Orchestral Manoeuvres In The Dark - Děkujeme všem českým fanouškům za neuvěřitelnou trpělivost

28.01.2024 08:30 - Dan Hájek | foto: Orchestral Manoeuvres In The Dark

Orchestral Manoeuvres In The Dark loni vydali ceněnou desku "Bauhaus Staircase". V únoru se chystají na svůj první koncert do Prahy. Mají za sebou přes čtyřicet let na hudební scéně, takže témat k rozhovoru se sešla hned celá řada, nejenom těch ryze hudebních. Na otázky odpovídal lídr Andy McCluskey.
Na čtrnácté album "Bauhaus Staircase" jsme si ze všech vašich comebackových studiovek museli počkat nejdéle. Co vše se přihodilo od vydání "The Punishment of Luxury"? A jak moc do tvůrčího procesu zasáhl covid?

Napřed jsme vyrazili na rozsáhlé turné s "The Punishment of Luxury". Hned nato přišla šňůra ke čtyřicátému výročí kapely, ta vlastně trvala až do konce února 2020. A pak hádej co? Covid! Během něj jsem se natolik nudil, že jsem v sobě znovu našel nutkání psát, i když jsem si nikdy nemyslel, že někdy napíšu dostatek materiálu, aby mohla vzniknout celá deska. Následné finální natáčení a mix nabraly skluz, protože se Paul během této covidové proluky stihl třikrát přestěhovat (svůj dům a studio) a ještě se stal znovu otcem, v jednašedesáti letech.

Orchestral Manoeuvres In The Dark

Hudební legenda Orchestral Manoeuvres In The Dark (zkráceně OMD) vznikla v roce 1978, kdy Andy McCluskey a Paul Humphreys (kamarádi od základní školy v Meols) po účinkování v několika kapelách začali budovat vlastní projekt vycházející ze zvuku Kraftwerk. Následně spojili síly s klávesovým hráčem Martinem Cooperem a bubeníkem Stuartem Kershawem, kteří jsou bráni jako klasická sestava. Mezi prvními hity se objevují "Electricity", "Messages" nebo "Enola Gay". "Architecture & Morality", jejich třetí zásek v diskografii, si dnes nese již znak kultovní nahrávky. Albu dominoval nezaměnitelný zvuk kláves a výrazné melodické linky a přineslo kompozice "Souvenir", "Joan Of Arc" a "Maid Of Orleans".

Po vydání singlu "Dreaming" a výběrové kolekce "The Best Of" se pánové rozešli. Andy pod značkou OMD vydal v rozmezí let 1991 až 1996 tři alba - "Sugar Tax", "Liberator" a "Universal". Do nich se výrazněji otiskl jeho popovější přístup a cit pro hitově nabité songy. Posledně zmíněné přineslo i odklon k soulu a gospelu, po jeho vydání pak Andy tento projekt uložil na několik let k zimnímu spánku. V mezidobí skládal pro jiné umělce, autorsky se výrazně podepsal třeba pod debutem "Right Now" dívčí skupiny Atomic Kitten.

O dekádu později se OMD dávají dohromady, z plánovaného turné nakonec vzniklo i několik povedených nahrávek. Comeback stvrdila deska "History Of Modern" z roku 2010. Loni pak vyšla jejich čtrnáctá řadovka "Bauhaus Staircase", s níž se chystají na rozsáhlé turné po Evropě. V rámci něj v sobotu 10. února zcela poprvé zavítají do Prahy, vystoupení se uskuteční v SaSaZu.

U každé vaší studiovky si všímám nějakého uceleného tematického středobodu. Jak se to přihodilo, že jste, jak Paul několikrát v rozhovorech zmiňoval, natočili svoje nejpolitičtější album až takto pozdě (v kontextu vaší kariéry)? Co všechno tě při psaní textů naštvalo?

Po naší minulé desce, jak víš, přišly určité světové problémy, které nás hodně znepokojovaly. Plně věříme v demokracii, ale v poslední době někteří narcisté pomocí svých vlastních lží a skrytých zájmů kradou hlasy jiným. Donald Trump jako prezident byl katastrofa a bude ještě horší, pokud bude znovu zvolen. Egoistické lži Borise Johnsona vedly k brexitu. Ropné peníze se přes sportovní propagandu perou ve velkém, Vladimír Putin napadl Ukrajinu a tak dál. Prostě jsme potřebovali vyjádřit své pocity. Globální pandemie taktéž ovlivnila moje myšlenky a postřehy při psaní songů "Evolution of Species" a "Anthropocene".

"Bauhaus Staircase" prý taktéž obsahuje několik starších písní, které se dříve nedařilo dokončit. Která z nich je nejstarší a která vám při závěrečných krocích dělala největší potíže?

Nejstarší položkou je již zmíněná "Evolution of Species", ta ležela někde uložena celých čtrnáct let. Zjevně jsme potřebovali producenta Atoma™, abychom to mohli vše zremixovat dle našich představ a správně to zafungovalo. "Aphrodite's Favourite Child" jsem napsal před dvanácti lety jako dárek pro někoho, do koho jsem byl tehdy hluboce zamilovaný. Musel jsem pak dokonce i zažádat o svolení, jestli bych tuto píseň mohl použít, naštěstí mi bylo vyhověno. Hudební část "Kleptocracy" je tak sedm let stará, ale nemohl jsem k ní dopsat ten správný text, což se podařilo až nyní.

V promo materiálech o "Bauhaus Staircase" je citován tvůj výrok, že by ti všeobecně nevadilo, kdyby to byla vaše poslední řadovka. Hudebně vnímám, že vychází z tvých tvůrčích kořenů a dívá se i na současné zvukové formy včetně samplování. Taková "Slow Train" je ve vaší diskografii dost netypickým trackem. Není to právě ten hnací motor pro další nahrávku?

Víš, celkem pochybuji, zda jsme s Paulem schopni sebrat tolik energie, abychom znovu napsali opravdu silné a zcela nové album. Odmítáme vydat něco, co by bylo jaksi jen napůl dobré! Paul by taky rád trávil čas ve svém krásném domě na jihu Francie a věnoval se své malé dcerce. Navíc letos oslaví šedesáté páté narozeniny a chce si trochu užívat života mimo kapelu. Ale člověk prostě nikdy neví. (smích)

Desku doprovázejí i vynikající videa - ať už k titulnímu kusu, nebo ke dvojici "Slow Train" a "Veruschka". Poslední zmíněný vizuál odkazuje na vaši lásku k noirovým filmům (podobně tomu bylo u klipu k "Pandora's Box"). Co vás na těchto filmech oslovuje a fascinuje? Máte nějaký oblíbený?

Měli jsme velkou radost, že jsme mohli spolupracovat s neuvěřitelnou filmovou společností cine1080. Měli hromadu nápadů, které ovšem dokonale rezonovaly s našimi hudebními a textovými podklady. Samotný text pro "Veruschku" jsem napsal v moment, když jsem si uvědomil, že pracovní název akordové sekvence, kterou mi Paul poslal, byl shodný se jménem této modelky a herečky (Veruschka von Lehndorff - pozn. aut.). Posléze jsem si k ní něco málo dohledal a rázem jsem měl vše podstatné pro dokončení. Snažil jsem se svými slovy popsat inspiraci obrazy ze světa noir filmů. Samozřejmě miluji snímky "Sunset Blvd.", "Laura", "Maltézský sokol" nebo Hitchcockovu "Rebeccu".

Koho vlastně napadlo ztvárnit zde Porsche 550 Spyder, tedy stejný vůz, který vlastnil i hollywoodský herec James Dean?

Byl to Andy Whitehurst z cine1080. Ten přišel s ideou, že by zde šla využít vizualizace této motoristické legendy. Vlastně celý koncept tohoto videoklipu mě nadchl a zbožňuji jej.

V jednom z mnoha rozhovorů jsem si všiml, že posloucháš nemálo současné hudby. Kdo tě loni nejvíce překvapil? Který interpret nebo album?

Pravděpodobně mojí nejoblíbenější kapelou, kterou jsem objevil minulý rok, byli Walt Disco. Báječná muzika z Glasgow plná teatrálního goth glamu. Zaujali mě natolik, že jsme je oslovili, aby s námi vyrazili na naše evropské turné a byli našimi předskokany.

Pak mi neuniklo ani to, že jsi často zmiňoval Kraftwerk a jejich legendární track "Autobahn". Co tě tehdy tak zaujalo a jak tahle skupina ovlivnila zvuk raných nahrávek OMD?

Kraftwerk mi doslova změnili život, když mi bylo šestnáct let. V létě roku 1975 jsem v nějakém rádiu zaslechl právě "Autobahn" a 11. září jsem se pak rozhodl jít se na ně podívat do divadla Liverpool Empire. Seděl jsem tehdy na sedadle Q36 a pamatuji si to do sebemenšího detailu, protože to byl první den zbytku mého života. Miloval jsem na nich to, že byli tak radikálně odlišní a přesto stále muzikální. A tak intelektuální!

Před pár lety, když jste oslavili čtyřicet let na scéně, vyšla rozsáhlá retrospektiva pojmenovaná po singlu "Souvenir". Jsi člověk, který se spíše ohlíží do minulosti, nebo raději vyhlížíš blízkou budoucnost? Plánujete nějaké další reedice nebo jiné aktivity s vaším rozsáhlým archivem?

V mém věku je to spíš historie než nějaká budoucnost. Je to prostá numerická realita. Jsem ale velice hrdý na to, kolik jsme toho za ty roky napsali a natočili, a když je čas, rád se ke starším věcem vracím a poslechnu si je. Taktéž jsme měli to štěstí, že jsme dokázali oslovit tolik lidí a ti se stali našimi fanoušky. Díky nim máme pořád úspěšnou kariéru. Upřímně nemohu uvěřit, že po téměř čtyřiceti pěti letech stále hrajeme živě. A ano, plánujeme nějaké další reedice.

Ještě bych se na chvíli vrátil k "Bauhaus Staircase". To nakonec debutovalo téměř na vrcholu britského albového žebříčku...

Máš pravdu, stalo se číslem dva, nikdo totiž nepřekoná Taylor Swift. (smích) Bylo to však nejvyšší umístění za celou naši kariéru, potěšilo nás to.

Zajímalo by mě, jestli zpětně nelituješ rozhodnutí, že jsi po vydání řadovky "Universal" uložil OMD na několik let k ledu. Přece jen mezitím uteklo tolik času...

Tehdy asi nastal ten správný moment, abych se v těch devadesátých letech zastavil. Na chvíli jsem potřeboval dělat i jiné věci a zapomenout na OMD. To nám všem, nejenom mně, umožnilo vrátit se s novým entuziasmem a chutí znovu hrát a psát. Myslím, že to nakonec dopadlo nejlépe, jak mohlo, a jsem zpětně nesmírně šťastný, že jsme se jako skupina znovu sešli. Abych byl upřímný, nebyl jsem tehdy ani příliš spokojený, ačkoliv jsem se snažil psát pro jiné muzikanty a podporovat je. Možná mi taky došlo, že když jsi sám umělcem, který dosáhl úspěchu, je pak o to těžší zůstat i v jiné pozici.

V únoru sice odehrajete teprve svůj první koncert v Praze, vaši čtvrtou řadovku "Dazzle Ships" ale otvírá krátká kompozice, jež má v názvu právě jméno našeho hlavního města. Nedá mi to tedy se závěrem nezeptat: máš nějaký speciální vztah k naší metropoli?

Moc bych si přál, abychom v Praze již odehráli mnohem více koncertů. Je mi vážně smutno, že jsme se k vám jezdili jen občas podívat, přestože Praha a Česko jsou fakt krásné. Skladba na "Dazzle Ships" se doopravdy jmenuje "Radio Prague". Ve skutečnosti to vlastně byl volací znak komunistické propagandisticky založené rozhlasové stanice z počátku 80. let. Sbíral jsem tehdy zvuky studené války pro koláže a konkrétní hudební nápady pro samotné album.

A na úplný závěr - máš nějaký vzkaz pro české fanoušky?

Děkuji vám všem za neuvěřitelnou trpělivost. Konečně k vám přijedeme odehrát náš vůbec první koncert. Představíme svou novou desku "Bauhaus Staircase", ale samozřejmě zahrajeme i všechny hity. A hlavně: přijďte pozitivně naladěni, bude to velké!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY