Festivalová revoluce je tady! Téma budoucnosti hudebních přehlídek bude znít - trávník?

01.08.2023 08:00 - Jan Trávníček | foto: poskytnuto Mad Cool Festivalem

Cashless systém? VIP sekce v kotli? Tribuny za příplatek? Experimenty s kelímky? Nebo snad panelové diskuze? Nenechte se vysmát! Největší inovací, kterou jsem na evropských festivalech za posledních asi dvacet let viděl je - a to se podržte - umělý trávník. A neříkám to jen proto, že se jmenuju Trávníček.
Ale vážně - umělý trávník je taková revoluce, že si řekl o samostatný článek, protože byste jako návštěvníci měli vědět, proč po tom zatoužit. Je to téma. A je to něco, co na svém oblíbeném open-airu chcete, podobně jako tam chcete mít bazén nebo bytelné chatky na přespání (obojí mimochodem nabízí třeba mohelnický Fingers Up a je to naprosto super - jeďte se tam podívat). Ale k věci: trávníky jsou revoluce. Věřte mi. Vysvětlím proč.

Španělský Mad Cool Festival, z něhož pro vás právě v těchto dnech sepisuju reportáže, má umělým trávníkem vystlanou zem už několik let. I proto jsem toužil po tom jet se tam podívat. Že tam k tomu hráli Red Hot Chili Peppers, Lizzo, The Prodigy, Lil Nas X, The Black Keys, Ava Max nebo Sam Smith, byla samozřejmě ta hlavní motivace, nakonec ale po návratu domů ze všeho nejdřív píšu o trávníku.

Tím je totiž v Madridu vystlaná úplně celá festivalová plocha. Akce se koná na víceméně rovné placce, a jen co projdete branou, vaše nohy po celou dobu konání jiný povrch země nepoznají. A je to bájo.

Že to vypadá dobře na fotkách na sociálních sítích a můžete to využít i pro marketing, je pro samotnou událost sice fajn reklama, zdaleka to ale není to hlavní. To podstatné je, že díky tomu je ta zem měkčí a vy jste skoro jako na obláčku. Nezakopáváte, protože není o co. Můžete se kdykoliv a hlavně naprosto kdekoliv svalit na zem a koukat na oblíbeného umělce vsedě nebo i vleže. A nejen že po vás nelezou mravenci, ale ani se u toho necítíte jako špindíra, protože díky tomu trávníku tady žádná špína v podstatě neexistuje. Po návratu domů tak nehážete věci do pračky, protože jsou špinavé, ale leda proto, že jsou propocené.

Navíc ta tráva krásně chladí rozpálenou zem, což je zvlášť ve vyprahlém Španělsku extrémně potřeba. Jen si vzpomeňte na tu rozžhavenou hlavní cestu na hradeckém Rock For People, ale i na řadě dalších open-airů, na jejichž kompletní výčet zde není prostor. Na něco takového si určitě nelehnete.

Nebo se ve vzpomínkách vraťte k tomu, jak ještě několik dní po návštěvě maďarského Szigetu nebo rakouského Nova Rocku doma vykašláváte prach, který se na každém tamním koncertě zvedá někdy až do výše hrany pódia. Nehledě na to, že když právě hraje kapela, jejíž hudba dělá v publiku circle pity, mnohdy na ni přes ta oblaka prachu ani nevidíte. Na Mad Cool Festivalu díky těm trávníkům prach v podstatě neexistuje.

Další výhodou je, že celá pláň, na které se areál rozkládá, tak působí vizuálně příjemně. Zelená barva uklidňuje, a jelikož je díky trávníku akce na pohled hezčí, v lidech to automaticky vyvolává potřebu takové prostředí nezaneřádit. To je mimochodem myšlenka, na kterou se dělala nedávno i nějaká vědecká studie. Její závěry jsou přesně takové: nacházíte-li se na místě, kde lidé kolem vás odpadky po zemi nehážou, podvědomě vás to také nutí po sobě uklízet. A totéž platí opačně.

Zase si to ale nemalujme narůžovo, kolem jedné ráno už to tak pohádkově nevypadá a vratné kelímky se tady v Madridu válí taky. Ale to je hlavně proto, že za jejich vrácení zde nedostáváte peníze nazpět, takže jejich likvidace je pak na úklidové četě, která prostory průběžně prochází. Naprostou většinu dne ale v trávníku najdete maximálně tu a tam nějaký ten vajgl. Ale ani těch tu tolik není.

A když zaprší? Tady se v žádném blátě brodit nebudete. A nebudete se ani muset vyhýbat kalužím, jako to občas musíte dělat na rozbitém betonu v areálu likérky ve Vizovicích. Všechny až dosud zmíněné body jsou ale spíše sekundární efekty takovéhoto řešení.

Ze všeho nejvíc je podstatné, že to budou právě vaše nohy, které vám poděkují. To ony po třídenní štaci v podstatě kdekoliv vždy trpí ze všeho nejvíc a s trochou nadsázky se hádají se zády, kdo si o pozornost bude říkat víc. A ne že by vás snad po celodenním chození vůbec nebolely. Ta bolest ale je tak zásadní měrou menší, že to okamžitě poznáte. Když každým vaším krokem došlápnete do měkkého, bude to vaše tělo vnímat. Nehledě na to, že když vás nohy tolik nebolí, máte i se třemi a více křížky na krku více sil na to tancovat a fesťák si pořádně užít. Což přece chceme úplně všichni, ne?

Zdánlivě tedy zbývá už jen aplikovat to v praxi. A samozřejmě - dá se očekávat, že tam, kde už od revoluce točí rok co rok těch stejných třicet kapel a největší inovací na nich je, že si tam kromě buřta můžete nově dát i něco ve vegetariánském stánku, se ničeho takového nedočkáme. Setrvačnost a jistý zisk za stále stejné služby bude pro naprostou většinu českých, ale i evropských promotérů mantra, podle které spousta akcí pojede i v příští dekádě.

Stejně tak je asi naivní něco podobného očekávat na vesnické zábavě, kam lidi půjdou hlavně na pivo a nebude je trápit, že ty Wanastowky na pódiu jsou jenom revival. Tím ale tyto akce nevyčleňuju a netvrdím, že by nad tímto nápadem jejich pořadatelé také neměli minimálně popřemýšlet. Jen už zkrátka za ty roky tuším, kde mi pšenka nepokvete, a tak nejsem naivní.

Ale pak jsou tady ty důležitější eventy. Velké, prestižní festivaly se zahraničními jmény, které není třeba představovat. A pak taky pár menších, ale o to agilnějších přehlídek s odvážnými line-upy, které chtějí jít s dobou. A ty už by něco podobného mohly chtít udělat. Zvlášť když si to jejich organizátoři nejprve někde sami vyzkoušejí a lidi je o takové řešení třeba i díky tomuto textu a následné šeptandě začnou žádat.

Ostatně pamatuju si, jako by to bylo včera, kdy Zlata Holušová hlásala z hlavní scény Colours Of Ostrava, že ji ty kameny taky štvou a že s tím do příštího roku něco udělají. Udělali. Ale dopadlo to tak na půl. Kamenů sice ubylo anebo jsou i menší, ale lámeme si o ně chodidla dodnes. A o tom brodění se v písku radši pomlčím úplně.

A pochopitelně - udělat takovou investici je jistě nákladná věc a nejspíš i hlavní důvod, proč to pořadatele odradí. Zvážit je potřeba i ekologické aspekty. Na druhou stranu - tu investici uděláte jenom jednou a trávníky vám snadno vydrží i do dalších let. Především je ale potřeba, aby organizátor právě vašeho oblíbeného festivalu nad inovacemi nepřemýšlel tak, že bude hledat další způsob, jak z lidí vytáhnout peníze (což jsou vesměs všechny nápady zmíněné v úvodu tohoto textu).

Umělý trávník je ale inovací z ranku "Co ještě můžu udělat pro to, aby se u mě měli návštěvníci co možná nejpříjemněji?". A takový mindset bohužel nemají všichni. Tak či tak ale stačí, aby se toho chytilo jen pár z nich a ostatní se k nim přidají stejně rychle, jako začali testovat ty nanicovaté čipy. Protože každý, kdo si festival na takovém typu povrchu jednou vyzkouší, o tom bude chtít podat světu zprávu. A už se nebude chtít nikdy vracet zpátky.

P. S.: Dávno po dopsání článku jsem na Colours Of Ostrava před koncertem Nialla Horana viděl chlapa v tričku z letošního Mad Cool Festivalu. Nedalo mi to, dal jsem se s ním do řeči, a když jsem se ho zeptal, co se mu na festivalu ve Španělsku líbilo ze všeho nejvíc, hned jako první vypálil jasnou odpověď: "Trávník!"


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY