na tom nič nie je, len nech sa to netvári ako niečo super-úžasné a umelecky kvalitné, žiaľ, oni nám to tak predkladajú, a mnohí tomu aj uveria.
  
  

  • Re: Úpadok popu. (fighter29, 27.10.2012 23:04) Reagovat

    Dobře si to napsal...
    
    

8/10

Recenze: "Four Hands" Ireny a Vojtěcha Havlových je jako zenová zahrada otištěná do tónů Čtyřruční hra na klavír vyžaduje vyšší stupeň muzikantské intuice a telepatie. Samozřejmě, pokud necháme stranou brnkání dětiček, jak roztomilé, na nejnižších stupních základních uměleckých škol. Irena a Vojtěch Havlovi... čtěte zde

Vydáno: 28.05.2024 18:30 v sekci Recenze

Nejvíc nej: Pět nejpovedenějších spoluprací multitalentovaného Yungbluda, hvězdy festivalu Rock for People Má za sebou tři desky, řadu křiklavých videoklipů a provází ho pověst lehce kontroverzního umělce. Jeden z hlasů současné generace se nebojí kombinovat žánry a překvapovat novými výrazy. Řeč je o Dominicu Richardu Harrisonovi... čtěte zde

Vydáno: 28.05.2024 08:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

8/10

Video: Apocalyptica si do nové verze "One" pozvala Jamese Hetfielda a Roberta Trujila Finská Apocalyptica udělala před téměř třiceti lety velice drzý krok. Trojice hráčů na cello, které zpoza bicích jistil jazzový bubeník, nahrála na svoje klasické nástroje album poskládané ze skladeb Metallicy. Část fanoušků... čtěte zde

Vydáno: 27.05.2024 13:05 v sekci Audio / Video | Video

8/10

Recenze: Cage The Elephant na šesté studiovce "Neon Pill" vyprávějí i o těch nejtemnějších osobních zážitcích Ke stálicím indierockové scény patří Cage The Elephant už od vydání debutového alba z roku 2008, které proslavila písnička "Ain't No Rest for the Wicked". Formace se nyní vrací po pěti letech od úspěšné desky "Social Cues" se svou... čtěte zde

Vydáno: 27.05.2024 00:00 v sekci Recenze

9/10

Recenze: Výběr Karla Kryla "To nejlepší" dostal na vinylu tu nejlepší péči Písničkář Karel Kryl se už dávno stal symbolem. A jako ten si ho interpretuje - a mnohdy překrucuje - kdekdo. Nekorunovaného krále protestsongu bylo letos na jaře všude plno, dožil by se osmdesátky. Při této příležitosti vydal... čtěte zde

Vydáno: 26.05.2024 08:00 v sekci Recenze